Elizabeth Smart ✔ (08/2023 - probíhá korekce)

.1.

Úhel pohledu: Alex

,,Hej kámo, pojď trochu. " Zasyčel vedle mě Liam a pokusil se prohrábnout si vlasy. Bohužel mu to znemožnila tuna gelu, kterou tam ráno u zrcadla půl hodiny pracně včesával. Přidal jsem do kroku a následoval ho podél skříněk na dlouhé přelidněné chodbě. Jsem tady první den a Liam mi už leze pěkně na nervy. Do tohoto ústavu ale chodí už pět let, takže narozdíl ode mě zná každý kout mojí nové školy. I když si jsem opravdu jistý, že najít ředitelnu bych zvládl i bez něj. Jeho nabídky o pomoc jsem většinou ignoroval, přišlo mi, že sám vše zvládnu tak nějak.. víc hladce. Dneska jsem se ale slitoval a doufal, že ten blb opravdu ví, kde má ředitel kancelář. Ušklíbl jsem se nad mojí tichou poznámkou a lehkou naivností a dál sledoval jeho svalnatý záda.

,,Zavři oči!" Z ničeho nic vyhrkl a zastavil. Já jsem stihl tak tak zabrzdit pár centimetrů za ním a hodil jsem po něm nechápavý pohled. Sice na mě nekoukal, ale mé znepokojení musel rozhodně cítit.

,,Co děláš?" vyhrnu a snažím se navzdory jeho rozkazu skenovat okolí a hledat příčinu naší náhlé zastávky.

,,Zavři je, jinak budeš v koncích. Stejně jako zbytek školy." Zakroutil jsem hlavou nad tím, jak pateticky se chová a pořád jsem ho nechápal. Do chvíle, než jsem ji spatřil a přestal chápat snad úplně všechno.  V mém zorném poli se objevila bohyně. I když podle jejího pohledu spíš ďábel v dívčím provedení. V hodně povedeném provedení. Černé vlasy v neupraveném copu za ní téměř vlály, jakoby se vzpíraly dokonalosti. Na sobě měla rudé koženkové šaty, které opravdu nepůsobily dojmem pohodlného kusu oblečení a navíc rozhodně nesplňovaly účel zakrytí těla. Moc prostoru pro představivost jsem rozhodně nepotřeboval, zakrývaly totiž jen a pouze to nezbytně nutné. K tomu ty ďábelsky dlouhé nohy a na nich pouze žabky. Obyčejné žabky. Opravdu si ta holka může dovolit mít k šatům na noze placku, aniž by to vypadalo špatně?

,,A je to. Už jsi taky ztracený případ." Rychle jsem zamrkal, protože jsem cítil, jak mi z upřeného zírání vysychají oči. Zakroutil jsem hlavou, jako bych zahlédl přízrak a podíval se na Liama. Stál vedle mě s vševědoucím a tak trochu lítostivým pohledem. Proč bych měl být ztracený případ? Nechápal jsem, co tím myslí. To mu podle mého výrazu hodně rychle došlo.

,,Támhle," zvedl ruku a ukázal směrem k černovlásce: ,,to je Elizabeth Smartová. Podle mnoha lidí nejhezčí a nejžádanější holka na škole. Jenže je tu jeden problém. S nikým nechodí, ale ráda si hraje. Osobně o tom moc nevím, úspěšně se jí vyhýbám. Přesto jsem se toho už dost doslechl, zamotala hlavu už dost klukům. I holkám." Když to dořekl, já se zašklebil. Určitě zase dělá z komára velblouda. Navíc, nejoblíbenější slovo v mém slovníku je výzva.

,,Kde přesně je v tom ten problém?" Zase jsem svůj pohled přesměroval na ní a přemýšlel nad tím, jaké všechny hry bych si s ní zahrál. A to moc rád.

,,Žádný člověk z těch jejích her neodešel spokojený." Teď se ušklíbl on. Už moc dobře věděl, že ať mě napadne cokoli, nevymluví mi to. ,,Pohraje si s tvými city, i když si myslíš, že žádné nemáš. Svádí a provokuje. No a jakmile se nemotáš, odkopne tě jako špinavou děravou ponožku. Vidím ty ohně co máš v očích, ale radím ti dobře. Obrň se. Já jsem ji poprvé viděl, když na naší školu přestoupila. Ta holka pobláznila všechny kluky v mojí třídě včetně mě. Doteď jsme se z toho s mým mušketýrem nevzpamatovali. Ale jsem dost vděčný, že pozorování z dálky je vše, k čemu jsem se dostal." Zasmál se a já konečně přestal zírat jejím směrem. Otočil jsem se na Liama a přeměřil si ho pohledem. Nechápu, jak může mít z nějaký ženský takhle velký respekt, když má každý druhý den ve svém froté prostěradle jinou holku.