Jako v mrákotách se pokouším vstát. Ruce se třesou, nohy mě bolí a srdce to pomalu, ale jistě nezvládá. Musím vytrvat. MUSÍM! Už si nemohu více dovolit prokázat zbabělost- ale ne. S tupým úderem dopadl meč na zem. Jako omámený jsem ho sledoval. Kutálel se a pokaždé, když se odrazila čepel od podlahy, ozval se zvonivý zvuk. Pak se moje tělo neomylně zabořilo do chladu žíněnky a mou mysl obklopilo to sladké, zasloužené bezvědomí.
Přes mlhu jsem slyšel hlasy. Tupé a prázdné. "Jak to myslíte OMDLEL?! Je to můj syn nemá právo omdlévat. Chci aby jste ho probudili a dovlekli na cvičiště třeba násilím, je mi to zatraceně jedno! " "Ale pane! Pokud ho pošlete bojova dál jeho plíce to nezvládnou a oběhový systém se zhroutí! " " Jak se vůbec OPOVAŽUJETE NA MĚ ZVYŠOVAT HLAS!! Nemůžu za to, že ta coura přivedla na svět mrzáka. Bude bojovat jako každý jiný!"
Krátké ale co už. Příště bude mnohem delší.
ČTEŠ
Nemocný Lhář
Ficción históricaŽil jsem tvůj život. Byl jsem ty, jsem ty. Ale kdo jsem já? Silný má vždycky neduhy.
