Jiný svět

Sousedé

O 10 LET POZDĚJI

♥♥♥

Pohled Clase

Seděla jsem pod hladinou vody v bazéně a s přivřenýma očima jsem se dívala před sebe. Jsem poloupír a vydržím dlouho nedýchat, takže jsem pod vodou téměř každý den. Voda byl můj druhý, možná třetí živel. Před tím o místo bojoval tanec a zpěv. Vždy jsem ráda pozorovala malé bublinky a nechávala jsem si vířit mé dlouhé hnědé vlasy.

Koutkem oka jsem zahlédla stín nad hladinou vody a když jsem se tam podívala, viděla jsem obrysy mých rodičů Rosalie a Emmetta Cullenových. Jsem sice adoptovaná ale ne vždy je rodič ten co porodí, ale ten co nekrmí a utře slzy. Matka a otec jsou upíři. Stoupu si, odkopnu se nohami ode dna a vyplavu nad hladinu.

"Už jsem si myslel že ses utopila." uchechtl se táta a mamka mi pomohla z vody. "Ale houby táto, stalo se něco?" zeptám se jich a přijmu ručník do kterého jsem se zabalila a šla s nimi dovnitř. "Přijedou k nám noví sousedé." "A?" nechápu. "Máme obavy to bude naše minulá rodina. Je to už deset let a kdo ví co se změnilo." už jsem to pochopila. "Jasně. Jo, už to chápu." přikývnu. "Dobře, tak my tě propouštíme." zasmějeme se a já se smíchem odběhnu do mého krásného pokoje. Tam je převleču do tílka a kraťas, pod oblečením nové plavky, jenom bosa a mokré vlasy jsem nechala volně.

Po zábradlí sjedu dolů a skočím na gauč, těsně před tátou který v brbláním odešel a máma se z kuchyně smála. Táta si tedy sednul do křesla  a hodil po mě polštář který jsem odrazila a vyplázla na něj jazyk. "Nechte toho vy dva a pojď se radši Clas najíst!" zakřičí pobaveně mamka a já vběhnu do kuchyně kde se posadím ke stolu a začnu jíst špagety, které mamka která je upírka umí perfektně. I tak ale dojím až po dvaceti minutách a talíř s příborem dám do poloprázdné myčky.

Zrovna když si sedám k mamky nohou, slyším přijíždět auto. "Že by tu už byli?" zeptám se, táta pokrčí rameny a máma jde k oknu. "Báli jsme se oprávněně." řekne a já s tátou se rozběhneme ke dveřím. "No tak prcku!" směje se a upoutá tak pozornost Cullenů kteří se jenom ohromeně dívali. "Emmette! Opovaž se jí hodit do bazénu!" zakřičí nebezpečně mamka když mě drží táta nad bazénem. "Jsme ve Španělsku, je tu horko zlato." pustí mě ale já se ho pevně chytnu a on spadne do vody se mnou.

Oba dva se vynoříme. Mně mamka pomůže a tátu kopne zpátky. "Rose, Emme?" zeptá se malá černovláska a skočí mámě kolem krku. Ta ji vesele obejme a táta mezitím vylezl. "Tak rád vás zase vidím." řekl táta a i na něj se ta malá černovláska pověsila mamku mezitím mačkali ostatní a potom i tátu. Já jsem stála vzadu.

"Clase, zlato pojď sem." usměje se na mě mamka a já si stoupnu vedle ní. "Rodino, tohle je naše adoptivní dcera Clase, je to poloupírka a i když jí je jedenáct let, vypadá na patnáct. Clase, tohle je Esme, Carlisle, Alice, Jasper a... kde je Edward?" zasekne se. "Ten zůstal se svou rodinou ve Forks. Seznámil se s dívkou jménem Isabella Swanová, vzali se a později zjistili že čekají dítě. Bella porod přežila a mají spolu malou holčičku Renesme." vysvětlil Carlisle.  "Náš Edward jo? No páni, takže to nebude taková máta jako jsem si myslel." dělá táta zamyšleného.

Najednou mě někdo obejme. Esme. "Ahoj, maličká. Ráda tě poznávám. Bože jsi tak krásná." pustí mě a já se na ní usměju. "Také vás moc ráda poznávám." usměji se na ní, vlastně, pořád jsem se usmívala. "Prosím tykej mi." zasmála se a já přikývla. "Ahoj, netušili jsme že mají naše nevychované děti dceru." přistoupil ke mně Carlisle a objal mě. Musela sem se zasmát. "Potěšení na mé straně."

"Souhlas s Carlisleem." objal mě Jasper a já pocítila podivnou vlnu klidu. Zřejmě to patřilo k jeho daru. Nestihla jsem mu ani něco říct a už mě drtila Alice. "Nazdárek! Viděla jsem tě, a vím že z nás budou dobré kamarádky!" vypískla a já zůstala jenom stát a až po chvíli jsem jí objala, to se ale odtáhla.

"Nechcete jít dovnitř?" zeptá se mamka a když nikdo nic nenamítal, posadili se do obývacího pokoje. Já jsem šla do mého pokoje kde jsem se opět převlékla a šla jsem si rovnout připravit oblečení a učení. Zítra končí prázdniny a já nastupuji do deváté třídy.