Vampire

19.

Vrátil jsem se zpátky už s klidným pocitem. Už jsem neprahl po její krvi a ani jsem nechtěl.Jen jsem se na ní koukal jak vaří. "Co je?" ani se na mě neotočila "Co? Jak víš že jsem tady?"
"To poznám"
"Někdy si fakt strašidelná... "
"Kde je Kayl?"
"Mám ti vyřídit že odešel, musí si něco vyřídit"
Tak vyřídit jo?..ha ha.."Tak on utekl aby nemusel platit tu zeď? Nevadí... Lee to zaplatí"
"Cože?!"
"Když utekl a ty jsi ho nechal..."
"Já ho nenechal" otočila jsem se na něj "Vážně" bylo na něm něco divného,něco jiného. Šla jsem k němu a sáhla mu na hlavu jestli nemá horečku.
Přišla ke mě a sáhla mi na hlavu.Myslel jsem,že mi srdce vyskočí z hrudi.Odstrčil jsem její ruku což asi nečekala. Tvářila se překvapeně. Jen jsem se omluvil a ona odešla. Zanedlouho přišla s práškem "Vem si to"
"Co to je?"
"Paralen.Proti bolesti"
"Ale mě nic nebolí"
"Nekecej,celý hoříš.I když jsi upír tak máš horečku,není to divný?" koukal jsem jí do očí a chtěl jsem jí..políbit.Jenže jsem to neudělal.Jen jsem se kouknul jinam.Potom jsem cítil jak mi otočila hlavu a dala mi ten prášek. "Teď to spolkni" kroutil jsem hlavou,že ne."Spolkni to" pořád jsem trval na svém.Pak na mě vylila vodu a jak mě to zaskočilo, tak jsem ho spolknul."No vydíš" otočila se a šla pro ručník.Hodila mi ho na hlavu "Usuš se" jen jsem tam seděl.Věděl jsem jak na mě kouká i když jsem jí neviděl.Tak se do toho pustila sama.Chytil jsem jí za ruku a když ručník spadl,podíval jsem se jí do očí.Čekala co udělám "To je dobrý,usuším se sám" vzal jsem ho a začal se sušit sám.
To jak mě chytil za ruku mě zaskočilo. Co s ním je? A jak je možný, že upír má horečku? Vždyť je nemrtvý...nebo snad ne? "Hej Lee" zavolala jsem na něj "Jak může mýt nemrtvý horečku? Je to vůbec možné? Nebo jsou informace o upírech špatně?"
"Některé ne" sedla jsem si k němu. "Co děláš?"
"Chci abys mi o tom řekl. Teď se mnou bydlíš,takže bychom o sobě měli něco vědět, ne?" podíval se jinam/"Co chceš vědět? "
"Jsou ty pověry jako že nesmíte česnek, nebo když vyjdete na slunce tak schoříte pravdivé?"
"Ne.Česnek mužem ale nechutná nám. Na slunce můžeme ale nový upír slunce nesnese a když se mu poddá,tak schoří.To je pravda.V zrcadle nás odraz vidět jde.Dřevěným kůlem nás zabiješ, jen když se trefíš do srdce.Kříže se můžeme dotknout ale svaté věci ( jako třeba kříž) bible,svatá slova nebo kostel nás oslabuje,takže se k takovým věcem vyhýbáme. Hmm...co ještě?"
"Umíte rychle běhat? Máte supersílu? Slyšíte na míle daleko? Cítíte na míle daleko? Vidíte ve tmě? Lítáte? Máte hypnotické schopnosti? Jak se člověk přemění na upíra? A co-"
"Dost,brrr,zadrž.Je toho moc.Tak za prvé,nelítáme ani nemáme hypnotické schopnosti.Máme sílu,rychlost i sluch ale něco jako čich...to se týká jenom krve.Tu cítíme na míle daleko.Starší upíři dokáží přimět člověka zapomenout ale ne vždy se to povede.A...co se týká přeměny..." nemluvil "Hmm? " díval se pryč ale pak se na mě podíval a bouchnul mě do hlavy "Co tě to zajímá? Jdi radši nakoupit,nebo umřeš hlady a já taky" stoupnul si ke dveřím "Tak jdeš?" vzala jsem tašku peníze a šla. Koupili jsme maso,zeleninu,ovoce,pití,procházeli jsme se uličkami a dívali se na ryby co plavali v akvárku.Chtěla jsem koupit i kraba nebo krevety a mušle ale..Leemu smrděli,tak jsem je nevzala.Koupila jsem těstoviny a špagety.Měli jsme asi tři tašky a dvě z nich bral on."Není to těžký? Vzal sis zrovna ty nejtěžší.."
"Je to lehký" najednou se zastavil."Co je?"
"Cítím krev" změnili se mu oči "Lee,co to děláš? Tady na ulici?"
"Já za to nemůžu. Neovládam to.Mám strašný hlad" otočil se a než udělal druhý krok,skočila jsem před něj a objala ho kolem krku,čímž pustil tašky "Co to děláš?"
"Napij se"
"Cože?"
"Jestli se teď proměníš,budou problémy" cítila jsem jak váhal ale já mu věřila. Proto jsem se mu nabídla. Objal mě taky a zabořil své tesáky do mého krku.Cítila jsem jak si bere moji krev a náhle jsem byla unavená.Nevím jestli je to tím,že jsem si zvykla ale už to moc nebolelo.Ne tak jako poprvé.Když přestal,ještě mi ránu na krku olízl a pak se odtáhl."Díky "
"To nic." vzala jsem tašku ale zamotala se mi hlava."Ailee!" sehnul se ke mě "Jsi v pořádku?" tvářil se divně "Nevzal jsem si tolik,takže by jsi měla být v pořádku"
"Já vím.. Ale...nějak se mi motá hlava"
"Možná, že jsem přece jen-"
"Ne,to není tím.Tohle je jiné.Obvykle se mi motá jen hlava ale teď..mám i migrénu." bolela mě hlava...ne...přímo píchala "Ááá..." držela jsem si hlavu "Ailee co ti je? Ailee..."
"Bolí to! Bolí to..zastav to! Bolí to..bolí mě hlava! Jako by mi do hlavy někdo zapichoval jehly! Áá" začala jsem brečet.Před očima mi blikali nějaké obrázky a pak...jako bych se vypla.Nic jsem necítila ani neslyšela. Jen jsem viděla jak Lee na mě mluví a pak jsem omdlela.Probrala jsem se doma v posteli.Posadila jsem se a podržela si hlavu.Už nebolela tak jsem se postavila a ještě než jsem došla ke dveřím mě přepadl Lee."Jsi v pohodě" objal mě."Jo..? Jen mě bolela hlava.Teda,tentokrát to bylo hodně silný..." Lee se odtáhnul "Nezranila ses?"
"Proč?"
"Cítím krev.A je tvoje" čuchal ke mě."Já? Já se ale nezranila..." pak mi to došlo. Vyhodila jsem ho z pokoje a zamkla dveře "Co děláš?" neměla jsem odvahu mu to říct "Nečuchej ke mě!"
"Ale ty jsi zraněná"
"Ne,nejsem a teď vypadni!"
"Proč zas? Kvůli tomu že jsem si vzal tvojí krev nebo..."
"Není to kvůli tobě jasný?! Jen chci aby jsi na chvíli šel pryč"
"Na chvíli? Na jak dlouho?"
"Asi týden"
"...jsi se zbláznila ne?! Kde bych jako mohl být?!"
"Dám ti peníze na hotel" snažil se otevřít dveře "Přestaň Lee,prostě jen-" otevřel dveře a díval se na mě "Řekni důvod"
"Jenže je to trapný..."
"Proč by mělo?...vážně nejsi zraněná?" šel blíž ale já odstoupila "Ne! Nejsem a od teďka máš zakázáno tohle dělat!" díval se na mě naštvaně "Co ti je? Proč si tak protivná?"
"Nejsem,to ty si tvrdohlavý."
"Nenechám se vykopnout z bytu"
"Stejně je můj" chvíli bylo ticho a pak spustil "Poslouchej mě,jestli ti tu ránu neošetřím,tak nevím jak dlouho vydržím se udržet"
"O to právě jde! Nejde ošetřit!"
"Jak to? Každá rána jde ošetřit" on je debil! "Říkám, že to není rána!" už jsem byla fakt naštvaná a myslela jsem že mu to musím vyhláskovat aby to pochopil.Pak se ale zatvářil,že na to kápnul "Ty..neříkej mi že..." kývla jsem.Pak zčervenal "Promiň...to jsem nevěděl-" vykopla jsem ho z pokoje "Co děláš?!"
"Musím se převléknout" a tím jsem uťala náš rozhovor.Když jsem potom vyšla ze dveří, seděl na gauči."Teda o tom jsem naposledy slyšel když jsem byl člověk. "
"Vážně?" tvářila jsem se že to chci vědět "J-jo"
"Povídej,jaký jsi byl,když si byl člověk"
"Chceš to vědět?"
"Jo" než začal vyprávět, volala mi Kana."Kano? Co se děje? "
"Ailee musím ti něco říct" zněla vážně "Co se děje? " Lee samozřejmě odposlouchával,takže slyšel všechno "Víš jak jsem ti říkala, že zmizeli ty dvě dívky?"
"Jo"
"Našli se"
"Vážně?" zněla jsem radostně "A? Říkali něco? Pamatují si něco?"
"Ailee.." nezněla moc šťastně "O to právě jde.Víš ty dívky..." slyšela jsem i okolní zvuky a křik. "Ty dívky jsou mrtvé"