Osudové setkání /w Datel

Part 3

Já: No to si ze mě fakt střílíte ne?

M: Né zlato, a, měla by sis jít balit.

Já: Já vám na nějaké balení seru. Jdu ven!

T: Počkej, nikam nechoď.

Já: Jako proč?

T: Protože by sis měla balit věci!

Já: Hmm, ty by sis měl najít novou práci, TADY!

T: Okamžitě si běž balit! TY! VĚCI!

Já: Sorry, ale říkám to už po druhé. Jdu ven!

Vzala jsem skate a vytočeně jela do parku. ,,Nechápu jak mi to ti lidi mohli udělat. A ještě k tomu. TI lidi jsou moji rodiče!" sebrala jsem svůj mobil, vyhledala číslo Jacka a napsal smsku.

*Zprávy*

Já: Čus, okamžitě přijeď do skate parku.

J: Teď nemůžu.

Já: Okamžitě!

J: Fakt, nemůžu.

Já: Hele je to důležité, po dnešku se už nemusíme ani potkat. Takže IHNED!

J: No ok už tam jedu.

Hodila jsem mobil do kapsy, popadla jsem prkno a šla jsem na rampu. Takže jsem tam jezdila a jezdila, asi hodinu a pak se odhodlal ten člověk přijít.

Já: Ty vole! Kde jsi byl?

J: Dík moc.

Já: Za co pane bože?

J: Na dnešek jsem měl domluvené rande, s jednou kočkou.

Já: Jéjda, holek ještě bude, každopádně sorry.

J: No co jsi chtěla?

Já: Budu se stěhovat.

J: Děláš si prdel?

Já: Ne! Dneska mi to sdělili mí "úžasní" rodiče.

J: A kdy?

Já: Zítra.

J: To fakt?

Já: Jo, do Hradce Králové.

J: Tak to mi je líto.

Já: Jako fakt? Ty mi řekneš jenom, to mi je líto?

J: Hele, ty ani já už s tím nic neuděláme. Takže jsem nic jiného říct nemohl. Pojď půjdem jezdit. 

Jezdili jsem tři hodiny, ale pak nadešlo to že Jack už musel domů. To znamenalo loučení, pláč a odchod zpátky domů. No tak jsem to tak nějak všechno zvládla, a vrátila se domů. Pomalu jsem otevírala vchodové dveře našeho domu s dojmem že se něco změnilo. Vešla jsem dovnitř, zabouchla jsem a pak přiletěli rodiče.

T: Kde si byla?

Já: Byla jsem s Jackem.

M: Měla jsem o tebe strach.

Já: To je dobrý půjdu do pokoje.

M: Zabalila jsem ti věci.

Joo, po téhle větě jsem už měla jisto jestli se něco změnilo nebo ne, samozřejmě že ne. Bylo do děsuplné. Vešla jsem do svého pokoje, prázdné skříně, všude krabice, prázdno a ozvěna kvůli prázdnosti pokoje. Jen na posteli byly džíny a triko, nejspíš hadry ve kterých zítra pojedu. Sedla jsem si na široký parapet mého okna, vzala jsem sluchátka a pustila si písničky. Celou dobu jsem jen bezmocně seděla, poslouchala písnička a sledovala hvězdy zářící na bezmračné obloze. V hlavě mi pobíhaly stále ty stejné myšlenky ,,Co když si tam nenajdu žádné kamarády, co škola a co Kate a Dominik?" Stále jsem tak přemýšlela, až do doby co jsem nejspíše usnula na tom parapetu.

A tohle je konec 3 pártu. Mohli by jste zanechat ★ a koment.

E&K❤❤❤