Tutoring [Zayn Malik Oneshot] ~ CZ

...

„Zayne, tohle je Andrea, před pár dny se sem přestěhovala z České republiky.“ řekla ředitelka Bensonová chlapci tmavší pleti s černými vlasy vyčesanými nahoru a pronikavě oříškovými oči, který před pár vteřinami přišel do ředitelny Tongské střední a vypadal asi tak stejně zmateně, jako já. Jenom jsem se na něj nervózně usmála. „Abys pochopil, proč jsem si tě zavolala,“ pokračovala. „Potřebuji někoho, kdo by jí ukázal, jak to na škole chodí, ale hlavně pomohl s angličtinou, protože na tom není zrovna nejlépe.“ Zayn se na ní jen nevěřícně podíval.

„A proč já?“ vůbec nebrali ohledy na to, že stojím vedle nich. Bylo to dost sobecké. Evidentně spoléhali na to, že jim nerozumím ani slovo.

„Víš, Zayne, brala jsem to vylučovací technikou a jelikož je o tobě známo, že nemáš žádné mimoškolní aktivity, ani nejsi zapsaný do žádného školního klubu, byl jsi na u mě na seznamu na prvním místě.“ vysvětlila honem paní Bensonová. Zayn nevypadal moc šťastně. Spíš naopak. Probodával mě nepříjemným pohledem.

Jako bych mohla za to, že taťka dostal práci v Bradfordu. Mně se sem z ČR taky nechtělo. Hlavním důvodem byla moje angličtina, bála jsem se, že ostatním nebudu rozumět a co hůř, že oni nebudou rozumět mě.

„No tak fajn,“ nasupeně si překřížil ruce na prsou a pohled stočil na zem.

„Děkuji ti moc, samozřejmě tě na konci roku bude čekat nějaké ocenění nebo pochvala.“ usmála se na něj pozitivně. „Teď už ale oba padejte do třídy, a co nejdřív začněte s doučováním, aby toho pak Andrea neměla moc.“ vyháněla nás z ředitelny.

„Aby bylo jasný, žádný bratříčkování nebude. Dělám to jenom proto, že mě poprosila ředitelka. Věř, že nejsem bůh-ví-jak odvázaný z toho, že budu doučovat nějakou holku, která se sem přestěhovala ze země, o který jsem před pěti minutami ani nevěděl, že existuje,“ otočil se na mě hned za dveřmi od ředitelny.

„Já si tě taky nevybrala dobrovolně. Myslíš, že jsem ráda, že tu jsem? U nás jsem měla kamarády a hlavně lidi, na které jsem mohla mluvit rodným jazykem. A je vidět, že v Zemáku moc nevynikáš, když ani neznáš státy střední Evropy.“ vyštěkla jsem na něj. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo. Normálně, když jsem měla mluvit s někým anglicky, zasekla jsem se u prvního slova. Teď to ze mě létalo jako nikdy. Ani jsem nevěděla, jestli to bylo gramaticky správně, ale v tu chvíli mi to bylo absolutně jedno.

Jeho moje slova zřejmě zarazila. Nejdřív na mě jenom vyjeveně koukal, ale potom se vzpamatoval.

„Super, vidím, že anglicky celkem umíš. Alespoň toho budu mít míň na práci.“ ušklíbnul se na mě ironicky a štrádoval si to do třídy. Mezitím, co jsem poslušně, jako pejsek, ťapkala za ním, jsem se musela usmát. Vypadal vtipně, když byl naštvaný.

***

„Máš dneska něco?“ zastavil mě Zayn po poslední hodině.

„Ne, proč?“ ani jsem se na něj neotočila a stále se snažila nacpat všechny své nové učebnice do tašky, bezúspěšně. Nakonec jsem ten zbytek vzala jen tak do rukou.

„Myslel jsem, že bychom mohli s doučkem začít už dneska. Jestli ti to teda nevadí.“ dodal spěšně.

„Nevadí, budu jedině ráda.“ usmála jsem se na něj, popadla věci a mazala ke dveřím.

„Počkej,“ běžel hned za mnou. „a kde se sejdeme? V knihovně?“

„No, víš, já jsem ve městě třetí den, tak nemám moc ponětí, kde je knihovna.“ namítla jsem.