Malá Upírka

3 Poslech

Lucko stůj" Zdá se mi je o nebo na mě někdo volá. Otočím se ale za mnou nikdo nestojí. Už jsem tak dema ze mám halucinace.
"Konečně jsem tě dohnal, nemusíš tak utíkat." Znovu se otočím a zamnou stojí velký ,svalnatý chlap , s blonďa- tými na kratko ostrihanými vlasi.Oči měl modré a hluboké jako studánky , tak akorát vysoký ale to není obyčejný chlap. Chlap s dlouhými špičákami v ústech." Upír!
" Klidně ať mě vysaje vždyť můj život je stejnak k ničemu." Řeknu i když si to ani neuvědomuji.
"Luci mě se nemusíš bát, ano jsem upír,a vysávat tě nebudu, protože ještě nejsi vyvinutá."
Řekne krásným ladným tónem ale stále mě sleduje ,jako kdybich byla lehká kořist .
"A co po mě teda chcete?" Vykřiknu na něj ,protože mě už všichni štvou.
"Nech mě prosím tě ,ať ti to mužů vysvětlit." Kouká se mi přímo do očí.
"OK" Řeknu mu a sedmu si na zem. "No asi jsi zjistila že tě všichni ignorujou a i často nevidí."
"Ano toho jsem si všimla už dávno." Podívala jsem se na něj
" To je začátek přeměny v upíra,dospělý upír je vyditelnej až v noci. Narodila jsi se jako člověk ale umreš jako upír. Kolem 600 let ."
"Ejjj, takže přežiju svího tátu?"
"Jo, přežiješ svího tatu. Ale tet je nejdůležitější je tet abys dostala správné školení, ta v tomto světě te stejně už nikdo neuvidí. Takže pro tebe asi bude lepší když pudeš se mnou." Kouknul se na mě svýma modrýma očima ,které říkali udělej to pro mě.
"No ,tak teoreticky bych mohla." Řeknu abych ho trochu vyprovokovala. Podívá se na mě smutně
"No tak jo, já jdu"