1. Kapitola

122 15 0
                                    

25.8. - středa

"Star! Pospěšte si!" Volal na Star její Táta Kenny. "Už du." Odpověděla otci krásná dívka, která stála na schodech. Star měla hrásné dlouhé hnědé vlasy které přecházeli do ohnivé červené a oči měla záhadně zelené. Měla na sobě modré kraťasy a bílé tílko. Na nohou měla tenisky. "Nebuď smutná Star. Taky mi bueš chybět." Říkal Kenny a obejmul ji u toho. "Mám tě moc ráda tati!" "Já tebe taky. A teď už by jsi měla jít. Ať to stihneš." Pobídl ji táta. "Dobře." Odpověděla se slzami v očích Star. "Tak o prázdninách?" "Ano tati. Oprázdninách." Naposled se obejmuli a Kenny jí pomohl s dvěmi těžkými kufry do auta. Mával jí dlouho a pak se spokojeně vydal do domu.

>>>> V autě

"Alespoň ty jsi mi zůstal." Mluvila Star na svůj medailon, který údajně dostala od své matky a protože nic jiného jí po matce nezbylo, nosila ho pořád na krku a ani na spaní si ho nesundala. Měl tvar plamenů a dokonce jako realný oheň i vypadal. Nevěřila tomu, ale ten medailon ji hřál pokaždé když si vzpoměla na něco hezkého a vůbec když měla dobrou náladu. Hřál ji i teď protože věděla že odjet na 5 let pryč z domu a vracet se jen na měsíc o prázdninách ji pomůže. Medailon se z nějakého důvodu nedal otevřít, ale to jí nevadilo. Důležité bylo že jí připomíná krásné chvíle.





Dračí dítě (POZASTAVENO)Kde žijí příběhy. Začni objevovat