Už jsem v devátem měsíci a jen čekám kdy to vyleze. Mám čím dál tím větší bolesti. Ta bolest je neskutečná. Když už je čas tak příchází má matka. S Peetovou pomocí snažím víc tlačit. Když má matka říká: "Máte chlapečka." tak si ulevím protožeuž nemusím tlačit ale pak mě přemohne tíhá provinilosti. Co když je Hurikána? Doufám že je Peete. Když ho spatřím tak na všechnu vinu zapomenu. Až pochvíli mi zas zžírá svědomí. Beru si ho a podívám se na Peetu. Dává mi pusu na rty a pak si bere (doufám) našeho syna.
Když Peeta odešel za svojí rodinou tak ke mě přišel Hurikán. "Už ví Peeta čí je?" ptá se a dívá se na něj. "Vím že jsme spolu něco měli ale tvoje není." řeknu a jsem si tím jistá. "Ať jde na testy." říká. "Na jaké?" ptám se nechápavě. "Otcovství." vysvětluje. "Dobrá." říkám. Jdu s ním a s dítětem do zdejší nemocnice. Dělají mu nějaké testy. Asi po dvou hodinách čekaní nám dávají výsledky. "Kouknu na ně doma." řeknu. "Doprovodím tě." říká. Kývnu a jdu s nim domu. Furt si musím říkat jak dopadli. Sedám si na gauč a Hurikán vedle mě. Odkládám malého a sedám si zas k němu. Pomalu otevírám obálku. Jsou tam nějaká čísla a nakonci je jedno jediné jméno které jsem tam nechtěla. Hurikán Hawthorne. "Takže je moje." řekne spokojeně. Pak příchází Peeta. "Co to máte?" ptá se a snaží se podívat co je v papírech. Hned je zakrývám ale Hurikán mi je vytrhuje z ruky. "Test otcovství. Přečti si to." podává mu je. "Ne!" vykřiknu a snažím vstát. Bohužel Peet auž si je čte a hned mu zklesne ten jeho nadherný úsměv. "Myslel jsem že..." zašeptám a dívá se na papíry. "Zbalím si věci a půjdu domu." říká smutně a odhazuje papíry na gauč. "Ne Peeto tady jsi doma." říkám. "Nejsem tady doma." říká a jde nahoru. "Proč si to udělal!?" vyštěknu na Hurikána. "Abychom mohli být spolu jako rodina." řekne. Dolu přichází Peeta se svými věcmi."Na. Pro manžela." řekne. Dává svůj prsten na stoleček, podívá se na Hurikána a odchází. Smutně se na něho dívám. Ještě se na mě podívá a smutně se usměje. Zavírá za sebou dveře a mizí. "Konečně je pryč." řekne Hurikán. "Já ho milovala!" vyštěknu na něj. "Asi ne když si ho podvedla semnou." říká Hurikán a bere si malého. Jsem unavená že ani nemůžu nic dělat. Sedám si na gauč a dívám se na papíry. Začnu je trhat. "Jak se bude jmenovat?" ptá se a chová si malého. "Jdu si lehnout." říkám a jdu nahoru. Převlékám se do pyžama a lehám si. Dívám se na druhou stranu postele kde měl ležet Peeta a už nikdy ležet nebude. Začnu brečet. S pláčem usínám do nočních můr.
"Peeto!" probouzím se z noční můry. Chtěla bych ho tu mít. Podívám se vedle sebe. Misto Peetovi krásné tváře tam leží Hurikán. Povzdechnu si a jdu dolu. Dívám se z okna na Peetu jak si vaří snidani. Vypadá bez života. Vždycky pekl tak rád a teď se tváří zníčeně.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nechtělo se mi psát několik těch měsicu tak jsem to přeskočila jestli nevadí :D
