Jiný svět

Před 10 lety

PŘED 10 LETY aneb Začátek Nového života

♥♥♥

Pohled Rosalie

Dnes jsme se opět stěhovali. Jmenuji se Rosalie Hale Cullen a jsem upírka. To ostatně celá má rodina. Carlisle Cullen, tak odolný proti lidské vůni že je z něj doktor nás všechny až na Alici a Jaspera 'zachránil'. Podle mě je to trest. Já jsem byla zmlácena a znásilněna. Carlisle ucítil mou krev a tak mě proměnil. Edward s Esme a Emmettem za kterého jsem ráda taktéž umírali. Emmett je můj manžel. Už nás nebaví toto stěhování nebaví. Už jsme psychicky vyčerpaní, i když fyzicky jsme schopní lámat skály.
"Rose? Už chtějí vyrazit, půjdeme jim to oznámit?" nakoukne Emmett do pokoje a když si všimne mého zmučeného výrazu sedne si vedle mě. "No tak. Sice je to ranní, ale udělat to musíme. Začít nový život." obejme mě. "Tak dobře, ale slib mi že budeš vždy při mně." podívám se mu do jeho dětského obličeje. "No jasně. Přece si nemyslíš že bych tě opustil. Pojď jim to říct." řekne mi a zvedne mě. Naposledy se rozhlédnu po naší ložnici a jdu za ním.

"Tak co? Jak se cítíte?" obejme nás dole Esme a já posmutním. "Chtěli bychom vám něco říct." zašeptám a Alice s Edwardem se napnou. Jistě, jejich dary. Alice vidí budoucnost a Edward čte myšlenky. Jasper cítí a ovlivňuje city, Carlisle je imunní proti vůni lidské krvi, Esme má dobrosrdečnost, Emmett sílu a já krásu. Cítila jsem jak mě ovinula vlna klidu a vděčně jsem se na Jaspera usmála. "Víte, hrozně špatně se nám to s Emmettem říká a ještě hůř vysvětluje, ale jde o to že už nás to stěhování nebaví. Jsme z toho unavení a chtěli bychom žít sami. Někde jinde a natrvalo." řeknu ke konci už vážně tiše a podívám se na ostatní. "Proč jste nám to neřekli předem? Mohli jsme vám pomoc." zalyká se Esme a obejme nás. "Kde budete bydlet?" zeptá se nás Carlisle a otcovsky nás obejme. "Už to máme zařízené. Kde přesně, to vám neřekneme. Všechno už máme zařízené." zašeptám.
"Nakupování s tebou mi bude chybět." obejme mě Alice a já se uchechtnu. "A vaše hašteření." dodá Jasper. "V uvozovkách rvačky." přidá se Edward a obejme mě. "Takže se asi budeme muset rozdělit." zašeptá Carlisle. "Carlisle, Esme a ostatní, je mi to líto..." "Ne! Věděli jsme že to dříve nebo později někdo udělá a vy máte právo na to nás opustit. Nezapomeňte ale že u nás jste vždy vítání." usměje se na nás Esme a Edward s Jasperem začou nosit naše věci do Emmettova džípu a mého autíčka. "Hotovo." Obejme mě Jasper s Alicí, rozloučí se s Emmettem a nasednou do jejich auta. "Hodně štěstí." zašeptá Edward a sedne si do jeho Volva. "Budete nám chybět." usměje se na nás Carlisle s Esme, obejmou nás a s ostatními odjedou.
"Je tu takový klid." zašeptám když se nám ztratí z dohledu a podívám se na náš starý domeček. "To ano. Pojď, ať to máme co nejdříve za sebou. A mimochodem, mám pro tebe ještě před tím překvapení." mrkne na mě a zažene mě do auta. On sám nastoupí do toho jeho a vyjede. Já ho následuji. Cesta je spletitá a my jedeme bez přestávky. Náš nový život měl být ve Španělsku na samotce v lese v krásném proskleném domečku s bazénem.
O DVA DNY POZDĚJI
Emmett zastavil, ale ne před naším domem ale v ulici která se zdála být opuštěná. Emmett zaklepe na okýnko a já vylezu. "Co to má znamenat? Myslela jsem že rovnou domů a ty mě vytáhneš do nějaké zapadlé uli..." "Uklidni se." otočí mě směrem k jedné budově a ukáže na ceduli. "Dětský domov?" zalapu po dechu a usměju se. "Jo! Před měsícem jsem tam volal že bychom si chtěli pořídit dítě, spíše miminko a že bych potřeboval pomoc. Řekla mi že by se ráda zbavila jedné holčičky. Je netypicky bledá, dětská strava jí nechutná, je až moc chytrá, bystrá, ohebná a rychlá." mrkne na mě. "Upír?" zeptám se když mě táhne do domu. "Ne, poloupírek." otevře dveře a nechá mě vstoupit. "Dobrý den! Vy jste jistě Rosalie a Emmett Cullenovi, že? Já jsem madam Griffynová, těší mě." potřesu s rukou s tou vichřicí a Emmett též. "Ano. Volal jsem. Chtěli bychom vidět tu holčičku." řekne. "Jistě, jistě, jistě! Pojďte za mnou ale předem upozorňuji že je vážně podivná. Teprve 12 měsíců a už běhá." kroutí hlavou a vede nás uličkou do malého pokoje. Otevře dveře a uhne nám z cesty. Rozhlédnu se po útulném, červeném pokojíčku a pohledem se zastavím na holčičce která stála na posteli. Emmett se na ní díval stejně překvapeně jako já.
"Takže tohle je Clase. Clase, tohle je Rosalie a Emmett Culenovi." stoupne si vedle nás madam Griffynová a já sleduju Clase. Usmála se, slezla z postele a rozeběhla se k nám nesmírnou rychlostí. Už jsem chápala vše. Opravdu poloupírka. Zastavila se před námi a natáhla ke mě ruce. Vyzvednu si jí do náruče. "Ahoj zlatíčko." pohladím jí po tvářičce. Emmett se usměje a obrátí se na madam Gryffinovou. "Myslím, že máme vybráno." chvílí se dívá nadmíru překvapeně než kývne a podá Emmettovi papíry po kterých začne psát. "Rose, tady to podepiš." podá mi do volné ruky propisku a ukáže na list. Bez toho abych Clase pustila se podepíšu a vrátím propisku. "Krása! Clase Cullenová. Jestli však chcete aby měla více jmen, napište je sem. "Clase Alicia Esme Carlis Cullenová, co ty na to Rose?" zeptá se Emmett zkoumajíc papír a já se usměju. "To zní dobře." kývnu a on začne psát. "Tady." podá madam Gryffinové papíry.
"Dobře. Sbalím jí těch pár věcí a přinesu vám je. Můžete jít před domov." pobídne nás a my se tam vydáme. "Děkuju ti Emmette." usměju se na něj a o  nás jenom obejme kolem ramen. Sotva se zastavíme u aut madam vyleze s kufrem který nám dá, rozloučí se a odejde. "Clase mám já." řeknu rychle a on se usměje. "Ale stě madam, já mám kufr." rozesměje se, popadne kufr a sedne si do džípu. Já Clase posadím na místo spolujezdce, pevně jí připoutám a sednu si na místo řidiče. Emmett vyjede a já po očku sleduju Clase. Překlad jejího jména z italštiny znamená laskavá. To vím jistě. Zívne si a opře si hlavu o opěradlo. Usnula.
Po hodině zastavíme v lese před našim krásným domem. Vylezu z auta a vyndám Clase. "Je krásná." řekne Emmett. "To ano." usměji se. "Zítra jí zařídíme pokoj. Je tam naše ložnice a pět pokojů pro hosty. Jeden může být její. Máme štěstí že jsme vybrali tří patrový domeček že." usměje se a já se zasměju. Vydám se do domu a během mé cesty do jejího pokoje zjišťuji že krásnější dům jsme ještě neměli. Položím jí do postele v pokoji vedle naší ložnice a sleduju jí.

Během nadcházejícího týdne jsme se úžasně zabydleli, zvykli si na sebe a zjistili jsme že Clase má nadání pro muziku. Kdykoli někde hrála hudba, tančila a broukala si.