I will find you.. And I will kill you.. √

First meeting

Cleo's part.:

Dneska je den, kdy ho poprvé uvidím. Ježíš, to znělo divně. Snad jako bych se na něj těšila, i když se vlastně těším, ale nato, jak mu hlavou provrtám kulku. Ne, ještě nevím jak ho zabiju. Měla bych vylézt z postele, ale mě se tak nechce. A komu by se chtělo takhle brzo?! Tomu idiotovi nespíš. Bože. Jeho blbý zvyk si jít každé ráno pro kafe. A ještě do Starbucks, které je asi tak kilometr od toho nad kterým bydlím. Jen pro pořádek, včera jsem si dala tu námahu s tím, že jsem si zjišťovala dnešní program toho idiota. Nic zajímavé. Ranní kafe, pak má jít zpátky do jejich domu a nakonec novoroční párty.

Když už se donutím vylézt z postele, tak si to mířím do koupelny, kdy si dám dlouhou sprchu. Po sprše se obléknu do předem připraveného oblečení. Nasnídám se a jde se do "práce". Samozřejmě že vím, kam mám jít. Haroldova každodenní rutina-perníkové latté ze Starbucks. Aspoň si taky něco dám, už dlouho jsem nic ze Starbucks neměla. Trošku ironie, když bydlím kousek nad ním. Pomalu se blížím ke Starbucks, když ho zahlédnu, jak jde dovnitř a hned za ním jeho "ochranka". Jak nenápadné, i samotný Harold je nenápadný. Ten idiot si v prosinci vezme na sebe sluneční brýle, jinak není nějak nápadně oblečený. Samozřejmě když vejde se na něj všichni otočí. Stojím těsně za ním, ta jeho gorila někam zmizela. Slyším, jak si objednává samozřejmě perníkové latté. Taky by mohl zkusit něco jinačího.

Když se už otáčí se svojí objednávkou, "omylem" mu vkročím do cesty, takže jeho latté skončí na mě. Chudák moje oblečení. "Ježíš, promiň, neviděl jsem tě. Moc se omlouvám." začal okamžitě Harold a rychle mi ubrouskem, který ani nevím kde vzal, mi začal sušit košili, na které byl obrovský kávový flek. Musela jsem si odkašlat, jinak by toho asi nenechal. "To je v pohodě. Já nedávala pozor a vlezla ti do cesty." řekla jsem a plaše se usmála. Až teď jsem si ho mohla prohlédnout pořádně z blízka. Od jeho bot, přes hodně úzké rifle, jeho rozepnutou košili až nakonec k jeho obličeji, odkud se na mě dívali dva smaragdy  a usmíval se tím jeho ďolíčkovým úsměvem. Asi kdybych ho nemusela zabít, tak bych si s ním nejspíš i něco začala. Zrovna jeho bude škoda, ale práce je práce.

"No, tak to asi bude chyba obou. Ale protože jsem slušně vychovaný, zvu tě na kávu, kterou jsi si asi chtěla objednat. Jako omluvu. Teda jestli chceš." pořád se na mě usmíval. A já v duchu skákala asi dva metry do vzduchu, protože mi to zatím vychází. "Ne, to je v pohodě. Určitě někam spěcháš." vrátila jsem mu úsměv a přitom jsem věděla, že mi nedovolí odejít, bez jeho pozvání na kafe. "To sice spěchám, ale omluva tak krásné slečně je přednější. Jen mi řekni, jakou kávu chceš a běž nám zabrat místo na sednutí." řekl a mrkl na mě. "Espresso" a s kývnutím jsem odešla najít nějaké dobré místo.

Našla jsem jedno místo vzadu, myslím, že pro Harolda to bude i lepší, aspoň nebude nikdo rušit. Chvilku jsem se rozhlížela po kavárně, protože mu to trvalo strašně dlouho.  Konečně šel, se dvěma šálky ze kterých se ještě kouřilo. "Tady máte slečno a omlouvám se za zdržení, ale musel jsem si ještě něco zařídit." řekl s omluvným úsměvem. "To je v pohodě, jen jsem se bála, že jsi si to rozmyslel a vykašlal se na mě." řekla jsem a sklopila jsem hlavu. Prostě roztomilá a nevinná holka. "To bych si nedovolil. Tak jak se jmenuješ, jestli mi to povíš?"

"Cleo Pierse. Ty?" slušně jsem mu odpověděla. "Ty mě neznáš?" koukal se na mě s vytřeštěnýma očima. Tomu výrazu jsem se musela zasmát. "Samozřejmě že tě znám, ale je slušnost se zeptat. A neodpověděl jsi." řekla jsem a mrkla na něj. "Promiň, jsem Harry Styles." a jenom co to Harry řekl, začal mu zvonit mobil. "Promiň, to musím zvednout." řekl omluvně a zvedl svůj telefon. "Styles." vypadal u toho tak vážně. Byl k sežrání. Bože, co to melu?! A dala jsem si imaginární facku. "Jo, aha, dobře, hned jsem tam." to bylo všechno co Harry řekl a pak zavěsil. "Promiň, ale budu muset jít, ale dala by jsi mi svoje číslo? Rád bych tě znova viděl." řekl a k mému překvapení se trošku začervenal. Ó můj bože, on se červená? Nic rozkošnějšího jsem neviděla. Kurva, co to se mnou je? "Jasně, půjč mi mobil." Rychle mi ho podal a já naťukala svoje číslo a uložila jsem mu ho. "Děkuju, ale teď už vážně musím. Snad se brzo uvidíme. Ahoj" řekl, usmál se na mě a pak jako namydlený blesk rychle vyběhl ze Starbucks s bodygardem za zadkem. "Uvidíme, to si piš, že se uvidíme." řekla jsem si sama sobě, rychle dopila kafe a mířila jsem si to zpátky domů. Stejně mám teď pár hodin než se vrátí ze studia nebo kam to měl jít. Vlastně ne, šel zpátky domů.

Tímhle bych vám všem chtěla popřát šťastný nový rok a ať je lepší než rok 2015.