Bad Generation

1. Chapter

„Lio! Lio vstávej!" třese se mnou Julli jak se mě snaží probrat z neklidného spánku.
Hlasitě popotáhnu a hřebetem ruky si otřu nos, ve kterém to jen bublá.
„No tak, to bude v pořádku Li, jsem tu s tebou, ššš..." snaží se mě uklidnit pohupujíc se se mnou ze strany na stranu. Hlavu mám zabořenou v jeho hrudi.
„Julliane já už nemůžu." zamumlám potichu.
„To přejde Lio, dej tomu čas. Čas zahojí všechny rány." šeptá mi potichu do ucha.
Už je to půl roku od té nehody, ve které jsme přišli o oba rodiče. Půl roku strašné bolesti a utrpení.
S Jullianem se snažíme posunout se dál, ale už nejsme stejní, změnili jsme se. Ale naše sourozenecké pouto, které jsme mezi sebou měli, jen sílilo.
Tři měsíce jsme byli v děcáku, protože jsme neměli žádné příbuzné, ale pak Jullian oslavil své 18. narozeniny a musel odejít a starat se sám o sebe. Mě vzal samozřejmě s sebou.
Naše rodina byla vždy bohatá a tak jsme bydleli pořád v našem starém domě, který byl přepsán na Julliana.
Vše mi tu připomínalo rodiče. Byli všude. Na fotografiích, které byli v obýváku na krbové římse i pověšené na stěnách nad schody.
S Jullim jsme se snažili vyklidit jejich věci a uspořádat to tu jinak, ale nedokázali jsme ty vzpomínky na ně narvat prostě do krabic a vyhodit je.
Ale věděli jsme, že ten den jednou přijde, zatím jsme ale nebyli připraveni udělat tenhle veliký krok a posunout se dál.
„Julli? Zůstaneš tu se mnou?" zeptám se potichu a utřu si do trika pár slz.
„Jasně, že tu zůstanu. Jen klidně spi." zašeptá mi do ucha a přikryje nás oba peřinou.
„Nevím co bych bez tebe dělala. Mám miluju tě Julliane." zamumlám v polospánku.
„Taky tě miluju Li, ani si nedovedeš představit jak moc." zamumlá mi do vlasů a věnuje mi letmý polibek na čelo.
•••
„Hej no tak! Ospalci! Vstávejte!" uslyším hlas.
„Ty vole...Kluci pojďte mi pomoc! Sám je asi neprobudím!"
Zachvilku už cítím studený vzduch. Ti debilové mi vzali peřinu!!!
„Kokoti dejte to sem!" rozčiluje se Jullian, který mě stále drží v objetí.
„Vy dva jste tááák sladcí." rozplývá se nad námi, podle hlasu hádám, že Ryan. Avšak ta ironie v jeho hlase nejde přehlédnout.
„Drž piču." vyjedu na něj a pomalu rozlepím oči.
V pokoji je celá naše parta. Seznamte se: Ryan - ten kretén, který říká, že jsme roztomilý (bez něho bychom to vážně nevěděli), na druhou stranu je to ten nejlepší kámoš jakého mám. A nejhezčí... ty jeho hnědé oči a tmavé vlasy, tetování...aww. Dost to stačí. Pak je tu Kyle - blonďáček, stejně starý jako já, totiž 17let a jeho zelené oči dostanou skoro každou holku, sebevědomí mu teda nechybí. Seth - většího machra na elektroniku jsem nepotkala. V partě je stejný jako my ostatní, ale když je v cizím prostředí je to šedá myš. A Drake - na první pohled drsňák, ale když ho poznáte blíž, zjistíte, že je to vlastně milej kluk, který se nebojí dát na jevo své city. Mimochodem je to starší bratr Kyla.
No...a pak jsem tu já. Vlastním jménem Thalia Wolfová, ale kromě mé matky mi tak nikdo neříká, pro všechny jsem Lia. Jsem ta, kterou všichni brání, protože jsem z nich nejmladší a mají pocit zodpovědnost, ale někdy mě to váženě sere. Stačí, že se o mě stará bratr. Jenže když se jim to snažím vymluvit a přesvědčit, že ochranu vážně nepotřebuji, nechtějí nic slyšet a vždy vytáhnou to, že kdyby mě nechali někde samotnou seběhnou se na mě kluci jako vyhladovělí vlci na kus masa, protože jsem podle kluků až moc hezká...
Hahaha... lepší vtip jsem nikdy neslyšela. Vážně? Já a hezká? Nijak zvlášť. Prostě obyčejná sedmnáctiletá holka s modrýma očima a hnědými vlasy, které mi sahají těsně nad zadek. Obyčejná a nudná osoba. Takhle nějak bych se popsala na první pohled.
Avšak ti co mě znají by napsali. Silná, odvážná, citlivá a hlavně drzá.
A Jullian? My dva jsme naprosto stejní. Nikdo mezi nás nemůže vstoupit a jsme tu jeden pro druhého.
„Poslouchá nás vůbec? Lio?! Kurva ona je snad zamilovaná nebo co." z tranzu mě vytrhne až Ryan mávající mi rukou před obličejem.
„C-Co je?" trhnu s sebou leknutím.
„Posloucháš nás? Ptali jsme se, jestli to dneska večer platí?" ptal se Drake.
„No jasně, že platí." potvrdim jim mou účast na dnešní párty.
„Fajn a do té doby budem dělat co?" ptal se Seth.
„No nevím jak vy kluci, ale já chci ještě spát." zamumlám a natáhnu se pro peřinu pod kterou se schovám.
•••
První díl je tu a s ním i seznámení s hlavními postavami.
Doufám, že si příběh oblíbíte a dáte nějaké votes a zanecháte pár komentů.
I Hope u like it ❤️