Dům Démonů

Prolog

3.6.1752, Tokyo
Mladý chlapec jménem Akemi Hayate kráčel ztichlou uličkou jinak hlučného Tokya. Byla to zvláštní atmosféra skoro, až strašidelná. Uličku osvětlovala jen jedna lampa pouličního osvětlení. Akemi došel k velkému starému domu. Byl to podivný dům. Svou pronikavě bílou barvou, vytvářel dominantu této části města. Akemi zaklepal na mramorové vstupní dveře, přestože věděl, že dům už pár let nikdo neobývá. Dveře se s zaskřípáním pootevřely. Akemi se rozmýšlel, jestli dovnitř vstoupí nebo si půjde hledat nocleh jinam. Přece jen je bez domova už nějáký ten týden a nevadí mu spát na lavičce v parku. V tom mu, ale zašeptal neznámý hlásek. "Jdi! Jdi! Co by se mohlo stát? Jak dlouho jsi už nespal v posteli? V tom je pohodlných postelí snad dvacet." Akemi nejistě vydechl a rozhodl se otevřít dveře onoho domu dokořán. Všechen strach a obavy hodil za hlavu a vešel do domu. V domě bylo šero. Okna sice byla zatažená, ale jelikož se na závěsech podepsali moly prosvítalo jimi měsíční svit. Akemi se rozešel po dlouhém dřevěném schodišti do druhého patra. Při každém kroku prkna zavrzala a mladému chlapci přeběhl mráz po zádech. Zachvíly se ocitl na druhém patře. Bylo zde spoutu pokojů. Akemi si je všechny prošel. Dvě místnosti byly kouplna a šatník. Prázdný, pochopitelně. Akemi se nemohl rozhodnout, kde se uloží. Vešel do posledního pokoje, který byl nejdál od schodiště. Pokoj byl schátralý, ale útulný. U stěny stála knihovna na níž byl velký nános prachu. To ostatně všude. Vedle ní stála komoda. Asi šatník, pomyslel si Akemi. Na druhé straně pokoje stálo zrcadlo. Z větší části rozbité a strepy se válely po podlaze. Uprostřed pokoje byla dvojlůžková postel. Akemi si dal batoh na zem a sám si lehl do postele. Byla tak hřejivá a tak měkká. Sametová přikrývka sice páchla zatuchlinou a na některých místech se rozpadala, ale i tak se s ní přikryl. Zavřel oči a vydechl přebytečný vzduch z plic. V pokoji bylo hrobové ticho a jemný vánek vanoucí z pootevřeného okna Akemiho ukolébal ke spánku. Spokojeně spal dobrých pár hodin. Na velkých starožitných hodinách odbila půlnoc. Hlasitý zvuk hodin ho probudil a Akemi se s trhnutím probudil. Promnul si oči a posadil se. Když si jeho oči navykly na tmu rozhlédl se a vykřikl hrůzou. U jeho postele stály tři postavy. První postava měla silnou mužskou postavu v odhadu tak 25 let. Do tváře jim neviděl. Druhá postava byl podle všeho také muž, ale byl o něco mladší a menší. Poslední, kdo tam stál byla malá holčička. "Co je tohle za žerty?" Otázal se Akemi, který se probral ze zděšení. "Tvoji duši" Řekl nejstarší. Mluvil tiše, aby Akemi ztichl a pozorně ho poslouchal. Chlapec v posteli se rozsmál, avšak smích ho přešel, když uslyšel trhání látky. Na hlavě všech tří začaly z hlavy vyrůstat rohy. Akemi je pořádně neviděl, ale viděl jejich obrys. Bledl stále víc a víc. Nejstaršímu na zádexh vyrostla křídla černá jako uhel. Menší chlapec chytl Akemimu nohy a ten začal vřískat. "Vemte si ho, moji milý sourozenci. Rozcupujte ho na cucky" Zasmál se podlým hlasem nejstarší. Ta malá holčička začla Akemimu trhal nohy a ten kluk ruce. Akemi breč a svíjel se. Prosil o slitování, ale nic mu nepomohlo. Když byly jeho končetiny odděleny úplně oba odstoupily. Akemi vzlykal a třásl se. Litoval toho, že do domu vešel. Litoval toho, že utekl z domu..Před očima se mu začal přehrávat celý život. Zavřel oči a přestal vnímat okolní svět. Jen jeho uši zaslechly kroky k jeho posteli. Nejstarší ho pohladil drápy své ruky po hrudi. "Pomůžu ti od tvého trápení" Zašeptal a pohladil třesoucího se mladíka po tváři. Rychlím pohybem ruky vytrhl Akemimu srdce z hrudi. Chlapec vyděšeně otevřel oči a naposledy vydechl. Nejstarší se otočil k mladšímu a zasmál se. "Pojď, bratře Juki" Juki k němu přistoupil a nejstarší démon jménem Torio mu přejel drápem palce po bradě. Juki pootevřel pusu a Torio mu přitiskl srdce ke rtům. Mladý chlapec začal sát. Torio se křivě usmál a sledoval svého mladšího bratra, jak se krmí na srdci toho nebožáka. Jejich nejmladší sestra Aino se krmila na těle Akemiho. Torio jíst moc nemusel. Sice už dlouho nikoho nezakousl, ale zdraví jeho sourozenců mu bylo přednější. Juki se odtáhl a vzal ono srdce z Toriova sevření. "Co to děláš?" Otázal se Torio. "Rozděluji se s tebou" Odpověděl Juki a přiložil srdce k Toriovým ústům. Ten se do něj zakousl a urval si pořádný kus. Začal přežvykovat a Juki podal druhou část své sestře, která se do něj s radostí pustila. Lidská rodina či démonská rodina? Oboje rodiny si pomáhají. Ať si říká, kdo chce, co chce. Rodina vždy stojí při sobě.

Soo...První díl je na světě:d Doufám, že se vám líbíO:) Není to nic moc uznávám:D Teprve se rozehřívám3:) Hvězdička či nějáký komentář, by postěšil:3