Petrklíč

4. Náhrada

Pozn. autorky: Lidi, omlouvám se, hodila jsem sem jinou kapitolu!!! Tahle je správná!!!

V rohu místnosti blikal automat. Mariona to z nějakého důvodu šíleně provokovalo.

Stál v jedné z mnoha místností atrakce a nestačil se divit, jak pozměnili staré roboty. Bylo to neuvěřitelné. Vypadali tak děsivě... Zvláštní, vzhledem k tomu, že jejich původní hlavní účel byl bavit malé děti.

Stěží si všimnul, že za ním přichází Cheeks. Už předem věděl, co mu chtěla, poznal jí to na očích.

"Ne, zrovna teď se opravdu usmiřovat nehodlám."

Cheeks nadskočila, nečekala, že Marion promluví první. Když se trochu uklidnila, začala jemně: "Ale ty a Penny jste se nikdy nehádali. Nemůžete teď hrát uražené."

"Kdo? Já?! Já nic nehraju, o to je to horší!"

"Marione, poslouchej, vždycky jsi to ty, kdo se snaží jednat rozumně v těchhle situacích. Proč to tak nemůže být i dnes?"

"Ať se nejdřív slečinka naučí poslouchat rady, pak bude mít cenu chovat se rozumně."

"Marione-"

"Jenže ona se to nenaučí. Půjde si slepě za svým, bude ignorovat, co je tak jasné. A nakonec ji zabije."

"Springtrap? Ten je náhodou celkem milý, i když-"

"Už i ty?!" Marion se pomalu znovu dostával do varu. "Žádný Springtrap není! Je to Vincent, celou dobu!"

"Podívej se, Marione, buď se s Penny usmíříš, nebo ne, ale je jisté, že Springtrap není tak strašlivý, jak jsme si mysleli. Takže-"

"A dost," přerušil ji Marion, "tohle hrát nehodlám." A vyrazil - pěšky, nepoužil stín, protože byl moc vzteklý na to, aby si uvědomil, že se může přemístit - chodbou k východu.

"Kam si myslíš, že jdeš?!" křikla na něj Cheeks.

"Do pizzerie. Až tu skončíte, budu tam čekat."

Cheeks zavrčela. Potom zklamaně odešla zpátky za zbytkem party, aby jim řekla, že Marion na usmiřování nevypadá.

*

"Takže... Jak to s tebou je?" zeptala se Penny. "Od dvanácti do šesti jsi blázen, a jinak?"

"Haha, 'od dvanácti do šesti jsi blázen'. To sedí. Jinak... Chodím po pizzerii a bavím se, jak jen to jde."

"To znamená...?"

"Sedím u automatů na videohry."

"Copak jsi malý kluk?"

"Jak by ses zabavila ty?"

"Psala bych."

"Psala?"

"Jo. Povídky. U nás mi každý den některý broník přečte fanfikci, malé děti mi vyprávějí pohádky. Mohla bych sama nějaké příběhy psát."

"A o čem tak?"

"Kdo ví? Možná o holce, která se čirou náhodou stala poníkem. Nebo se stane robotem. A nebo se stane ponybotem. A pak si najde bezva partu a bezva život."

"A pak se pohádá s pravou láskou?" pozvednul obočí.

"No, jak vidíš, nejspíš o pravou lásku ani nešlo," frkla Penny. Tu oba uslyšeli prásknutí dveří. Vyšli k okraji střechy a podívali se dolů. Ze dveří vycházel Marion. Vypadal, že je pořád naštvaný. Ani se nezastavil a za chůze zmizel.

"Kam si myslí, že jde? Sotva jsme přišli!"

"Nech to plavat, Penny," uklidnil ji Springtrap. "Pořád je tady zbytek party, no ne?"

"Jo, asi jo... Ale stejně, to je tak... hloupé!" Penny se otočila a vyrazila po schodech dolů. Springtrap ji následoval.

Reddy, Cheeks, BonBon a Mangle se zatím rozešli po atrakci. Nikdo je zpátky nenaháněl. Jejich práce začne až ve dvanáct.

*

A tolik právě nastalo. Springtrap se podíval na ty, kdo mu přišli "pomoct". Byli nervózní. On ani trochu. Proč by měl. Ale stejně si neodpustil poznámku k Penny: "Nerad bych, aby se někomu z vás něco stalo hned první noc. Takže... držte se dál, ano? Zasahujete jen, kdybych se dostal moc blízko ke hlídce."

"Vážně si myslíš, že tě poslechnou?" usmála se Penny.

"Oni ano. Já jsem to vlastně říkal spíš tobě. O tebe mám největší starost."

Znovu zrudla. Potom rychle popohnala kamarády, aby se šli schovat a rozběhla se za nimi.

Cheeks si jejích rudých tváří všimla a nesouhlasně zavrtěla hlavou.

"Kdyby tohle viděl Marion..."

"Vynadal by mi, že se s ním nemám co bavit, protože je to přece Vincent a já jsem malé dítě a bla bla bla," obrátila klisna oči v sloup.

"Chtěla jsem říct, že by mu to zlomilo srdce."

Penny vyprskla smíchy. "To jako vážně? Celou tu dobu mě v podstatě obelhával! Jestli se tady mělo někomu zlomit srdce, tak mně! Ale mám vás a teď navíc Springyho."

Cheeks se na ni usmála, ale v duchu si o tom myslela své.

Zpoza rohu se ozval křik a pád kovu na zem.

"Springtrape?" vykoukla Penny. Zlatý zajíc už ale byl na pochodu. Úplně je ignoroval. Pomalu se vyplížili za ním.

Nadskočili, když se ozval dětský smích. Audio, vzpomněla si klisna. Springtrap se otočil jiným směrem, z jeho hrdla se vydralo zachrčení a zmizel v chodbách.

*

"Bože, tohle je vážně horor," stěžovala si Cheeks, když se dívala na svoji starší dvojnici, rozebranou na kousíčky.

"Klid, už je skoro šest," usmála se Penny.

Asi to zakřikla.

"Pomoc!" ozval se hlas Terces. Gang se vydal ke kanceláři.

Penny vběhla mezi ně dřív, než se mohlo cokoliv stát. "Springtrape, ne! Vzpamatuj se!"

Zajíc sebou zaškubal. Potom začal křičet: "Ne! Ty ne! Nech mě být!"

Penny se tomu podivila, ale pak si to uvědomila: tehdy dávno musela Vincenta opravdu vyděsit. Tak takhle na tebe.

"Nazdárek, Vincku," usmála se zlověstně. "Dlouho jsme se neviděli, ale zdá se, že mám tu čest vyplatit ti, co jsem minule nestihla..."

"Ne! Ne! Nepřibližuj se!"

Penny pomalu pozvedla tenkou stužku tmy. Děs, který Vincenta zachvátil, se jí zdál téměř hmatatelný.

V ten moment zazvonil budík, který oznamoval šest hodin. Terces vydechla, uvolnila se a téměř se na židli zhroutila. Penny tmu pustila a zvědavě se podívala na Springtrapa.

"Penny?" Rozhlédl se po místnosti. "Ne, ty jsi rozhodně neodešla z místa, kde jsi měla zůstat, a rozhodně jsi zrovna málem nevyděsila Vincenta ke zmrtvýchvstání, že ne?"

"Ne, jen možná," usmála se na něj.

"No, očividně to fungovalo. Zdravíčko, Tercie," zamával na Terces a se smíchem odešel z kanceláře. Penny se rozesmála taky a vyběhla za ním.

Zbylá pětice - čtyři roboti a hlídačka - se po sobě podívali s naprosto stejným údivem. I Pete pro jednou vypadal, že ho překvapila situace.

"Vážně ti dva zrovna..."

"Ne, určitě ne."

"Ale je to tak, oni vypadají-"

"Opovaž se to říct!"

"Páni," zmohla se konečně Terces na slovo. "To vypadá, že Penny si našla náhradu!"