Louis Tomlinson's diary

6.dil

Začal rozepínat knoflíček po knoflíčku...

Každý jeho pohyb jsem sledoval. Skousával si ret a nemohl se vynadívat na jeho úžasně vypracované tělo. Úplný bůh sexu.

"Nechces s tím pomoc?", vypadlo ze mě najednou, když mu zbývalo rozepnout poslední tři knoflíčky. Ucítil jsem jen, jak se mi do tváře dere červená barva.

Harry se pousmál a zakroutil hlavou, že ne. Celkem jsem byl zklamaný, ale nevadí. Příště to snad výjde.

"Tady to máš.", přišel ke mě a podal jeho politou košili.
To je jeho tělo. Stále jsem ho pozoroval.
"Díky, hmm hned ti podám něco druhého". Vzal jsem jeho košili, nějaký speciální prášek na skvrny a nechal namočené v umyvadle, abych to později mohl vyprat. Poté jsem šel do ložnice, abych vybral Harrymu tričko, které by mu snad mohlo pasovat, přestože je vyšší než já. Nakonec zvítězilo moje nejoblíbenější značky adidas.
"Promiň, no nic lepšího nemám."
podal jsem mu ho.

"To nevadí, je pěkné."
"Moc se ti ještě jednou omlouvám Harry. Nechtěl jsem to svou nemotorností takhle pokazit."
"Nic není pokaženo Louisi, chtěl jsem tě pouze vidět. Takže je vše v naprostém pořádku.", když mi tohle řekl, pokud to bylo možné začal jsem se červenat ještě víc.
"Nemáš hlad?Objednal bych alespoň čínu?" nabídl jsem Harrymu, který zrovna na sebe oblékal mé půjčené tričko. Bylo mu trošku těsné,ale vúbec mi to nevadilo, ba naopak. Krásně obepínalo jeho svaly.
"Ano dal bych si,děkuji." usmál se a posadil na gauč v obýváku.
Popadl jsem tedy mobil, vytočil číslo nejbližší čínské restaurace a objednal oboum jarní závitky. Harry mi pomohl nachystat v kuchyni stůl. U večeře jsme se bavili o tom, jak otravné máme matky. Netušil jsem, že se Harry dokáže i přesto, jakou má práci takhle odvázat. Byl vážně moc milý a vtipný.
Po večeři jsme si zapli film a zase povídali. Snad nejlepší rande mého života a ještě k tomu s tím nejkrásnějším chlapem, kterého jsem doposud poznal.

"Harry? Můžu se tě na něco zeptat?"
"Na co jen chceš." usmál se a přítahl blíž k sobě.
"Když ti Lucy na té novoroční oslavě nabízela mé číslo, odmítnul si ho. Má otázka zní tedy proč?"
"Dokážeš si vůbec představit, jaké v uvozovkách šílenství by to mezi mou matkou, tvou matkou a Lucy vyvovalo? Už to, když jsem se odhodlal zavolat tvé matce, abych zjistil tvé číslo bylo šílené." propukli jsme ve smích. Pak pokračoval.
"Chtěl jsem, abychom měli soukromí, víc se poznali a poté, jestliže to výjde povědět ostatním." tohle řekl tišeji, pohladil po tváři a díval se mi do očí. Měl jsem to nutkání ho políbit, ale bál jsem se, že to tím třeba pokazím, nebo ho vylekám. Raději jsem mu tedy pouze odpověděl, že je to pochopitelné a pokračovali ve filmu.
"Nechceš se jít projít, mám chuť na procházku." navrhnul s úsměvem.
"Moc rád." , po téhle větě jsme si oba oblékli kabáty, zamknul jsem byt a vyrazili do ulic.
V Londýně byla krásná zima. Padal sníh, vše krásně bílé a namrzlé. Romantika.
Procházeli jsme se v centru Londýna, kde mi i Harry ukázal jeho byt. Snad to nemohlo být lepší.
Jak jsme se blížili z procházky zpět k mému bytu najednou na nás zasvítil blesk.
"Pane Stylesi váš nový přítel? Kdo je? Jak se jmenuje? Svěřte se nám" ptal se stále dokola nějaký nechutný plešatý chlap s foťákem. Poté jsem si uvědomil, že Harry je vlastně slavný právník a jdou po něm.
"Dorpdele Loui pohni, pojď." řekl, chytl mou ruku a běželi jsme k jeho autu, které bylo v tu chvíli nejblíž. Harry hned nastartoval a odjeli jsme. Nemohl chudák ani pomalu vyjet, protože jich tam postupně víc přibývalo. Nikdy jsem snad nezažil nic šílenějšího.
"Zasraní paparazzi." zanadával a ještě víc šlápl na plyn.
Jakmile je Harry objel, snížil rychlost a za chvíli jsme vjeli na dálnici.

"Loui, moc se omlouvám. Tohle jsem nechtěl." pronesl po chvíli ticha.
"Nevadi, ale snad mi nechceš říct, že to bude zítra v novinách?"
"Nejspíš ano." otočil se na mě a povzbudivě se usmál.
"No doprdele."
"Asi myslíš na to co já, že?"
"Pokud myslíš na to, kolik hovorů od své matky zítra budu mít tak ano."
Harry se jen zasmál a přikývl. Tohle budu mamce a nejspíš i Niallovi vysvětlovat dlouho.

"Ehm a kam vlastně vůbec jedeme?"
"Tam, kde nás jen tak nenajdou." mrknul na mě a soustředil se na cestu.

Další díl je tady zlatíčka a já doufám, že jsem opět naplnila vaše očekávání:))) Brzy zase u dalšího;)

Mám vás ráda a děkuji za vaše komentáře a hvězdičky:))

Děkuju:)
Bara