Osudové setkání /w Datel

Part 1

"Crrr"
Slyším už po páté v tomto týdnu, zase vstávání do té otravné školy.
"Ale berme to pozitivně dneska už je konečně pátek."
Po pěti minutách jsem se odhodlala vyhrabat z postele a jít se připravit.
První jsem šla do koupelny, popadla jsem svůj kartáček a marně hledala zubní pastu.
Po chvilce jsem se už naštvala
J: (Jennifer) Mamí není zubní pasta!
Zařvala jsem
M: (Máma) Já vím zlato taťka jí jde dneska koupit
Ozvalo se zezdola.
Takže jsem kartáček hodila zpátky do skříňky a šla na snídani, dole v kuchyni už na mě čekala mamka
M: Ahoj
J: Ahoj mami kde jsou Cornflaky?
M: Jestli jsi zapomněla tak si je včera dojedla.
J: To fakt?
M: No ano.
"No super takže do školy půjdu hladová a ještě mi bude táhnout z huby"
Řekla jsem si pro sebe.
Popadla jsem tašku a chtěla vyrazit do školy, ale v tom mě něco zarazilo.
Volala na mě máma.
M: A hodně štěstí ve škole.
Já: A proč?
M: No protože je dneska pátek 13.
Já: Aha, no super.

Ale při posledním slově jsem už zavírala dveře, protože mi už jel autobus, naštěstí nám zastávku hned vedle domu.
Takže jsem nasedla do autobusu a jela do školy.
Tam už na mě čekali Kate a Dominik, moje nejlepší kamarádka a kamarád.
J: Čau.
K: (Kate) Čauky.
D: (Dominik) Čus.
J: Prosím nemá někdo z vás žvýkačku?
D: Já mám chceš?
J: Jo díky moc.

Vzala jsem si tu žvýkačku a šli jsme do třídy.
Tam jsem si dala tašku na svoje místo a šla za Kate, v tom mě ale zastavila jedna holka.
Tamara, největší mrcha na škole.
T: (Tamara) No ahoj obludko.
J: Jako co tím myslíš?
T: Jedině blbka jako ty dokáže do školy přijít nenamalovaná.
J: Tak nejsem namalovaná no, ale zase nejsem zmalovaná jak děvka.
T: Co si to řekla?
J: Že vypadáš jak děvka, jestli si tak blbá jak vypadáš ,a teď sorry, ale za tebou jsem fakt nešla.

"Bože ta mi zase zvedla náladu" Přišla jsem k Kate s otráveným mým obličejem.
K: Bože, ignoruj ji vždyť víš co ona je.
J: Vím ale dneska nemám zrovna nejlepší den.
K: To se vsákne
Pak najednou zazvonil zvonek, podívala jsem se na rozvrh a byla chemie, rychle jsem šla do své lavice.
Proč?
Protože na chemii máme učitelku která chodí pět vteřin po zvonění na hodinu, říkáme ji bachařka.
Protože vždycky chodí v modré košili, kterou má zastrčenou ve svých zvonový kalhotech a nosí takovou čepici co vypadá nějak mezi rádiovkou a kšiltovkou. Vešla do třídy a samozřejmě měla na sobě přesně to co jsem říkala.
Všem rozdala nepřůhlednou zavřenou misku a na znamení jsme ji měli otevřít.
Byla v ni mrtvá žába a u ní nějaké přístroje, hned po tom co jsem to viděla jsem se podívala na Kate a ta se div nerozbrečela lítosti, že je ta žába mrtvá.
B: (Bachařka) Tak jak vás už určitě napadlo dnes budeme pitvat žábu.
Řekla bachařka, teda učitelka a začali jsme.

Tak toto je konec pro první part. Určitě zanechte ★ nebo koment. ❤️❤️
E&K❤❤❤