Ráno jsem se vzbudila asi kolem sedmé. Ondra už vedle mně nebyl, což u něj bylo podezřelé. Sešla jsem dolů. Nikde nikdo. Na ledničce byl nějaký papír, vzala jsem ho a začala jsem číst: dobré ráno, promiň jeli jsme na zkoušku a holky jsme vzali sebou. Nikam nechoď, prosím.....Tvůj Ondra :*
Jen jsem se usmála a udělala jsem si čaj. Z ledničky jsem si vyndala bílý jogurt a dala jsem si do něj moučkový cukr. Jogurt jsem snědla a čaj vypila, tak jsem se šla převlíct. Sešla jsem do obýváku na gauč, pustila telku a zapla Óčko. Vzala jsem si mobil a zapla jsem si facebook. Najednou mi někdo napsal...
Čaky kotě, vím že jsi sama doma, ale ještě Tě nechám pár dní a pak budeš MOJE!! Těšíš se? Já moc, tak papa Tvůj Davídek :*
Rozbušilo se mi srdce, nevěděla jsem, jestli mu odepsat nebo ne. Nakonec jsem mu teda odespala:
Nazdar, ty seš milej...a pozornej, ale já Tvoje NIKDY nebudu!!! Zdar...
Přečetl si to, ale neodpověděl. Tak jsem to vypla. Jenže asi za deset minut mi přišla zpráva: si jenom myslíš...a pokud se budeš vztekat až si Tě přivlastním, tak mám milion Tvých fotek, co jsi mi posílala a nebo jsem si je mohl vyfotit, takže se pak nebudeš vztekat!! :*
Já jsem prostě musela odpovědět: jdi už do prdele!!
Vypla jsem to a koukala jsem se na telku. Byla jedna hodina, tak jsem udělala špagety a najedla jsem se. Ostatní byli pořád na zkoušce, což bylo divné. Ale zatím jsem to neřešila. Šla jsem tedy znova na facebook. Viděla jsem, že tam holky přidaly fotky z klukama ze zkoušky a z nějakého klubu a k tomu popisek: nejlepší den: zkouška, oběd a pak klub :*
Trochu mě mrzelo, že jsou v klubu, ale tak, co se dá dělat. Vypla jsem facebook a zamkla mobil. Chtěla jsem jít tak moc ven, protože miluji na podzim ty zbarvené listy, ale hrozně moc jsem se bála a to Davida a taky toho, co by na to řekl Ondra. Byly tři hodiny a já už se fakt nudila, a tak jsem to nakonec riskla a šla jsem ven. Vzala jsem si čepici, rukavice, které neměli špičky prstů (snad chápete, ne? :D) a nakonec jsem si vzala fialové conversky s černýma tkaničkama. Ještě jsem si vzala šátek kolem krku a šedou bundu. Dala jsem si sluchátka do uší a mobil do kapsy a vyrazila jsem směr park. Procházela jsem parkem a sledovala jsem ty zbarvené listy, udělala jsem si pár fotek a i pár selfíček (no jo no, to je tak, když někdo miluje focení :D). Bylo už půl šesté a docela se stmívalo, tak jsem se vydala parkem zpátky domů. Najednou kolem mně proběhl nějaký kluk, který se kousek předemnou zastavil. Bála jsem se, až jsem se klepala a zastavila, ale nakonec jsem se rozhodla, že půjdu dál. Tak jsem šla a on se ke mně hned připojil, ale už neběžel, ale šel.
On: ,,ahoj"
Já: ,,a...aho...ahoj" vykoktala jsem a jeho to trochu překvapilo, ale jen se usmál a nekomentoval to.
On: ,,a co tu vlastně děláš, tak pozdě?"
Já: ,,kdo vlastně jsi? A doma byla nuda"
Chvíli neodpovídal. Trochu jsem se bála a zrychloval se mi dech a silně tlouklo srdce.
On: ,,ehm..promiň....jsem Roman, ty jsi Týna, viď?"
Já: ,,jak...jak to víš?" Koktala jsem zase, bála jsem se čím dál tím víc a už bylo hrozné šero.
On: ,,David povídal" řekl mi u vily,.ke které jsme během rozhovoru došli. Jen tak mimochodem mi to oznámil. Já jsem rychle utíkala dovnitř a začala jsem brečet. Vyzula jsem si boty, sundala bundu a šátek a utíkala jsem nahoru, kde jsem se svlíkla a oblíkla jsem si pyžamo. Zalezla jsem pod peřinou a chvíli jsem koukala do stropu a nechala jsem slzy plynout po mé tváři. Nemohla jsem usnout, musela jsem si přemítat v hlavě proč jsem vůbec šla ven a pak tu cestu parkem a pak...Roman. dokonce jsme si dali i selfie, byl fajn, ale pak se zeptal, co tu dělám a pak jsme najeli na to, že je to nejspíš, teda podle mého Davidovo kamarád. Byl milej, mohli jsme být dobří přátelé, ale on musí být kamarád toho debilního Davida.
Nakonec se mi podařilo usnout. Jenže mě vzbudilo rozsvícené světlo dole na chodbě a hlasy ostatních. Už asi přišli no. Koukla jsem se na mobil. Dvě hodiny ráno. Super. Vzala jsem si župan a šla jsem dolů. Ostatní seděli v kuchyni u stolu a povídali si a holky pily frisco a kluci pivo, ale nebyli opilí, což jsem se docela divila.
Ondra: ,,ahoj zlato" políbil mě a posadil si mě na klín.
Já: ,,ahoj" a políbila jsem ho. Nechci jim to říct, ani ta zpráva na facebooku od Davida, ani to, že jsem byla venku a už vůbec ne, že jsem potkala Romana.
Já: ,,hele jdu spát, dobrou"
Chris: ,,jasně, dobrou"
Šla jsem a hned jsem uspala.
Tak asi po sto letech další díl.....koment a hvězdička potěší :)
*Týna*
