GeekCamp nezní zas tak špatně

4.část

Vešli jsme do pokoje, který nám byl už předem určen. Spolu s náma tu byli další 2 holky .Lucka a Ema . Byli moc milé a s Anet nám hned padli do oka. Trochu se mi ulevilo. "Tak holky v jakém budete týmu", zeptala se po chvílí Lucka. Anet s nadšením vykřikla : ,,u Falleeenky''a radostně skočila do postele.,,Jéé to je super, já s Emou taky . A ty Sabri? " zeptala se. "No", povzdechla jsem."U Vaďaka."Holky se na sebe nevěřícně podívali a pak sklopili zrak. "No to ti moc nezávidíme", řekli po chvíli ticha. "Proč pak ",zeptala jsem a nedočkavě jsem čekala na odpověď "no víš, prý je hrozný a na svůj tým kašle,nevšímá si jich a taky nedělají žádné aktivity, to znamená ze s váma prý nebude natáčet žádné video. Teda aspoň to se o něm říká", řekla Lucka. Když jsem to uslyšela jen jsem udiveně seděla na posteli a nevěděla co říct. Na jednu stranu jsem byla ráda protože jsem se celkem bála, že budeme mít přísný režim a budeme muset všechno vědět o YouTube a hlavně o youtuberech a jak už jsem říkala znám a sleduji jenom Fallenku a kdybych třeba něco nevěděla všichni by se mi smáli, a taky by se ptali co vůbec na tomhle Geekcampu dělám. A tak se mi velice ulevilo, když říkají že u Vadima je to takové volnější spíše taková hra postarej se o sebe sám. Ale na druhou stranu, jak si tohle může vůbec někdo dovolit, nechat děcka jen tak bez dozoru. Z mého přemýšlení mě vyrušila Emma: ,,Haloo, jsi tu?" smála se. "Snad jsme tě tolik nevystrašili,jsou to jen povídačky ", snažila se trošku zlepšit moji náladu. "Na každém štrochu je pravda trochu" ,uchechtla se Lucka. To už Emmě trošku nedalo :"Ti dám štrochu",vzala polštář a chtěla ho hodit po Lucce. V tu chvíli se však otevřeli dveře. Polštář, který vzala Emma z mé postele právě zasáhl Stejka s kávou v ruce. Inu jeho káva už v jeho ruce nebyla nýbrž byla celá vylita na mém polštáři. Všichni ztichli. "Tak vám pěkně děkuji holky".Vyčítavě jsme se na sebe s holkama podívali. "A tak to mohla být dobrá kava".Tvářil se smutně ale z jeho hlasu bylo zřetelné že zadržuje smích. "Tak mi vás pozveme na kavu, řekla po chvíli Anet. "To můžete, ale až mi přestane te vykat. A jinak čí je to polštář?" zeptal se. "ehm můj ",odvětila jsem tiše. "Tak pojď semnou, dám ti nový, myslím že by se ti na něm asi moc dobře nespalo. Dobre", rekla jsem a následovala ho. Vešli jsme do jakési ho pokoje. Uvnitř seděli na posteli 3 kluci. "Koho nám to vedeš",zeptal se jeden. "Ale vylil jsem jedné holčine na polštář kavu. "Jsme tu teprve hodinu a ty už takhle Stejku joo?"Smáli se kluci. "Moc vtipný, radši mi řekněte kde jsou náhradní polštáře", uchechtl se. "To nevím, ale vědět to bude určitě paní uklízečka", řekl jeden z těch kluků. "Dobře, počkáš tady prosím eeee , jak že se to vůbec jmenuješ? Sabrina a jo počkám", usmála jsem se mile. "Tak Sabrina jo? Hezké jméno, já jsem Martin",představil se mi kluk se světlými vlasy a oči. Usmála jsem se na něho. "U koho jseš v týmu ?"Zeptal se po chvíli ." U Vaďaka a ty?" Když jsem to dořekla začali se všichni smát. Nechápala jsem je ."Noo Martínku, řekni nám v jakém jsi týmu. U Menta, Vidraila či Expla ?"Smáli se kluci. "U koho?" Zeptala jsem se tázavě. "To snad nemyslí vážně, ta je ale blbá", řechtali se ti kluci dále. "Nechte toho!" okřikl je Martin a nevěřícně se na mě podíval. Já už jsem však slyšela až moc, otočila jsem se a chtěla jsem co nejdříve vypadnout. Ve dveřích jsem vrazila do Stejka. "Tady máš ten polštář", nedořekl to. Protože já už rychle utíkala na pokoj a nic a nikoho jsem neposlouchala.