Mezi světy

Myslitel, jež domyslel

Na rozkopané planině plné hromad černého uhlí...

„Kdo tady udělal ten nepořádek?!" vyjel první po druhém.

„Já nevím, doslechl jsem se, že prý to byli Ti Shora," odpověděl mu druhý.

„Počkej, jak myslíš, že ti shora?! Co by tady Dole dělali Ti Shora?!" nepřestával první hučet do druhého.

„Já vážně nevím! Jen jsem zaslechl nějaké fámy, že tu nějaký Myslitel domyslel," koktal druhý.

„Jako, že by byl degradován? Víš moc dobře, že to stává málokdy pokud vůbec někdy," trochu se zklidnil první a začal horečnatě přemýšlet. V tu chvíli mezi ně vtrhl třetí.

„Už jste slyšeli o tom Chytrákovi, co tu dochytračil? Tedy alespoň my máme dojem, že to byl Chytrák," vychrlil na ně třetí.

„Tak počkat, počkat! Myslitele, který domyslel bych ještě pochopil, ale Chytráka, který dochytračil?! To už je holý nesmysl!" dořekl první v jehož slovech byl znát náznak pohrdání.

Přiběhl čtvrtý a než stačil cokoliv říct, první po něm vyjel: „Zkus začít plácat nějaké nesmysly, že sem spadl Chytrolín, který dochytračil, protože to je nesmysl! Už takhle se mi tu snaží nakecat nesmysly, že sem prý spadl Chytrák!"

Čtvrtý zrudl a koktavě pokračoval: „Já nic t..t.. tak...k...ového ne.. nechť .. těl říct."

„No tak počkat!" vmísil se do hovoru druhý.

„Od kdy Chytrolíni chytračí? Já tedy myslel, že chytračí jen Chytráci."

Na to mu odpověděl třetí: „No samozřejmě, že Chytrolíni chytračí, akorát Na vysoké noze."

V tu chvíli mezi ně vletěla vysoká postava s bílými křídly oblečená do elegantního černého smokingu. Všichni čtyři ze zvyku poklekli před touto vysokou postavou.

„Neviděli jste tu domyslet Myslitele? On byl totiž degradován a shozen Shora k vám Dolů. Bohužel byl shozen dříve, než mi stihl vrátit takovou drobnost," zeptal se jich hlubokým a sytým hlasem.

„Takže je to pravda – opravdu byl degradován některý ze Shora. Můžeme vědět proč?" vyjeveně se zeptal první, aniž by reagoval na Myslitelovu otázku.

„Ále zaviněním Náhody se bouchl do hlavy a utrpěl jisté zranění jež mu snížilo jeho index Fantazie. S tímto nízkým indexem samozřejmě nemohl dále zůstávat Nahoře, proto byl degradován," odpověděl mu Myslitel.

„Počkat, počkat, počkat. Od kdy v našem sektoru operuje Náhoda?" dál se nepřestával ptát pořád se stejně vyjeveným výrazem.

„Ne v našem sektoru Náhoda neoperuje, jen tudy náhodou procházela."

„Náhoda je blbec," rozhořčeně řekl první.

„Bacha na jazyk! Přeci nechceš urazit Náhodu?! To by se ti náhodou nemuselo vyplatit."

„Ale né. Já nemyslel Náhodu jako Náhodu, ale náhodu jako náhodu. Náhodu bych se neopovážil urazit," rychle řekl první, aby narovnal škody, jež svými slovy napáchal.

„Je jedno jestli mluvíte o Náhodě nebo náhodě, protože Náhoda je velmi vztahovačná a dokáže se velmi lehce urazit. A už dost toho vyptávání, raději mi už řekněte, kam spadl," již s netrpělivostí v hlase se jich zeptal.

„No možná někde mezi menšími kupami uhlí, protože právě jsme tu řešili, kdo tu udělal takový nepořádek."

Myslitel znovu vzlétl a začal přelétat nad kupami uhlí.

„Sakra! Kvůli pitomým hod... ehm... si ušpiním svá nejlepší křídla od uhelného prachu," bylo slyšet shora.

Nakonec bylo vidět, jak se střemhlavým letem snesl dolů. Poté – už s něčím v ruce – zase vzlétl a doletěl ke čtyřem.

„Jinak, aby bylo jasno – nikdy jste mě tu neviděli. Kdyby se nadřízení dozvěděli, že jsem se ulil z práce kvůli nějakému předmětu, přetrhli by mě jako hada," řekl jim a už se chystal odletět, když na něj ještě promluvil třetí.

„Jak to, že jste letěl až sem Dolů jen kvůli nějaké blbosti a ještě k tomu bez povolení?"

„Protože to je lid..." zadrhl se Myslitel, protože si uvědomil, že to by říkat neměl. Vrhl na něj rozhořčený pohled.

„Chtěl jste říct lidská? Prosím vás, co by tu dělalo něco lidského? Vždyť Vchody na Zem byli už před tisícem let zavřeny. Jediné spojení jaké se Zemí máme, je jen pomocí otisků mysli, ale díky nim sem nemůžete přenést nic hmotného. Hádám, že to je nějaký velmi přesvědčivý padělek..." dořekl třetí.

„Jo... jo něco takového," trochu rozpačitě, ale hlavně naštvaně řekl Myslitel.

„A už dost vyptávání – mazejte do práce! Já už musím letět," řekl jim Myslitel a začal vzlétat.

„Tak počkat! To jako tenhle bordel budeme muset po vás uklízet?!" zařval první na Myslitele.

Myslitel prudce otočil hlavu jeho směrem. Ještě než si první stačil uvědomit, že si toho dovolil moc, propadl se do země. Po Myslitelovi zbyla už jen stále se zmenšující tečka na obzoru a zbylí tři se zase dali do práce.