Nepamatuji si tě..

Teď jsi jen moje!

Em

,,Ne. Všechno je v pořádku. Denny, neviděl jsi někde mojí tašku s oblečením?" ,,ty jsi ji ještě nenašla? Myslím, že jsem ji zahlédl v obýváku,ale nejsem si jistý.." ,,Díky. " rozeběhla jsem se k němu, dala mu pusu na tvář a běžěla se podívat do obýváku na nějaké oblečení. Musím odtud ihned vypadnout. Tašku jsem tam naštěstí našla a tak jsem si vzala co nejjednodušší oblečení,popadla Maxovy klíčky od auta a vyběhla z chaty. Snad mě za tohle nikdo nezavře. Nastartovala jsem motor a vyjela na cestu. Všichni by měli ještě spát, a tak nebude problém vyjet nepozorovaně z vesnice do hor. Ještěže můj otec z předešlé pěstounské rodiny rád porušoval zákony. Bez jeho pomoci bych teď neseděla tady v autě. Hrozně rád mě učil řídit,parkovat,střílet a hlavně bojové umění. Miloval nože. Ty jeho úžasná vystoupení. Jednou mě učil házet nožem,ale nepodařilo se mu strefit cíl, a tak zasáhl člověka. Proto mě taky poslali radši do jiné rodiny a jeho do vězení.....

Teď by tady měl někde být most a mohla bych u konečně se oficiálně odsud dostat. Vjedu do zatáčky, ale ta se mi nepodaří vybrat a tak dostanu smyk. Ve vteřině zlomku jsem si toho uvědomila hodně: Nikdo mi nepomůže. Nikomu se nebude stýskat a tohle přežiju.

Jsem v koncích. Uvidím záblesk světla a tmu.

Denis

Řekl jsem ji,že jsem viděl její věci v obýváku,ale nenapadlo mě, že by si ještě vzalla kíčky od auta a vyřítila se z chaty. To není dobrý. Jediný, co mě v tu chvíli napadlo, byl průšvih. A garáž. Tam jí nevlastní rodiče nechali čtyřkolky. Jednu jsem si vzal a vyjel do ulic. Většina lidí ještě spí,takže pro ni nebude problém jako nezletilá jezdit po vesnici. Viděl jsem, jak Em vjíždí do lesa,ale taky jsem věděl, že se chce odsud co nejrychleji dostat. Zatáčky projížděla jako závodnice. Už jsem ji dojížděl, když dostala smyk a vjela do příkopu Tohle nepřežije. Vypl jsem motor a běžel za ní. Nabourala čelem do stromu. Auto začalo hořet. ,,Em! Em jsi v pořádku?!" Viděl jsem, jak se nafoukly erbegy a díky tomu její hlava vystřelila dozadu do opěradla.Krev byla všude. Otevřel jsem dveře a myslel, že se pozvracím. Začal jsem hledat po kapsách nůž a taky ho našel. NIkdy jsem ho nevyndaval. Rořízl jsem pás a pomalu ji začal vyndavat z auta. Byla v bezvědomí. Ještě dýchala. Alespoň jedna dobrá zpráva. Vzal jsem si ji do náruče a odnesl ke čtyřolce.

Co mám dělat? Nemohu ji odvézt do nemocnice a nechat ji a její pěstouny nechat potrestat za její nezletilou jízdu. Čtyřkolka naštěstí byla docela prostorná a tak jsem si ji vzal na klín. Asi pět kilometrů odsud je malý hotýlek. Na nic jsem nečekal a vyjel k němu. Už jsem stál před recepcí a Em ležela na zemi. Musel jsem ji zabalit do deky, aby tady neudělala krvavé čmouhy. Recepční mi dal pokoj hned a tak jsem zaběhl s Em v náručí do koupelny, ve které byla snad všude plíseň. našel jsem tam lékárničku a začal hledat morfium. Mělo by jí pomoct od bolesti. Hlavně doufám, že z tohohle bordelu nedostane nějakou nemoc. Začal jsem jí obvazy obmotávat čelo a ruku. To ostatní se zdálo být v pořádku. ,,Em? Slyšíš mě?" Nic. ,,Em, jestli mě slyšíš, dej mi to prosím nějak vědět." Zase nic. Začal jsem ji sundavat oblečení a opláchl ji. Potom jsem jí dal moje tryčko a odnesl ji do postele. Ráno by se mohla už probrat.

Šel jsem se zeptat na recepci, jestli tu nemají nějký obchod s oblečením. Naštěstí tu měli hned naproti nějaké vietnamce a tak jsem tam nakoupil základní potřeby a pár oblečení pro Em a mě. Peníze, které mi zbyli by mohli vystačit tak na měsíc. Krátká doba. Věci jsem odnesl do pokoje a zajel na chatu si pro další peníze. Em nám ukázala její skrýš na zámek,ale neuvědomila si, že jsem ji tam jednou viděl. Byl to celkem balík peněz. Můj bratr si zatím nicnetušící pospával v jejím pokoji. Jak nechutné.

Když jsem se vrátil na hotel,Em už mohla pohybovat rukou. Upustil jsem všechny věci v neupraveném pokoji a šel ji držet za ruku.