Nic není jednoduché

Sen

Jsem v nádherném lese. Všude okolo mě slyším různé zvuky zvěře, cvrlikání ptáků a dokonce i bublání nějaké řeky. Jdu za tím bublavým zvukem. Po chvilce nacházím řeku. Něco mě láká abych si sedla na její břeh. Poslechnu to nutkání a sedám si. Chvilku se dívám do proudu a pak mě to přestává bavit tak si lehám a pozoruji oblohu.

Najednou uslyším za sebou nějaký hluk a tak si okamžetě sedám a otáčím se dozadu. Vidím tam stát vlka. Pozoruje mě. Najednou se dává do pohybu a jde pomaloučku ke mě. Začínám se bát a stahuju se dozadu.

Už už chci vstát a utíkat někam pryč, když uslyším: "Neboj se nic ti neudělám." "Cccožže ty mmluvíš???", zakoktám se celá úplně zcepením a nemůžu se ani pohnout. "No víš nikdo kromě mé smečky mi nerozumí, tedy až teď na tebe." "A ccco mi chceš??" "Nic jenom ... " "Co?" "Mohl bych si k tobě lehnout??" "Nnnno aasi jo." "Děkuji. "

Ten vlk se ke mě znovu začne opatrně přibližovat a pak si ke mě lehá a opatrně aby mě nevyděsil si pokládá hlavu na můj klín. Automaticky mi vystřelí ruka a začnu se mu probírat srstí. Bublavě zavrní a mě najednou dojde co to vlastně dělám. Okamžitě stahuju svou ruku. "Nepřestávej je to velice příjemný." "Dddobře. A jjak se vlastně jmenuješ??"

"Avi."