Slzy

Kapitola 1.

*Chloe*

"Dávej na svou mladší sestru pozor, Hermiono."  objímá mou straší sestru mamka a potom obejme i mě. Po očku si všimnu jak se Hermiona zamračila ale rozhodnu se nechat to plavat. Mia mě nikdy neměla ráda a já netušila čím to je. Teď jsem se ale rozhodla její chování vůči mně přehlížet. Je to den který jsem si hodlala užít a sestřino chování mi ho nezkazí. Nastupuji do Bradavic stejně jako má sestra, ta už je ale ve 3. ročníku.

"Piš nám a buď hodná." usmál se na mě táta a já ho stihla ještě naposledy obejmout než vlak zapískal, já popadla kufr a spěchala jsem do vlaku. Měla jsem to jen tak tak ale stihla jsem to a to bylo hlavní. Ulička už byla téměř prázdná a tak nebyl problém hnout se tam.

Chtěla jsem sedět se svou sestrou a jejími kamarády o kterých vyprávěla, ale kde je najít? Chvíli jsem se rozhodovala jak učinit než jsem se rozhodla prostě se někam posadit.

Zrovna když se chystám otevřít jedno z kupéček ale ty dveře se rozrazí a naproti mě se objeví blonďák. Měl šedé, ledová a skoro až bezcitné oči a bledou pleť. "Sakra co tu děláš prcku?" zeptá se ledově. "Já jsem si chtěla k vám přisednout." šeptnu po chvíli a on si mě s nechutí prohlédne. "Jak se vůbec jmenuješ?" vypálí na mě. "Chloe Grangerová." odpovím mu. "Další Grangerová? Další mudlovský šmejd. Budu tě muset zklamat, ale k nám si nesedneš. Jdi si za tvou milovanou sestřičkou a neotravuj lidi kteří jsou postavení vysoko nad tebou." prskne na mě a práskne mi dveřmi před nosem.

"Hajzl." zašeptám a v tu chvíli s sebou vlak škubne a já spadnu na tvrdou zem. Kufr spadne vedle mě a najednou vidím několik odporných bytostí z kterých sálal chlad. Jako by mě najednou pohltila bublina a ta mi přinesla pocit smutku a beznaděje. Jako bych už nikde neměla pocítit štěstí. V kupéček vykukovali zvědavci ale mě si nevšimli. Já byla stále na zemi a třásla se strachem i zimou v jednom.

Těch bytostí bylo dohromady pět a nakukovali do kupéček. Jeden se ale vydal ke mě a já začala couvat dozadu. Když jsem byla na konci a on u mě, popadl mě za ruce, vytáhl do vzduchu a  jeho odporných úst se vyvalila mlha k mému obličeji. Jako bych celý svůj život prožila podruhé, až se ale něco stalo.

Docházel mi dech a cítila jak má kůže postupně chladne. Světlo které ale vycházelo zpoza bytosti ho ale odehnalo a já padala ne zem. Před pádem mě ale zachránil někdo koho jsem nemohla rozeznat. Svět se se mnou nepříjemně točil a vše bylo hodně rozmazané.

"Všichni běžte do kupéček!" přikázal něčí hlas než mě někdo vzal a někam mě nesl. To bylo to poslední co jsem vnímala, potom jsem viděla už jenom tmu.

Ležela jsem, ale kde nebo na čem to jsem si nepamatovala. Ztěžka jsem otevřela své víčka a párkrát zamrkala abych si zvykla na světlo a zaostřila. Někdo se nade mnou skláněl, nějaký muž kterého jsem nikdy před tím neviděla a usmíval se.

"Konečně jsi vzhůru." usmál se na mě a pomohl mi se posadit. Potom si sedl vedle mě a podal mi kus čokolády. "Sněz to, uleví se ti." mrkl na mě a podíval se na nějakého brýlatého kluka naproti mně. Byl tu i nějaký zrzek a Hermiona. "Má pravdu, mimochodem já jsem Harry, Harry Potter." řekl a já přikývla. "Já jsem Ron Weasley." pousmál se na mě ten zrzek a Hermiona se zamračila. "A my dvě se známe." odpověděla ostře. "Já jsem Chloe Grangerová." řeknu a Harry s Ronem se nechápavě podívají na sestru. "Proč si nám neřekla že nemáš sestru?" zeptá se Ron ale ona pokrčí rameny. Já nad tím jenom zakroutím hlavou a podívám se na toho muže.

"Já jsem Remus Lupin, učitel obrany pro černé magii." řekl na mou nevyřčenou otázku  já přikývla. "Co to bylo za stvůru?" zeptám se ho. "To byl Mozkomor, jeden z Azkabanských strážcích, nutí tě prožít ty nejhorší vzpomínky a tebe málem dohnal k šílenství. Málem v tebe vysál duši." řekne a já polknu. "Vysál duši?" zopakuji jako kdyby to nebylo jasné. "Ano. Ale teď mě omluvte." řekl a vstal. "Měli byste se převléct do hábitů." řekl před tím než odešel.