Story for my friends

Slza

,,Au!" ucítila jsem prudkou bolest. ,,Damone prosím dost bolí to!" ale on nepřestával. Začala jsem cítit jak omdlévám. ,,Prosím..." šeptla jsme z posledních sil a spadla mu do náruče. Uvědomil si co způsobil. Kousl se do ruky a přiložil mi ji k ústům. Probrala jsem se s kašlem. ,,Ach! Co se stalo? Proč jsi nepřestal když jsem tě prosila?!" ,,Nemohl jsem." vzdychl. Cítila jsem mírný tlak v místě kde mě kousl. Ale nic tam nebylo. ,,Jsem upír?" zeptala jsem se roztřeseným hlasem. ,,Ne." ,,Nikdy bych tě nezabil." řekl a stekla mu slza po tváři. ,,Upíři brečí?" šeptla jsem, chytla ho za tvář a palcem setřela slzu. ,,Ano i my máme emoce. Umíme je i vypnout, ale špatně se zapínají. Víš já...ti nechtěl ublížit." hned jak to dořekl tak jsem ho políbila. ,,Já vím."

...O 4 roky později...(Míša-18let) (Damon-19let) (Stefan-19let)

Psal se rok 1849 stydím se za to co jsem učinil ale měl jsem hlad...pročítala jsem Damonův deník. ,,Už víš vše?" zeptal se smutným hlasem. ,,Ano." řekla jsem a objala ho. ,,Ty za to nemůžeš Damone." ,,Chceš se mnou ještě být, když víš co jsem zač?" zeptal se nejistě. ,,Samozřejmě." vyrazili jsme do restaurace. On měl krásný černý oblek no prostě fešák jako vždy. A já měla dlouhé červené šaty které vybral Damon. Měli jsme třídní sraz ze základky. Byli jsme tam první. ,,Omluv mne jen něco vyřídím." šeptl mi do ucha. ,,Samozřejmě." usmál se na mě. Odešel za číšníkem a něco mu říkal. Potom přišel, sedl si a za asi tak pét minut povídání a smíchu nám ten číšník donesl šampaňské. Stále nikdo nepřicházel. Cinkli jsme si. ,,Nazdraví." ,,Nazdraví." jakmile jsem pohlédla na dno sklenky uviděla jsem tam prsten. Damon zjistil že jsem si ho všimla. Klekl si na zem na jedno koleno. ,,Michaelo Prokešová vezmeš si mě?" bez váhání jsem odpověděla. ,,Ano!" rozbrečela jsem se štěstím on vstal, políbil mě a objal mě. ,,Miluju tě."(Já) ,,Já tebe víc."(Damon) ,,Já tebe nejvíc."(Já)

***

VÍM TROŠKU JSEM PŘESKOČILA ALE PŘÍBĚH BUDE JEŠTĚ PLNÝ NEČEKÁNÝCH ZVRATŮ A NOVINEK.

MÍŠA;*