Vánoční zázrak [GAY]

3. část

Je to tady. Den přehlídky, na kterou jsem se moc těšil. Jamieho už jsem víckrát nepotkal. Asi už odletěl zpět do Londýna. Nebo co já vím... No vlastně nevím. Je mi to vlastně jedno. Co si vůbec o sobě myslel? Že když si mě strhne na klín a řekne mi princezno, poté se ukáže u mě v hotelu a celý večer mě bude pozorovat, ale neřekne mi ani slovo, tak se do něj hned zamiluji? No tak ano vyšlo mu to, ale rozhodně to nehodlám přiznat sobě a už vůbec ne jemu.
Do začátku přehlídky zbývají asi dvě hodiny a všichni šílí. Jak obvyklé. A ještě k tomu ty Vánoce. Už mě přestává bavit jak se všichni baví jen o tom, že ještě nestihli nakoupit dárky nebo se nesejdou u stolu jako jedna rodina. Ano, ze začátku je to hezké a milé, ale když už to slyšíte asi po sté, tak to docela začíná lézt na nervy. Teď dále tu poslouchat všechny modely jak si stěžují na svůj kostým, na jejich účes a další nudné věci, chce se mi z nich pomalu zvracet.
Je to tady. Velký okamžik, na který jsem čekal už pěkně dlouho. Opět vyjdu na molo. Modlím se k Ježíši Kristu, abych nespadl. A jdu vycházím na molo a už v prvních chvilkách se mi něco nelíbí. Je to tu až moc.. jak bych to jenom řekl.. temné, nebezpečné, tiché a velice nepříjemné. Mám sto chutí se otočit a jít zpět. Ano vím nejde to a tak jdu dál. Najednou se rozsvítí světla a já vycházím jako první. Vedle mě se objeví někdo další. Má sněhově bílou hlavu a někoho mi velice dobře připomíná. Ano je to můj Jack Frost. Pan můj tajemný. Můj Bůh. Můj Jamie. Vím,že jsem právě řekl asi desetkrát můj. Upřímně, ani mi nepřipadá divné, proč jsem to řekl. Neboť jsem tak ohromený jeho tělem, že nevěnuji pozornost ničemu jinému než jemu. Něco jsem vám totiž zapomněl říct tato přehlídka je jen do půlky těla... a já si ji zatím nemohu vynachválit.

Pomalu se vzpamatovávám a jdu. Jsem na konci mola a můj Bůh je stále vedle mě. Když se zastavíme  tak se Jamie točí všelijak kolem mě a dokonce se mě dotýká úplně všude. A když říkám všude, myslím tím všude. A já začínám mít malý problém v těsných kožených kalhotách. Rychle se otočím a co nejsvižněji jdu pryč, než se z malého problémů stane velký, který už nepůjde skrýt.

Je to dobré, zvládl jsem to. A i můj kamarád tam dole se už uklidnil. Najednou se opět vedle mě objeví Jamie a vesele se na mě usmívá a ptá se;,,Proč jsi najednou tak rychle vystartoval pryč?" ,,Myslím že víš moc dobře proč." Odseknu mu a snažím se opět odejít pryč. Avšak to se mu nelíbí a snaží se mě dál provokovat. ,,Nevím, co se stalo. Moc rád bych to věděl" řekl a měl u toho ten šibalský úsměv. A už je to tady zase. Jen si vzpomenu na ty doteky už zase začínám tvrdout. ,, Jamie, promiň ale já musím jít na toaletu. Tak jestli bys mě omluvil?" Nečekal jsem na odpověď a vystřelil jsem k záchodům, kde jsem si hodlal ulevit. Jen jsem slyšel tiché uchechtnutí a úspěšně jsem ho ignoroval. Ale k mému neštěstí bylo opět obsazeno. Tak mě napadla jediná další možnost. A to eskymák. Šel jsem tedy za bar. Tam nabrat trochu ledu a dal si ho za kalhoty. Studilo to jako čert. Ale pomohlo to.
Naštěstí už byl konec večera a mohl jsem jít zpět na hotel. Jamieho už jsem ten večer víckrát neviděl. Vydal jsem se tedy pryč a těšil jsem se na klidný spánek.

Se všemi jsem se rozloučil a šel ven si sehnat taxi. Sotva jsem otevřel dveře už mě opět pronásledovali paparazzi. Jak nečekané. Tohle jsem opravdu potřeboval. Naštěstí tu byla přistavená limuzína a řidič na mě ukázal ať si nastoupím. Tak jsem nastoupil a čekal co se bude dít dál. Kéž bych do ní nenastupoval.