Mezi světy

Nejvyšší

Vzhledem, oblékáním a celkově vizuálně jsou podobní Lidem. Ale kulturou, zvyklostmi a chováním jsou úplně jiní. Celá Dokonalá Společnost je pečlivě rozdělena do kast. Hlavní dělení je na Horní a Dolní společnost.

V Horní části je dělení na Myslitele, Chytráky a Chytrolíny. Myslitelé jakožto nejnižší z těchto tří kast byli vždy poklidní a spokojení. Bylo tomu tak, protože věděli, že kdyby nebyli, mohli by lehce spadnout do Dolní společnosti.

Chytrolíni byli také klidní. Jedná se o nejvyšší kastu v celé společnosti. Byli to ti nejmoudřejší, nejrozumnějších prostě nejchytřejší z nejchytřejších. Oplývali tou největší představivostí, díky čemuž byli také nejlepšími kouzelníky.

A pak tu byli Chytráci. Vyšší než Myslitelé, ale zároveň nižší než Chytrolíni. Ti odjakživa v sobě měli závist. Vždy záviděli Chytrolínům, protože věděli, že jsou skoro stejně dobří a přesto jsou o tolik níž. O celou kastu!

V celé Společnosti málo kdo prožíval emoce. To byla totiž jedna z jejich (ne)dokonalostí. Ale pokud by se dalo říci, že nějaká z kast více propadala emocím, byli to Chytráci. Bohužel těm horším emocím - závisti a nenávisti.

Chytrolínům se naštěstí vždy dařilo udržet Chytráky na uzdě. Až do Era Clausum. Křížení mezi Dokonalými a Lidmi místo, aby zklidnilo lidi, rozrušilo Dokonalé. Většina kast v sobě emoce dokázala udržet. Až na Chytráky. Ti to samozřejmě odnesli nejvíce. Všemu napomohlo záhadný odchod Chytrolínů.

Chytráci jakožto v tu chvíli nejvyšší kasta se ujali moci a začali si staletí udržovanou nenávist vybíjet na nižších. Samozřejmě i ti měli svého vůdce. Morana.

Moran seděl na svém trůně a četl si hlášení, které zrovna dostal. Byl vysoké postavy, vysoké i na měřítko obyvatel Horní části. Měřil úctyhodných tři a půl metru. Oblečen byl v černém plášti, černé košili a hrubých kalhotách. Na nohách měl těžké černé boty připomínající vojenské kanady.

Vypadalo to, jako kdyby své oblečení nakombinoval z tři sta let starých kusů, moderního oblečení a vojenské uniformy. Na každé z rukou měl dva prsteny. Každý byl z jinak barevného kovu, ale na všech se skvěl černý kámen. Kolem krku měl stříbrný řetízek s něčím hranatým, co bylo skryto pod košilí.

Vlasy měl černé sem tam protkané bílou. Obličej měl jako každý Chytrák s ostrými rysy. Na rozdíl od Chytráků, kteří měli oči černé, on je měl rudě žhnoucí. Jako dva ostré hořící rubíny posazené do už tak ostrého obličeje.

Kromě výšky, sem tam bělavých vlasů a červených očí se také lišil výrazem ve tváři a způsobem přemýšlením. Většina Chytráků měla obličej skoro pořád v naštvané grimase, zatímco on měl klidný a vyrovnaný kamenný výraz.

Nebyl jako ta špína. Ti se nechali unášet svými emocemi moc. Kdyby bylo po nich, už dávno by otevřeli Vchody a pokusili se zničit Lidi. Nikdo z nich nechápal, proč on to zakazuje, proč potlačuje odboj. Oni necítili ten strach, který cítil on. Strach z Lidí. Strach z toho čeho jsou schopní.

Chtěli vtrhnout do jejich světa a zničit je. Pomstít se za to, co jim provedli. Nevěděli, proč kdysi dávno je Dokonalí nezničili. Proč jim radši vymazali paměť, nechali je si myslet, že kouzla neexistují a uzavřeli všechny Vchody a Východy.

A přesto teď četl, že se jeden Vchod na chvíli povedlo otevřít. A dokonce že se jím přes něj povedlo protáhnout předmět. Hodinky. Lidské hodinky. Dokud je bude odboj mít, bude schopný kdykoliv se propojit s jejich majitelem. A určitě to také udělali. Vsadil by klidně krk na to, že už se jim povedlo stabilně propojit Dokonalého s Člověkem a prohodit jejich otisky mysli. Že se tu někde volně pohybuje Člověk v těle Myslitele.

Moran už si ani pořádně nepamatoval, kdy naposledy byl takto v ohrožení. To si přece nemohl dovolit. Vždy byl nejvyšším z Dokonalých. Tohle byl jeho trůn. Patřil mu odjakživa. Chytrolíny nikdy nepočítal.

On tu měl mít největší představivost, on měl být schopný používat ta nejmocnější kouzla. Ale ne dokud tu bude ten člověk. Ta zpropadená havěť, která měla vždy takovou představivost, že i ten nejvyšší Dokonalý byl v porovnání s nimi nic.

Hlasem tak tichým, že byl sotva na hranici slyšitelnosti řekl: „Najděte ho a zabijte, ať to stojí cokoliv. O nic se nepokoušejte, nesnažte se ho zajmout ani přechytračit. Prostě ho zabijte. Až bude mrtev, přineste mi jeho tělo."

Jakmile domluvil, jeho poddaný, který celou dobu předním stál, odešel. Odešel předat rozkaz dál. Šel ho předat stovkám Chytrákům, kteří se na tuto chvíli připravovali stovky let. Trénovali a trénovali. Stovky Chytráků lačnících po boji a po pomstě.