Afraid | Gallavich (CZ překlad)

Afraid

Mickey Milkovich není osoba, od které byste očekávali hezké slovo nebo 'děkuju'.

Mickey Milkovich by vás odstrčil pryč hned jak by mohl, kdybyste se pokusili dostat se blíž k němu, nebo měli tu kuráž poklepat mu na rameno. Protože pokud řeknete 'miluju tě' Mickey Milkovichovi, všechno čeho se od něj dočkáte je 'jdi do hajzlu'.

Je to kriminálník.

Spáchal všechno ilegální; od krádeže Snickers tyčinek po zabíjení a složení kohokoliv, kdo se pokusil dotknout se jeho hrdosti. Každý se bojí, když po cestě potká Mickey Milkoviche;

změní směr nebo se dokonce dá do běhu, jen aby se vyhl jeho pohledu. Jednoznačně, je to ten poslední člověk, se kterým byste se chtěli zabývat.

Ale Mickey má city.

Ano, někde hluboko v jeho zlomené duši cítí. Hlavně zlost a nenávist, ale někdy dokonce i něco jiného.

Cítí, že jeho hrudník je slabina pokaždé, když se na něj 'blbý zrzek' jménem Ian Gallagher usměje a často by ho opravdu rád zmlátil, aby ten stupidní úsměv zmizel.

Cítí jak mu mrzne puls, jakmile se k němu 'Ohnivák' otočí, i kdyby tam byl celou dobu.

Chce zkurveně explodovat, když ho vidí smutného s jeho obrovskýma štěněcíma očima. Chce prostě během pár sekund zmizet, když se přesně tyto oči potkají s jeho, tak jako v tuto chvíli. Ale ne. Nemůže zmizet.

Je pořád tady, před tímto 'blbým zrzkem', mrkvová hlava s pihami, které se pomalu ztrácí a mimozemsky vypadajícím obličejem. A předtím, než začne počítat každou jeho zrzavou řasu, zastaví sám sebe a nasadí jeho normální výraz, 'znuděný'obličej.

"Kurva, co je špatně teď?"

Je to jednoduchá otázka řečená s tím nejsobectějším tónem vůbec, ale dává to smysl. Protože to dává najevo, že zkurvený Mickey Milkovich se o někoho zajímá. O 'Mrkvovou hlavu', aby to bylo přesně.

Protože ikdyž to je idiot, Ohnivák nebo cokoliv jiného, je to pořád Ian. A Ian je jeho.

Je to nenahraditelný díl jeho duše, ikdyž by se Mickey nechal radši zastřelit, než aby to přiznal veřejně.

"Někdy se bojím, víš?", řekl klidně Ian, neopouštějíc jeho oči, protože ví, pokud se nepřestane dívat, Mickey nenajde sílu ani mrknout.

"Nekecej, Sherlocku.", Mickey obrátil očima.

Ian se usmál s jednou stranou jeho obličeje nad jeho reakcí a na posteli poplácal stranu vedle něj, aby si Mickey sedl. Mickey vydechl, znuděný a místo toho, aby se posadil jako normální člověk, skočil na postel a skončil ležící na zádech s rukama za hlavou.

Ian se znovu usmál, opatrně si lehl na jeho stranu a díval se, aby ho nevyrušil, ale jeho prsty skončili v jednom z Mickeyho předloktí, dotýkal se ho láskyplně a tak jemně až to vypadalo, že se dotýká vzduchu.

Ztuhl, když Mickey pohl rukou, myslel si, že ho odstrčí pryč, ale usmíval se jak blbeček, když Mickey vzal jeho ruku a jeho ne-až-tak-hebké prsty začali jemně přejíždet po každé linii Ianovy dlaně.

"Čeho se bojíš, Ohniváku?", Mickey přerušil jeho myšlenky.

"To je jedno.", Ian zašeptal mačkajíc ruku druhého muže se vší silou, kterou měl.

Mickey se na něj podíval s pohledem 'děláš si ze mě prdel' , samozřejmě nechtěl ukončit tuto konverzaci.

"Začal sis s tím, teď to dokonči.", vyžadoval.

Ian si položil hlavu na polštář a svýma zelenýma očima studoval každý rys Mickeyho obličeje. Skoro mechanicky se naklonil pro ten nejpomalejší a nejsladší polibek vůbec.

Ianovy rty jsou hebké a chutnají po slzách a Mickey chce takto zůstat navždy. Přitáhl se blíž, ale na nic netlačil, protože zrovna teď je všechno tak dobré, jak by kdy jindy mohlo být. Nakonec se od sebe odtáhli a jeho hruď mu najednou připadala prázdná a tak stiskl Ianovi ruku, jen aby se ujistil, že je pořád tam.

" Co když to zase poseru, co když ti zase ublížím a co když-"

"Přestaň.", zašeptal Mickey a Ian se na něj podíval jako ztracené štěně. "Tuto sračku už nikdy neříkej."

"Ale-"

"Ne.", zastavil Iana, obě ruce na jeho pažích. "Prostě přestaň."

"Dobře.", vydechl Ian a jeho oči neopouštěli ty Mickeyho.

"Dobře.", Mickey zašeptal a oba usnuli, jejich ruce propletené a hlavy čelem k sobě.