~SMS~ (probíhá korekce)

~20~

~JESSICA~

Měla jsem zavřené oči a nedokázala je otevřít.
„To kvůli mě se to stalo, kdybych za tebou nezačala utíkat, tak bys tady nemusela teď být." slyšela jsem hlas a donutila se jen k tomu abych osobě stiskla ruku. Chytla mě ještě pevněji a já se snažila otevřít oči.
„Jess?" řekla myslím, že Nina. Otevřela jsem oči, ale oslnilo mě světlo. Oči jsem hned zavřela, ale po chvíli je zase otevřela. U mé postele opravdu stála Nina.
„Co se stalo?" zeptala jsem se.
„Jess." Nina mě objala a potom si zpátky sedla.
„Srazilo tě auto." řekla smutně.
„Kde je Jai?" rozhlédla jsem se a zjistila jsem, že jsem tady sama s Ninou.
„Na chodbě s ostatními. Chceš ho zavolat?" zeptala se a já přikývla. Nina se zvedla a odešla na chodbu. Do pár minut se dveře znovu otevřely, ale nestál v nich Jai.
„Dobrý den, slečno Stewart. Měla jste autonehodu, ale naštěstí to nebylo nic vážného. Na noc si vás tady nechápe na pozorování a zítra můžete odejít." řekl doktor a já přikývla.
„Máte naraženou ruku a jinak pár modřin. Takže se nemusíte ničeho bát." znovu jsem přikývla a on odešel. Hned jakmile odešel do pokoje vtrhl Jai.
„Jess." sedl si na židličku vedle mé postele a chytl mě za ruku. Stejně jako Nina.
„Tohle mi už nikdy nedělej." řekl a já přikývla. Posunula jsem se na kraj postele a rukou poklepala na druhou půlku postele.
„Raději ne." odmítl Jai a dál seděl na židličce.
„Bojíš se?" zasmála jsem a on se zvedl a lehl si ke mně. Objal mě a já si hlavu položila na jeho hruď.
„Musíš odjet?" zeptal se po chvíli.
„Musím." odpověděla jsem.
„Nechceš jít pro ostatní?" zeptala jsem se a on se zvedl. Vyšel na chodbu a potom se vrátil se všemi.
„Tys nás, ale vyděsila." vyhrkl Luke hned jak přišel.
„Promiň, už se to nestane." zasmála jsem se a na všechny se podívala.
„Kdy tě pustí?" zeptal se Daniel.
„Zítra." řekla jsem a do pokoje vtrhla sestra.
„Je mi líto, ale návštěvní hodiny skončily." řekla a všichni se se mnou rozloučili.

Podívala jsem se na stolek, který stál pod oknem a měla jsem tam celou kabelku. Vylezla jsem z postele a z kabelky si vytáhla mobil a nabíječku. Zalezla jsem zpět do postele a vytočila tátovo číslo. Po chvilce to zvedl.
„Jess? Co je? Stalo se něco?" zněl vystrašeně.
„Ne tati, nic se neděje. Jen jsem ti chtěla něco říct." počkala jsem chvilku, ale táta se ozval dřív.
"Prosím, že nejsi těhotná."
„Ne to nejsem," zasmála jsem se, „jen srazilo mě auto, ale mám jen naraženou ruku." řekla jsem.
„Já věděl, že tě tam nemám pouštět. Jsi v pořádku?" zeptal se.
„Jo jsem. To je vše co jsem ti chtěla říct a promiň, jestli jsem tě vzbudila." omluvila jsem se a potom se rozloučila. Otevřela jsem zprávy a všimla si nové od Jaie.

JAI: Už mi chybíš.
YOU: Ty mi taky.
JAI: Jak se cítíš?
YOU: Celkem dobře, ale jsem unavená.
JAI: Běž si odpočinou.
YOU: Dobrou Jaii.
JAI: Dobrou noc princezno.

Mobil jsem položila zpátky na stoleček a lehla si. Sice je ještě brzo ale jsem nějak unavená. Zavřela jsem oči a po chvíli usnula.

Vzbudila jsem se až ráno. To se divím, že jsem spala tak dlouho. Asi po půl hodině do pokoje přišla sestra.
„Dobré ráno. Tady máte snídani až ji sníte můžete odejít domů." řekla mile a podala mi tácek s jídlem.
„Děkuji." poděkovala jsem a když odešla pustila jsem se do jídla, protože jsem měla vážně hlad. Když jsem všechno snědla dveře pokoje se otevřely a tam stála Nina.
„Ahoj. Tady máš nějaké oblečení." hodila na mě oblečení a já si zalezla do koupelny. Převlékla jsem se a opláchla si obličej.
„Nemáš tady nějaký make up?" zakřičela jsem na ni z koupelny. Do rukou mi strčila její taštičku a já se začala malovat.
„Co Beau?" zeptala jsem se. Když nic neříkala podívala jsem se na ni a uviděla jak se červená a usmívá.
„Mluv." vykřikla jsem rychle.
„Nic se nestalo klid. Jen jsme se líbali a leželi spolu v posteli, pokud se tomu dá říkat postel." zasmála se a já s ní. Oči jsem párkrát přetřela řasenkou a taštičku ji podala zpátky.
„Můžeme?" zeptala jsem se. Přikývla a my vyšly z pokoje. Ještě jsem zašla za doktorem, který mi udělal poslední vyšetření a poslal domů.

Zrovna jsme procházely kolem toho místa, kde se to stalo.
Otočila jsem se a uviděla Ninu, jak na mě něco křičí. Ještě jsem slyšela troubení a potom nic. Viděla jsem jen tmu a slyšela pískaní v uších.
„Jess?" zamávala mi před obličejem a táhla mě přes přechod.
„Neboj nic se ti nestane." ujišťovala mě. Došly jsme k tour busu a vešly dovnitř.
„Jsme tady." zakřičela Nina přes celý autobus. Šly jsme do obýváku, kde byli všichni. Teda skoro všichni.
„Kde je Jai?" zeptala jsem se.
„Ještě spí. Ale myslím, že potom co tady Nina zakřičela už spát nebude." zasmál se James. Vyšla jsem z obýváku a šla do spací místnosti. Došla jsem až k jeho posteli. Odhrnula jsem mu závěs a podívala jsem se na něj. Ještě spal a já se musela usmát. Pohladila jsem ho po tváři a dala mu pusu na čelo.
„Jess?" zeptal se, „už jsi tady?" zeptal se znovu a pořád měl zavřené oči.
„Už jsem tady." odpověděla jsem.
„Pojď za mnou." ukázal na postel a konečně otevřel oči. Na nic jsem nečekala a vylezla nahoru za ním. Jai se posunul ke kraji a já si lehla. Hlavu jsem položila na polštář a hledala pohodlnou polohu, protože když máte naraženou ruku není to zrovna dvakrát příjemné. Jai se mi začal smát a já ho trochu bouchla.
„Čemu se jako směješ?" zeptala jsem se uraženě.
„Tobě." pořád se smál.
„Ale když s tou ortézou je to těžké." řekla jsem a konečně si nějak lehla. Zvedla jsem hlavu a zadívala se na Jaie. Začali jsme se přibližovat.
„Milenci se milujou. Milenci se milujou." začal křičet přes celý autobus Daniel. Začala jsem smát, protože to zase někdo zkazil a Jaie to asi dost štvalo.