Prohibited Love

Část 3

Ruce mu obmotám kolem krku a přitisknu se k němu jak nejvíce to jde, aby mi nemohl nic udělat.
Cítím jak mu pod mýma rukama ztuhly svaly a jak se napjal. Trošku jsem se odtáhla a podívala se na něho tázavým pohledem.
Nevím jak se to stalo, ale najednou jsem cítila jeho rty na těch mých.
---
Moje první reakce byla, že jsem polibky oplácela. Jeho rty byly tak jemné a chutnaly slaně od moře. Ruce mi samovolně přesunuly do jeho vlasů. Tak nádherný pocit.
Co!!
Bože! Co to dělám?!!
Líbám mého bratra!!!
Hned co mi tohle probleskne hlavou se od Eliho odtáhnu. Mé rty ovane chladný vzduch a uslyším Eliho zamručení. Vymaním se z jeho sevření a doplavu ke břehu.
Sotva se dostanu k mému oblečení pohozeného na písku natáhnu na sebe košily a kraťasy a zamířím do davu šťastných a bavících se lidí.
Jak se to mohlo stát? Sakra! A proč se mi to líbilo? Proč jsem se cítila tak plná? Proč jsem cítila chvění v bříšku? To není dobře. To bych neměla. Neměla bych se tak cítit, ale přesto to bylo něco...nevím...bylo to něco kouzelného. Ne! Je to špatné! Ale copak nejsou špatné věci ty nejlepší?
„Promiň." omluvila jsem se, když jsem do někoho nechtěně vrazila. Ani jsem si nevšimla kam jdu, jak jsem měla zaneprázdněnou mysl.
Sednu si na obrubník na parkovišti. Tady odshora mám krásný výhled na táborák a všechno co se dole děje.
Prsty si přejedu po mých rtech. Ještě pořád jsou trochu napuchlé z toho polibku a já mohu cítit to chvění uvnitř mě, jen co na to pomyslím. Já vím je to špatné, ale bože...on je tak dokonalej! Sakra tak moc mi to můj brácha stěžuje. Co si o sobě myslel nebo na co myslel, když se mě rozhodl políbit. Ani nepil, takže to nemohu svést na alkohol.
„Áááá!" zakřičím do noci. Jsem tak frustrovaná. Jak se mám k němu asi teď sakra chovat? Jak se na něj mám jen podívat?
„Vany?!" promluví na mě Tia. Doufám, že ten polibek neviděla. Oprava. Doufám, že ho nikdo neviděl. Nevím jak bych to vysvětlovala.
„Proč si tak rychle zmizela?! A můžeš mi laskavě vysvětlit co měl znamenat ten polibek s Elim?!" chrlila ze sebe otázky i tu, kterou jsem si přála, aby nikdo nepoložil. Co teď?
„No...ehm...prostě polibek." vykoktala jsem ze sebe.
„Jo to jsem viděla, ale bože s Eliasem?! Vždyť je to tvůj brácha!" zavřela jsem oči a zhluboka vydechla.
„Já to sakra vím Tio. Já to vím! A nevím proč mě Elias sakra políbil a ani nevím proč se mi to kurva tak moc líbilo! A sakra kurva vím, že je to špatné, ale já si nemůžu pomoc a musím na to pořád myslet! Kurva!" křičela jsem a z očí mi tekly slzy. Tia se na mě jen šokovaně dívala s nic neříkala. Není zvyklá, že bych na ní takhle křičela.
„Promiň." kuňkla jsem a hřbetem ruky si setřela slzy. „Jen jsem zmatená z mé reakce." vydechla jsem a znovu se posadila vedle Tii na obrubník.
Tia kolem mě omotala ruce a jen mě držela.
„To je dobrý Vany, já tě chápu. Kdo by odolal Eliasovi, že? A neodsuzuju tě ani za tvoje city k němu. Bylo mi jasný, že ho máš ráda víc jak svýho bratra. To jak ses na něho dívala a jak se díval on na tebe. Vsadila bych se, že kdyby jste nežili pod jednou střechou, tak už spolu dávno chodíte. A ne nic neříkej." zvedla svůj prst, když viděla, že chci něco říct. „Poslouchej to co ti tu říkám. A mysli na to, že on není tvůj pravej brácha, i když ho tak bereš, ale taky mysli na svoje city. A říkám to předem, že láska je nevyzpytatelná a nebude se tě ptát, jestli je to správné a jestli to tak má být. Ona prostě drze přijde a vetře se do tvého života i když si to nepřeješ. Vždy si tě najde."