To jsem vážně jediná, kdo utíkal? Skvělý. Potom ke mě přišel Johny a řekl, abych se přeměnila, že je stav nebezpečí. Tak jsem se přeměnila a čekala, co se stane. Docela jsem se bála, ale najednou vylezla ze křoví jedna holka, vypadala na 15 (tolik je i mě). Čekala jsem, že začne křičet a uteče, ale ona místo utíkání přiběhla k nám a začal nás hladit. Po chvíli ji začli stékat slzy po tváři a řekla: ,,Zvířata jsou jediná stvoření, která mě chápou. Nechápu, proč se lidé vlků bojí, když jsou tak milí." potom si sedla a já jsem šla k ní. Najednou jsem uslyšela hlas Johnyho. ,,Nechoď k ní!" proč? Stejně jsem šla až k ní a drkla jsem do ni hlavou. Ona se na mě koukla pousmála se, a začla mě hladit. Po chvíli jsem se chtěla přeměnit a popovídat si s ní. Řekla jsem to Johnymu a Johny přikývl. Tak jsem se opatrně přeměnila. Čekala jsem, že omdlí, nebo uteče. Ale ona místo toho si stoupla a řekla: ,,Ty jsi vlk?" ,,Jo jsem." odpověděla jsem a potom jsem řekla: ,,Jmenuji se Karina. A ty?" ,,Ashley." řekla a koukla se na ostatní členy smečky kteří se už přeměnili.
ČTEŠ
Vlčí měsíc
RandomJmenuji se Karina. Bydlím s mamkou v chatě u lesa. Můj táta umřel na rakovinu. A aby toho nebylo málo, mám pocit že nejsem normální. V hlavě slyším nějaké hlasy které mě lákají do lesa... Každá kapitola má rovných 200 slov
