V Podsvětí aneb Dobrodružství Z Pekla 2

Sál

Uaaaa zivl jsem si po ranu. Podivam se na stul. "Je snidane. Zase chleba s maslem a rajce.." to nevi, ze nejim rajcata, protoze jsem na ne alergicky? A nebo to vi a delaji to schvalne. Snidam chleba potreny maslem. "Vidim, ze jses najedl tak pojd se mnou." rekla 'teta' a natahla oe me ruku. "Je to nutne?" "Ano je. Pojd a neodmlouvej" no co mi zbyva.. Vede me dlouhou ulickou; prijdeme k velkym kovovym dverim. Zada tam kod. "Co je tam tak duleziteho, ze je to na kod??" zajima me. "To hned uvidis" a skodolibe se usmala. Blik. "Ano muj pane?" zaseptal jsem. "Toby davej na sebe pozor!" rekl kratce. Pozor,hmm.. "Lehni si na tohle lehatko." "Ja nechci!" "Delej!" a dala mi facku. "NE!" "Jak chces" dopovedela a uz me nasilim tlacila k desce. "Nechte me !" "Mlč!"  a dala mi hadr do pusy. "Ne to nemuzete!" mumlam skrz hadr. "Ale muzu" a dabelsky se usmala. Nuz! Mam rece nuz! Ale ted ho nemuzu pouzit. Drzi mi ruce. "Pane doktore, pacient je pripraven." CO? Jaky pacient?! A dost! Sakra! Nedosahnu na nuz.. Jeste kousek..., a mam ho! Rozmachnu se s nim a riznu sestru do ruky. "Co to delas?! To nesmis!" "Ale muzu!" a nepratelsky se usmal. "Tak to teda neee" priblizil se ke me doktor a chce mi pichnout injekci. Znovu jsem se rozmachl. A trefil jsem ho do krku. Podrezal jsem mu tepnu pod krkem. Ze zadu se ke me nenapadne blizi 'teta'. Netusi ale, ze o ni vim. Otocim se a zabodnu do ni nuz. Ona pomalu a v bolesti umira. "To mas za to, ty svine!" usmal jsem se. Sebral jsem jim klice."Super! Ted mam univerzalni klic!" Odchazel jsem spokojene na pokoj. Poceste jsem vsem detem odemkl pokoje. Spolecne jsme odtamtud utekli. Jsem tak spokojeny, ze jsem svobodny!

The end.. Konec pribehu:) ted budu delat dalsi tvorbu :) Ne horror, ne fantasy. Bude to podle opravdiveho pribehu.