Chovám malého. Občas se podívám na Peetu. I přes okno a několik metru co nás od sebe odděluje si všímám jak velké kruhy má pod očima. Spí vůbec? Vypadá to že ne. Zajímalo by mě co dělá že vůbec nespí. Připadám si jak závislák když ho furt sleduju přes okno. Uvědomuji si že jsem na něm závislá. Vím že když ho nebudu mít u sebe tak budu smutná a nešťastná což už vlastně jsem. Je ode mě strašně sobecké když takhle myslím na Peetu a přitom žiju s Hurikánem jenže já ho nemiluji a doufám že on si je toho vědom. Ztracím chuť k jídlu a ke všemu. Nejradši bych se vrátila a tu noc uplně vymazala. Bohužel to nejde a já se za to nenávidím. Nenávidim Hurikána a nenávidim Peetu za to že mě nechal. Je to ale jeho rozhodnutí. Částečně ho chápu ale z druhé půlky ho nenávidim. Taky nenávidim mého syna, protože není Peety.
................................................................................................................................................................
Uběhl rok a já nemám žádné dukazy o tom že je to Peety. Začínám být zoufalá a ztrácím chuť k životu. Když jde dnes Hurikán do práce tak jdu za Peetou. Malého nechávám doma protože spí. Pak se upravuji a jdu za Peetou. Klepu na dveře a on mi otevírá.
"Ahoj Peeto." pousměji se. "Můžu dál?"
"Jistě." řekne a ustupuje abych mohla projít. Vstupuji a rozhlížím se. Zavírá zamnou dveře.
"Můžu si odskočit?" ptám se.
"Jo. Víš kde je koupelna." Přikývnu a jdu nahoru do koupelny.
Když jdu z koupelny tak si všímám místnosti kde Peeta maluje. Pomalu tam jdu. Rozhlížím se. Všude jsou mé obrazy. Pootevřu pusu a na všechny se dívám. Pak přichází Peeta. Leknu se a otočím se na něho. Stojí opřený o dveře a dívá se na mě.
"Jsou krásné." řeknu.
"Jo když si na nich ty." řekne a jde ke mě blíž. Malinko se začervenám a sklopím hlavu.
"Nemusíš se stydět." řekne a zvedne mojí hlavu. Pousměji se a podívám se do jeho krásných modrých očí. Taky se mi dívá do očí a usmívá se. Vzájemně si díváme do očí. Moc bych ho chtěla políbit. Podívá se mi na rty a já na jeho taky. Pomalu se přibližuje k mým rtům. Zavírám oči a připravuji se na polibek který mi od něj tolik scházel. "To nejde. Máš manžela." zašeptá téměř u mých rtů. Podívám se na něj. "Chápu." zašeptám smutně. Ale je na něm vidět že to řekl nuceně a to mě aspoň trochu rozveselí. Rozhlížím se po obrazech.
"Tak tohle děláš kvůli čemu nespíš?" ptám se s ůsměvem.
"Víceméně." přiznává Peeta. "Jak víš že nespím?" ptá se podezíravě. Začervenám se.
"Občas se na tebe podívám." šeptnu a zas sklopím hlavu. Na tváři se mi objevu ruměnec. Peeta ke mě jde blíže a tentokrát mě políbí na rty. Polibek mu oplácím a cítím příjemné chvění v břiše. Radost se mi rozlévá až do konečků prstů. Dál mu polibky oplácím. "To nejde." zašeptá a odtáhne se. Smutně se pousměji. Přála bych si aby to bylo na déle.
"Už bych asi měla jít." řeknu.
"Dobře." přikývne. "Rozhodně se stav." pousměje se. Přikývnu a jdu s ním dolu. Stojím přede dveřma a on čeká dokud neodejdu. Dávám mu pusu na tvář a pak jdu rychle domu. Zavírám za sebou a usmívám se. Tak moc se usmívám, jsem strašně šťastná. Večer přichází Hurikán z práce a já nám dělám večeři. Jim a pozorně se dívám na našeho syna. Najednou si toho všímám. Hned vstávám a jdu k němu. Má blonďaté krátké vlásky.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
TOTO JE ASI POSLEDNÍ KAPITOLA TOHODLE PŘÍBĚHU :/ MOŽNÁ JÍ ODSTRANÍM A MOŽNÁ SEM JEŠTĚ NĚCO NAPÍŠU :) TEĎ ZAČNU PRACOVAT ALE NA JINÉ POVÍDCE KTEROU ASI BUDU PSÁT A ZVEŘEJNIM JI AŽ BUDE CELÁ
