Louis Tomlinson's diary

Leden-výjmečně nevyvedený začátek

Pátek, 1.Ledna
Vahu neřešim (Vždyť je po Vánocích) 14 skleniček alkoholu (ve skutečnosti zahrnuje dva dny,protože večírek začal už na Silvestra) 22 cigaret (hrůza...)

12:00 Jsem doma v Londýně. Ach jo. To poslední, k čemu mi moje fyzické, duševní síly stačí je účast na novoročním večírku Lucy, na němž se jako obvykle podává krocaní karí. Martin a Lucy Alconburyovi jsou nejlepšími přáteli mých rodičů- a jak mi vždy s chutí připomenou,že mě znají od té doby, co jsem lítal po zahradě s holým zadkem. Loni v srpnu mi volala matka a donutila mě přisahat, že přijedu.

"Nazdar, Loui. Jen ti volám, abych se přesvědčila, že opravdu přijedeš a co, bys chtěl abych ti tam přivezla k Vánocům?"

"Ano, mami přijedu za chvili vyjíždím"

"Dobře, budou tam i Stylesovi.
Harryho určitě znáš. Co chceš k Vánocům?"

"Stylesovi? Nic mami nechci, co jsem potřeboval, tak mám nakoupeno během roku"

Na Harryho Stylese jsem si moc dobře pamatoval, Stylesovi byli také dobří přátele mých rodičů a dokonce i Alconburyových.
Hrávali jsme si spolu u nás na dvorku a koupali se nazí v bazénku. Když nad tím přemýšlím teď, je to trošku perverzní.

"Ano, Stylesovi! Budou tam také. Mám pro tebe dobrý drb!"

"Jaký zase mami?"

"Harry se rozešel před Vánoci se svým přítelem! A můžu ti říct, že je to fešák. Pracuje, jako právník a obhájce lidských práv."

Netušil jsem,že je Harry na stejné lodi.

"Přítelem?"

"Ano přítelem, myslim, že bych vás mohla znovu seznámit. Nebudu tě dál zdržovat zlatíčko, utíkej se chystat a obleč si něco pěkného! Pa"

"Pa, mami"

Hned po tomle hovoru, jsem začal být trošku víc nervózní a než obvykle, protože s Harrym se setkat po, tak dlouhé době bude pro mě velmi náročné. Ještě k tomu, se mi začal zvedat žaludek. Obzvlášť, když máma řekla, že je to "fešák"

Asi kolem druhé hodiny odpoledne, bylo důležité abych vyjel.

Když jsem dorazil k Alconburyovym a zmáčkl zvonek, připomínající svou hlasitostí hodiny na radniční věži , stále se mi zvedal překyselený žaludek a hlavu měl jako střep. Doznívaly u mě příznaky řidičského vzteku, neboť jsem místo M3 omylem najel na M10 a musel jsem dojet skoro do Birminghamu, než jsem se otočil. Byl jsem tak vytočený, že jsem neustále šlapal na plyn, abych si ulevil, což je opravdu velmi nebezpečné.

Odevzdaně jsem se díval, jak se ke mně řítí postava Lucy Alconburyové ( dveře z toho vlněného skla ji fantasticky znetvořily) v dvoudílných šatech fialové barvy.

"Louisi! Už jsme mysleli, že ses nám ztratil! Všechno nejlepší do nového roku! Málem jsme začalo bez tebe."

Pouze jedním pohybem mě dokázala políbit, sundat mi budu, pověsit ji na zábradlí a setřít mi z tváře rtěnku, zatimco já jsem se provinile opřel o zdobenou římsu.

"Promiň. Zabloudil jsem."
"Zabloudil?Ale ale! Co s tebou jen uděláme? Tak pojď dál!"

Uvedla mě dveřmi s matným sklem do obývacího pokoje, kde zařvala:
"Představte si, že nám náš drahý Louis zabloudil!"

"Louisi! Všechno nejlepší do nového roku!" popřál mi Michael Alconbury v modré košili s kosočtverečným vzorem. Přivinul si mě k sobě.

"Na které křižovatce jsi odbočil?"

"Na patnácté, jenže tam byla blbá objížďka."

"Na patnácté! Lucy, on odbočil na patnácté! To sis prodloužil cestu alespoň o hodinu. Pojď, donesu ti něco k pití. Co tvůj milostný život?
Panebože. Copak ti ženatí nechápou, že na tohle se opravdi neptá? My je také neotravujeme otázkami typu: "Jak vám to klape doma? Ještě spolu spíte?

Jelikož neumím od přírody lhát, zamumlal jsem stydlivě něco jako "Fajn" načež Michael odpověděl: "Takže stále nikoho nemáš!"

"Louisi! Co si s tebou jen počneme?" řekla Lucy

"Ty jeden kariéristo. Já nevím!"

Naštěstí mě zachránil táta.

"Jsem moc rád, že jsi dorazil, Loui," prohlásil.

"Pojď za mámou,chce tě představit tomu Stylesovi."

Začali se mi nervozitou potit ruce.

"Á zlatíčko, tady si, tak pojď honem, Harry už se na tebe moc těší"

"Cože?"

"No pojď!" vedla mě přes půlku obýváku, dokud jsem neuviděl zády otočeného, vysokého muže s vlasy po ramena a ve velmi zajímavém obleku. Byl opravdu pohledný. Hned jsem zalitoval, že jsem se neoblékl taky lépe, jak mi máma radila. Měl jsem na sobě uplé černé ryfle, bílé tričko a džínovou košili.

"Harry zlatíčko!" křikla po něm máma a on se hned otočil....

Další část je tu a já vám chci za vaši podporu moc poděkovat :))

Snad opravdu velmi brzy u dalšího dílu!

Děkuji :* 

Bara