Minulost, přítomnost nebo budoucnost?

Tempore-čas

Když se Alex probrala, připadala si, jako kdyby vše co se stalo, byl jenom sen a ona se právě probudila ve svém pokoji. Byl to opravdu jen pocit. Alex totiž ležela na zemi u vchodu do nějaké jeskyně uprostřed lesa.
,,Omdlela si asi tak na 2 hodiny, že to v těch mdlobách vydržíš." ozval se kdosi, ten samý hlas jako slyšela před tím a spoza tmy vzadu v jeskyni vyšel ten vlk, který byl zraněný, teď měl na noze obvaz a páčka už se zdála zdravá.
,,Ty mluvíš. Ty... Ty..." snažila se že sebe dostat vše co měla na jazyku, ale nenašla slov.
,,Ano mluvím a co? Vy lidé taky i když bych byl občas radši, kdyby jste mlčeli."
,,Jak to že mluvíš? Kde to jsem? O..." podívala se na sebe ,,jsem špinavá. A moje nové boty. To ty? Ppvím to otci. Já..."
,,Moc řečníš a ještě takové hlouposti." přerušil jí vlk a pousmál se. ,,Máš moc otázek. Dovol mi jednu položit tobě. Jak se jmenuješ?"
,,A...A..."
,,Ano? Snad se především mnou nestydíš. Upřímně by mě to uráželi, já jsem náhodou docela přátelský. Jak tak jsem tě, ale dnes sledoval... No jsme odlišné povahy, alespoň zatím."
,,Ty si mě sledoval?"
,,Já jsem se ptal první."
,,Alex..."
,,Jen Alex?"
,,Alexandra Fantsová. Můj táta vlastní velkou společnost a..."
,,Na to jsem se neptal. Ano sledoval jsem tě, ze začátku to tedy nebylo v plánu,ale...to je jedno."
,,Chci domů!"
,,Tak tebe ta drzost ještě nepřešla? Dobře v tom případě začneme tím, že dokud se nesklydníš a nezačneš vážit slova a jejich tón, tak tady budeš sedět." řekl klidně vlk. ,,Mimochodem jmenuji se Tempore. To znamená v latině čas. A teď musíme jít. Chci ti něco ukázat. Než půjdeme, řekni mi tři věci. První jaký letopočet máš nejradději. Můžeš se v mysly probořit do dějin a zapřemýšlet."
,,Myslím, že mám nejradši dobu renesance."
,,Dobře. Na přesném roku ti nezáleží."
Alex se zamýšlela, nakonec řekla ,,Ne, ne nezáleží."
,,V tom případě odpověď na druhou otázku. Často z nějakých důvodů zvracíš?"
,,Jak kdy, spíše ne. Proč se ptáte? To je zvláštní otázka."
,,Za prvé mi tykej. Za druhý se teď ptám já a ty mi odpověď na třetí otázku. Kolikrát iž si si něco zlomila?"
,,Prodělala jsem různé nemoci, měla jsem dost naraženin, ale zlomeninu nikdy."
,,Ještě že tak. Až řeknu teď položíš svojí ruku na moje záda. Připravena?"
,,Ale proč mám..."
,,To teď ne. Prostě to uděláš. Můžem?" zeptal se Tempore a upřel pohled do mých očí. Podle jeho výrazu se dalo odvodit, že vycítil Alexinu nejistotu a snad i náznak strachu. Alex i přes to množství nejistoty se rozhodla pro souhlas. Tempore zavřel oči, Alex pro jistotu -i když nevěděla proč- opakovala. A černý vlk řekl to krátké, očekávané slovo ,,Teď." Alex rychle položila ruku na Temporeův hřbet a...