It's Over!|| Larry Stylinson-One Shot

It's over, Harry...

-Louis-
Seděl jsem ve své kanceláři, koukal se z okna a nervózně klepal prsy do opěrky na židli. Mám další průšvih a vím, že to tentokrát nedopadne dobře.

-,,Pane Tomlinsone, přejete si něco?" Uslyšel jsem za sebou chraplavý klučičí hlásek. -,,Pojď sem, Harry." Přistoupil vedle mě a svůj pohled upřel také do velkého okna. -,,Je to hezké město, když na ulici není ani noha, že?" Řekl jsem klidným hlasem.-,,To máte pravdu. Jestli teda nic nepotřebujete, tak půjdu." -,,Jen...Až mě budou hledat nějací chlápci, tak budu u sebe." Kývl a odešel. Ach, Harry...Kdyby si věděl. Kdyby si věděl co k tobě cítím a co se stane...

-Harry-
Louis byl nějaký zvláštní. Takový přecitlivělý. Měl jsem konečně šanci mu říct, že ho neberu jen jako šéfa, ale jako něco víc! Neudělal jsem to. Jsem hold zbabělec.

Sedl jsem si k sobě do kanceláře a hlavu složil do dlaní. Přemýšlel jsem. Přemýšlel jsem, jestli se tam nemám vrátit a prostě mu to říct. Co by se mi mohlo asi tak stát? Při nejhorším by se mi vysmál a vyhodil. Jenže to by mě zničilo úplně. Neudělám to...

V tom mně zazvonil mobil, který jsem měl položený na stole. Volal mi Niall. Můj nejlepší kamarád a spolubydlící. -,,Ahoj, Nialle. Co se děje?" -,, Ahoj. Já jen kdy se vrátíš domů?' -,,Nevím. Dneska tady budu asi dlouho. Louis někoho čeká." -,,Dobře, jen že mám návštěvu, tak se nelekni." Zasmál se tlumeně.-,, V pohodě, Nialle." -,, Dobře. Co se děje? Jsi nějaký divný. Už si mu to řekl?" -,,Ne a ani mu to neřeknu. Jenom by se mi vysmál a vyhodil mě." -,,To nemůžeš vědět, když to nezkusíš." -,,Vážně, Nialle. Tak si to užij. Ahoj." -,,Achjo. Tak ahoj, Harry."

Mobil jsem odhodil zpátky na stůl a přešel k oknu. Venku se mezi tím protrhly mračna a lidu prázdné město zahltily kapky vody. Dnešek byl celkově takový zvláštní. Vládla tady naprosto jiná atmosféra než jindy.

Opět se mi na stole rozezněl telefon, ale ne můj. Byl to telefon, kterým mě volal Louis. S nejistotou jsem si sluchátko přiložil k uchu. -,,Ano, pane Tomlinsone?" -,,Přijď sem na chvíli, Harry.'' -,,Dobře." Zavěsil jsem a rozešel se opět do jeho kanceláře.

Zaklepal jsem a poté vstoupil. Louis stále seděl na tom samém místě jako předtím. Bylo to docela děsivé.-,,Posaď se na sedačku." Sedl jsem si na velkou vínovou sedačku a ruce složil na klíně. Louis vstal a sedl si naproti mně. Hlavu jsem sklopil a pozoroval moje klepající se ruce. -,,Podívej se na mě." Řekl s klidem. Nepoznával jsem ho. Vážně ne...Poslechl jsem a podíval se na něj.

-,,Harry, vím že jsem ti nikdy ne poděkoval za to co si proto mě všechno udělal a jak si toho vážím. Byl si u mě rok a s nikým jiným jsem nebyl takhle spokojen. Vím, jak si poprvé přišel. Venku byla bouřka a pršelo. Vešel si do mojí kanceláře, i přes moje bodyguardy, jen aby ses zeptal na práci. Tvoje kudrnaté vlasy se ti lepily na obličej a tvůj nešťastný výraz si pamatuji do teď. Harry...Vidím, že tě něco trápí. Znám tě až moc dobře. Řekni to, neboj se." Tímto mně naprosto vyrazil dech. Tohle není Louis. Louis nikdy nebyl tak milý a vnímavý zároveň. Panebože,mám z něj docela strach. Teď to přišlo. Mám mu to říct? Mám mu to říct, kor když má takovou náladu?

-,,Trápí mě hodně věcí, pane Tomlinsone. Nemůžu vám je ale říct. Akorát byste se mi vysmál a já už bych se nemohl před vámi nikdy ukázat." Zamračil jsem se a opět sklopil zrak na má stehna. Vedle mě se prohla sedačka a ucítil jsem pánský parfém. Vystrašeně jsem se na něj podíval. Podíval jsem se na Louise, který měl ve svém výrazu lítost a ochotu. Moje ruce se najednou rozpletly a zůstaly v Louisových maličkých rukách. Vykulil jsem na něj překvapen ě oči.-,, Harry. Řekni mi to a neboj se, prosím." Křečovitě jsem zavřel oči, abych zahnal ty pitomý slzy. -,,Já...já..." -,,Notak." -,,Miluju vás, pane Tomlinsone!" Vytrhl jsem moje ruce z těch jeho, abych si mohl zakrýt obličej. Chtěl jsem utéct, utéct hodně daleko, ale vím, že by to bylo zbabělé.

-,,Ach, Harry. Jak se může tak nevinné stvoření zamilovat do takové zrůdy jako jsem já?" -,, Nejsi zrůda, Louisi." -,, Jsem, Harry." Překvapilo mě, že mu tykání nevadilo. -,,Harry...Jsi úžasné stvoření, které si mě nezaslouží." Přešel ke dveřím a zamkl. Poté se posadil zpátky ke mně. -,,Ale nemůžu si pomoc." Najednou se ke mně přiblížil a spojil naše rty v jeden celek. Byl to ten nejúžasnější a nejdelší polibek, jaký jsem kdy zažil.

-,,Tvé city jsou stejné, jako ty mé, Harry. Jen jsem si to dlouhou dobu nedokázal přiznat." Naše rty se opět spojily. Najednou mě Louis stáhl na sebe. Měl jsem strach, abych nebyl nějak moc těžký. Věděl jsem, kam tohle povede a byl jsem děsne nervózní.

Postupně jsme ze sebe začaly strhávat oblečení, dokud jsme nebyli jen v boxerkách. Měl dokonalé tělo ozdobené několika tetováním. Sice jsem jich měl možná víc, ale můj zrak na nich zůstal. Posadil jsem se mu na stehna a on se zapřel lokty o sedačku. Pomalu jsem po každičkym tetování přejel. -,,Každé má svůj příběh." Usmál se. Pohladil mě po tváři a poté si mě opět přitáhl do polibku.

Během chvilky si mě přehodil pod sebe a od úst si dělal mokrou cestičku, až k mému podbřišku. Šikovně stáhl moje boxerky a usmál se na mě. Vzal si mého kamaráda do ruky a párkrát po něm přejel. Poté si ho něžně vložil do pusy. Byla to euforie. O tomhle se mi vždycky jen zdálo. Byl dokonalý.

Po chvíli přestal. Můj obličej se svraštil, ale on se jen usmál a přemístil se k mému uchu. -,,Na čtyři." Poslušně jsem poslechl. Louis odešel ke svému stolu, odkud vytáhl lubrikant a přišel zpátky ke mně. Na obličeji mu pořád hrál ten stejný roztomilý úsměv. Složil jsem hlavu mezi ruce a za sebou jsem uslyšel pouhé -,,Připraven?" A kývl jsem na souhlas.

Ležel jsem Louisovi na hrudi a oči se mi pomalu zavíraly.-,,Miluju tě, Harry." -,,Taky tě miluju."

-Louis-
Začal jsem pomalu vstávat. Věděl jsem, že moc času nemám a tak jsem chtěl poslat Harryho co nejdřív domů, aby tady u toho nebyl.-,,Kam jdeš, Loui?" -,,Měl by si jít, Harry. Jsi unavený a mě má každou chvíli přijít návštěva." -,,Ale..." -,,Žádné ale. Prosím, běž." Políbil jsem ho tak vášnivě, jako nikoho jiného. Naposledy jsem ho pohladil po tváři a on už s oblečenýma boxerkama odešel k sobě. Doufám, že pojede hned domů.

Jen co jsem se oblékl, otevřely se dveře a v nich stály tři nabušení chlápci. Otočil jsem se na ně a jen se usmál. -,,To je tvůj konec, Tomlinsone!" Výstřel...To bylo poslední co jsem slyšel, dokud jsem neupadl do temnoty. Do temnoty, kterou jsem dlouho očekával.

-Harry-
Byl jsem už oblečený a připraven k odjezdu. Šel jsem se rozloučit s Louisem, protože jsem věděl, že mu ta návštěva, ze které jsem měl tak divný pocit, odešla.

Dveře byly pootevřené, tak jsem normálné vešel dovnitř. Panovala tam strašná tma. Přešel jsem k vypínači a rozsvítil. Naskytl se mi strašný pohled. Louiho tělo leželo bezvládně na koberci a břicho měl od krve. Do očí se mi nahrnuly slzy a okamžitě jsem k němu přiběhl. -,, Loui, lásko! Neumírej, prosím!" Lehl jsem si mu na hruď a hladil ho po vlasech. -,,Miluju tě, Harry a vždycky jsem tě miloval." Vyšlo trhaně a potichu z jeho úst. -,, Loui! Neopouštěj mě, prosím!" Vzal jsem mobil a okamžitě zavolal sanitku.

-,, Je to marný, Harry. Je konec." -Nevzdám se tě tak lehce. Za chvíli přijedou!"

Pomstím se tomu kdo to udělal! Nenechám to jen tak. Teď tady budu ten zlý já...

Takže zdravím s mým dalším ONE SHOTEM :33 Já vím, není to ukončený jako one Shot, ale doufám, že se vám líbil :')) Vaše názory pište Prosím do komentu a vote taky potěši :')
Příběh byl věnován @myvalik :** dlouho jsem ti ho slibovala, tak tady máš a brzo se uzdrav♡♥♡♥