Facebook || LP [CZ Translate] ✓

✍ Sixteen - The End

Nervózní jako nikdy předtím, vstoupil Liam do kavárny. Dostal totiž jednu jednoduchou zprávu od Adeline, která říkala, že ve tři hodiny setkají v B's coffee house. Potom se Adeline odhlásila. Liam myslel, že je to nějaké divné, ale udělal to, co mu napsala.

Po 16 minutách čekání byl Liam značně netrpělivý. Měl takový zvláštní pocit, který mu říkal, ať se zvedne a odejde. A po dalších 4 minutách čekání se rozhodl, že to i udělá. Nebo se o to aspoň pokusí. Už se chystal zvednout ze židle, když se ozval zvonek ode dveří, on tam pohlédl a spatřil ji. Stála tam krásná jako vždy, když se dívala kolem, hledajíc jeho tvář mezi ostatními. 

„Do prdele," zamumlal si pro sebe Liam a rychle si zakryl obličej. Neřekl jí jeho skutečný věk, a proto tohle skončí špatně.

Liam si rychle hodil na hlavu kapuci a zrak upřel na svůj telefon, doufajíc, že se tak dostatečně schová, ale Adeline šla si sednout přímo k němu.

„Je tady volno?"  Zeptala se a usmála zářivým úsměvem, kvůli kterému si Liam myslel, že se na tom sedadle rozpustí.

„N-ne," zakoktal se. „Jsi to opravdu ty, Adeline?"  

„Jo," zasmála se dívka.

„Páni," vydechl Liam a zamkl obrazovku telefonu, který následně položil na stůl. „V reálném životě vypadáš ještě líp."  

„Děkuji," začervenala se Adeline a sklonila pohled dolů k zemi. „Ty vypadáš... vypadáš starší?"   Ta slova měla být jen oznámením, ale vyšla spíše jako otázka. Ale ona si nemohla pomoct. Liam vypadal úplně jinak než na fotce. 

„Já vím, to bude tím, že jsem se neoholil." Zasmál se nervózně Liam a podrbal se na zátylku. Doufal, že to Adeline pochopí a nechá to být.

„ Aha, dobře." 

Poté následovalo krátké a trapné ticho. Liam tiše popíjel kávu a obdivoval Adeline. Byla tak krásná. Ještě krásnější než si myslel. Když se usmála, jeho srdce bylo jako o závod a ďolík na její pravé tváři, nutil jeho ruce potit se.

„Jak staře vlastně vypadám?" Zeptal se Liam. Byla to hloupá otázka, ale on si nemohl pomoci, chtěl slyšet její měkký a hebký hlas. Byl takový hlupák.

„Hm, asi tak na dvacet osm?" Odpověděla mu Adeline, ale vyznělo to spíše jako otázka. Nemohla si pomoci. 

„Hah, v pořádku," zasmál se rozpačitě, byl hodně nervózní. Chtěl jí to říct, ale nevěděl jak. Opravdu jí chtěl říct svoje tajemství.

„Dobře, uh,"  podívala se dolů Adeline. Tohle nebylo podle jejích představ. Takhle si to nepředstavovala. „Já si půjdu pro horkou čokoládu, chceš taky něco?" 

„Ne, to je dobrý," řekl Liam a poklepal na téměř prázdný hrnek kávy. Adeline přikývla a odešla k pultu, aby si mohla objednat.

Jakmile byla z jeho dohledu, Liam si vydechl. Naklonil se dopředu a začal si masírovat čelo. Tohle se rozhodně nemělo stát. Je to moc brzy. Kdyby jí to řekl, zešílela by a nikdy už by s ním nepromluvila.

S touto myšlenkou Liam vzal ubrousek a od jedné ze servírek si půjčil pero. A začal čmárat pár slov na papírek, byl s takovém spěchu. 

„Do prdele," zamumlal, když se snažil psát na ubrousek. 

Drahá Adeline, začal, ale jeho ruce se střásly. Oči odvrátil od ubrousku, aby se ujistil, že se Adeline ještě nevrací. Je mi to moc líto, ale volala mi moje máma a řekla mi, že mě potřebuje.

Liam nenáviděl lhaní, ale věděl, že tohle je jediný způsob. Věnoval ještě jeden letmý pohled dívce a potom vstal a šel pryč. Došel ke dveřím, a když se je chystal otevřít, uslyšel za sebou drsný hlas.

„Liam Payne?" Zeptal se někdo. Liam se pomalu otočil a ocitl se tváří v tvář staršímu muži v policejní uniformě. 

„Ano, pane?" Zeptal se zdvořile a pohledem tikal mezi ním a krásnou dívkou, která stála za ním a provinile se dívala do země. Neuvěřitelné.

„Budu potřebovat, abyste šel se mnou, pane."  

„Co... proč?"  Liam chtěl umřít na místě. Věděl, že to není dobrý nápad, ale stejně to udělal. Byl hloupý, hloupý, hloupý.

Policista mu neodpověděl, jen ho chytl za rameno a vyvedl ho ven. Adeline je následovala.

„Kolik je vám let, Liame?" Zeptal se muž. 

„Já, um..." zaváhal Liam s obavami jasně viditelným v jeho očích, když se díval na Adeline, jejíž oči byly větší než předtím.

„Co to bylo?" Zeptal se policista. „Mluvte, uchýle." 

„Já, um, já mám," zaváhal Liam a oči upřel na zem. „Já mám třicet šest."

„Ty máš co?!" Vykřikla Adeline, byla v šoku. „Ne, ty nemůžeš mít tolik, ne."

„Omlouvám se, Adeline. Nechtěl jsem ti lhát, přísahám." 

„Nechtěl jsem lhát," řekl hořce Adeline. „ Větší kecy jsem v životě neslyšela." 

„Přísahám."

„Tak proč jsi to udělal?" Zeptala se ho a udělala krok k němu. Liam se nad tím skoro usmál.

„Protože kdybych ti řekl můj pravý věk, přestala by ses se mnou bavit." 

„To je hovadina. Jsi kretén."

„Adeline-"

„Ne, jdi do prdele, už tě nikdy nechci vidět."  

„Prosím."

Adeline se otočila k policistovi, „můžete ho zatknout?"

„Ano, jen budu potřebovat vaši konverzaci. Jako důkaz." 

„Cokoliv, co potřebujete." Přikývla Adeline. „ Ať je tenhle bastard, jak nejdéle to jde pod zámkem."

„Provedu, madam," přikývl policajt krátce Adeline. Věnovala Liamovi poslední znechucený pohled předtím, než se otočila na odchod.

„Počkej, Adeline." Zakřikl na ni Liam. „Miluju tě, zlatíčko."

„Jdi do prdele." 

Ti dva už spolu nikdy nepromluvili. Naposledy se viděli na Liamově slyšení, kde měla Adeline vypovídat. Bohužel pro Adeline, Liam dostal jen osm měsíců.

---------

✍ A po hodně dlouhý době tu máme konec. Autorka ho přidala včera v noci, ale to už jsem spala a dostala jsem se k tomu až teď. Jsem ráda, že jste u toho vydrželi a snad vás zaujme i nějaký můj jiný překlad nebo moje vlastní dílo.

Nicky