~SMS~ (probíhá korekce)

~13~

„Jessico?" vyslovil mé jméno a já najednou nevěděla co říct.
„Ehm,Jaii?" nic víc trapného sis vymyslet nemohla? „Love copak se ti stalo?" zeptal se.
„kolik je u vás hodin?" zeptala jsem ho taky.
„Skoro půlnoc a teď mluv. Prosím" poprosil mě.
„Ty nevíš co se stalo?" zeptala jsem se znovu.
„Co se stalo?" odpověděl mi otázkou.
„To o tom letadle" upřesnila jsem to.
„Ne, nic nevím." konečně mi odpověděl.
„Ve zprávách jsem viděla, že se jedno letadlo zřítilo, ale právě, že to letadlo letělo tady z LA do Španělska a já myslela, že to jsi ty a kluci, proto tolik hovorů a zpráv." ucítila jsem, že mě v očích začínají štípat slzy a tak jsem radši rychle zamrkala a tím je odehnala. „Zlato moc mě to mrzí, kdybych to věděl ozval bych se ti dřív, ale já to opravdu nevěděl."
„Jaii, to je v pořádku," udělala jsem krátkou pauzu a zase pokračovala, "budu muset jít už jsem u školy a ty jsi určitě unavený z letu a já tě tady jenom zdržuju. Tak se pořádně vyspi a potom napiš." Už z dálky jsem viděla školu a to se mi vůbec nelíbilo. „Krásko ty mě nikdy zdržovat nebudeš. Půjdu si teda lehnout a drž mi palce, aby mi ti debilové něco neudělali, když ještě nejdou spát." zasmál se a já taky. „Budu na tebe myslet. Užij si spánek."
„A ty zase školu."
„No radši bych brala ten spánel než školu." jak já bych se ráda vrátila do postele.
„Měla si jet s námi." tak to určitě Brooksi.
„No jasně. Na to rovnou zapomeň."
„Mohla jsi teď ležet vedle mě, ale místo toho musíš být ve škole."
„To bys chtěl abych byla vedle tebe že?"
„To bych chtěl, ale jediné co bychom nedělali by byl ten spánek." zasmál se a já si skousla ret.
„Promiň Jaiíčku, bude ti muset vystačit ruka."
„Tak to bylo hnusné." dělal uraženého.
„Ale no tak promiň," omluvila jsem se, „už budu muset vážně jít."
„Dobře, potom budeme volat na skype okej?" zeptal se.
„Fajn, až budu doma, tak napíšu, zatím se měj."
„Dobře love." a to bylo poslední, co jsem slyšela. Mobil jsem schovala a s úsměvem na tváři jsem vstoupila do školy. Hned jsem zamířila ke své skřínce, ze které jsem si vytáhla učebnice a zamířila do třídy. Sedla jsem si do poslední lavice u okna a nevnímala okolí. Přemýšlela jsem jen nad tím, že Jai je v pořádku a nic mu není. Ve dveřích se objevila Mandy a Suzi a obě na mě zamávaly jako pozdrav.  Zazvonilo a do třídy vešel učitel s nějakým klukem. Ukázal abychom si sedli a my tak udělali.
„Třído tohle je váš nový spolužák Cameron." představil ho a musím říct, že byl vážně k sežrání. Byl vysoký, světle hnědé vlasy a hnědé oči. Na rukách měl svaly a určitě i na břiše. Cameron se rozhlédl po třídě a pohledem se zastavil u mě. Usmál se a já mu úsměv oplatila. Učitel ho posadil na místo a hodina pokračovala dál.

Zazvonilo na přestávku a já si hned sbalila věci a zamířila k tomu novému. Stoupla jsem si k jeho lavici a on si mě všiml.
„Ahoj, jsem Jessica." představila jsem se.
„Cameron." usmál se. O můj bože jeho úsměv je dokonalý.
„Jestli chceš můžu tě provést po škole."
„Jo to by šlo." zvedl se a společně jsme vyšli ze třídy.