Kde je náš začátek a kde konec?
To nevím,
jen vím, kde nechci skončit já.
Nechci skončit na začátku,
a proto nemůžu začít na konci.
A nemůžu začít ani začátkem,
to by každý čekal.
Tak kde jen mám začít?
Prostředkem?
Ano, začnu samým prostředkem.
To je to nejlepší.
Nuže.
Krev na bílém kameni,
proudí na bílý kámen.
Nejde zastavit,
možná ani nechci.
Chtít?
Co je to chtít?
Já nikdy nic nechtěl,
nechtěl jsem se narodit,
nechtěl jsem žít,
vůbec nechci umřít.
Umřít?
Co je to umřít?
Já nikdy nechtěl umřít,
nikdy jsem nechtěl být tam, kde teď,
nikdo nechce.
Chce,
nechce,
chce,
nechce.
Nebo chce?
Třeba chci umřít,
namlouvám si to.
Vím jistě, že si to dozajista namlouvám.
Tohle je tak evidentní.
Evidentně si to namlouvám,
namlouvám...
Co je to namluvit?
Namluvím hlasovou zprávu,
namluvím si ženu,
ale já nemluvím.
Je to tak evidentní,
nikdo to nechce.
Ale každý,
nikdo,
všichni,
žádní.
Ti všichni
jsou
tolik
NE
POD
STAT
NÍ.
T&T
