Cato (Hunger games FF)

Pitomá slepice

...protože zas o něčem kecala.
Tak po delší době další díl a jen tak mimochodem, možná nějaká jména budou pozměněná a taky určitě povahy postav a prostě možná tak trochu celé hry (včetně tréninků, přípravných týmů a tak dále), a možná prostě lepší říct všechno, tak ať se pak nedivíte :DD
I hope you enjoy it ;)

Ten monotóní hlas mě málem uspal, ale nechtěl jsem spát, abych něco nezmeškal. Pak se otevřely dveře.
"Tady jste, výborně, Rabbica a Stefan s vámi taktiku proberou buď u oběda nebo večeře, na kterou už budete v Kapitolu." (jak jsem psala, prostě to "mírně" pozměním :D) Řekla ta ženská co vešla, no vypadala fakt divně. Měla křiklavě růžové vlasy s jedním pruhem světle modré, což mi přišlo naprosto pitomé a na hlavě zelený klobouk s vycpaným supem. Na sobě měla jakési srandovní šaty neurčité barvy, řekl bych vyblité, a boty na obřím podpatku, divil jsem se že v tom dovede vůbec udělat jediný krok. Čím déle jsem na ni koukal, tím více jsem se musel přemáhat abych nevyprskl smíchy. Samozřejmě že už jsem ji dnes musel vidět, ale to jsem absolutně nic nevnímal. Raději jsem se proto otočil a díval se z okna.
"Děkujeme Friskie." Odpověděla jí Clove a já jsem málem opravdu dostal záchvat smíchu, předstíral jsem záchvat kašle, protože už jsem neudržel zachechtání.
Friskie na ni kývla hlavou a pak odešla zase pryč, což byla škoda, protože jsem nechtěl poslouchat další nudou vraždící kecání. Poprvé za celou dobu jsem se rozhlédl po „pokoji" ve kterém jsme byli celou dobu. Bylo tam několik křesel, stůl, nějaké pití a jídlo-ale ne nějaké úžasné, jenom trocha ovoce a zeleniny a nějaké bonbóny, kterých bych se ale raději nedotknul. Natáhl jsem se na stůl a vzal si jablko, abych měl co dělat, a navíc jsem už měl trochu hlad, nejedl jsem od včerejšího dne, abych si trochu zvykl, to byla moje „příprava", kdyby něco. Clove mě zase pozorovala a já jsem se jenom mračil na jablko, jakoby za to všechno mohlo ono.
"Vypadáš, jako bys chtěl to jabko propálit pohledem a ne jo jíst." Nadhodila rádoby vtipně ta slepice. Pokrčil jsem rameny a zakousl se do jablka.
"Nejsi zrovna vtipný a hovorný společník na cesty." Jakoby si prostě musela rýpnout.
"Mhhm..." Bylo dobře, že jsem měl v puse to jablko, protože jinak bych asi začal dost nadávat a to by spojenectví asi moc neprospělo.
Clove došlo, že nejsem typ, co potřebuje pořád mlít tou pusou, tak jí taková „odpověď" stačila.
"Co je napsaný na tom srdíčku?" Zeptala se zase zvědavě a já jsem se na ni jenom zamračil, proč musí krucinál pořád mluvit?! To už ale vyskočila na nohy a přiblížila k němu oči.
"Samantha" četla "kdo je to?"
"Co ti je do toho, kdo je Samantha?" Vyjel jsem na ni a schoval jsem přívěsek pod triko. Opravdu byla tak vlezlá a drzá, že to snad ani nebylo možné. Kdybych mohl, vrazím jí facku, ať si laskavě jde po svých. Nevypadala moc uraženě, ale sedla si zpátky do křesla a dlouho mlčela, takže byl klid a já byl rád že zavřela zobák.
"Šampioni, je čas na oběd, tak pojďte." Vyzvala nás Friskie, která otevřela dveře.
Neochotně jsem se zvedl z pohodlného křesla a šel za ní. Ta slepice asi šla za mnou.
V jídelně byla opravdu spousta jídla, Clove si sedla do čela a tak jsem si sedl daleko od ní a zároveň tak, abych na ní neviděl. Po chvilce tam přišli další dva lidi, zřejmě Rabbica a Stefan.
"Rabbico, Stefane, toto jsou naši šampioni" řekla hned Friskie a byla strašně nadšená "oni totiž neviděli Sklizeň." Vysvětlila mi a Clove, protože ta se dívala se zdviženým obočím.
"Toto je Cato" ukázala na mě Friskie " a toto je Dove" ukázala na Clove, lterá zrudla a já se do talíře začal smát.
"Jsem Clove." Opravila ji skoro hned a vrhla na ni skoro vražedný pohled.
"Ach jistě, promiň drahoušku." Usmála se na ni Friskie zářivě a jejího výrazu si nevšímala. Já jsem se skvěle bavil a Stefan se taky nenápasně usmíval a pak na mě rošťácky zamrkal. To už jsem zase musel předstírat kašel.
"Takže Rabbica a Stefan si každý vyberou jednoho z vás a budou vám radit." Řekla Friskie a pokynula jim, ať se posadí.
"Já si vezmu na starost hošana a ona holčinu, jako každý rok." Řekl Stefan a nabral si jídlo. Rabbica přikývla, ne zrovna nadšeně. Pamatuji si její ročník, vyhrála jen čirou náhodou, protože čtvrtinu soutěžících napadl jedovatý had a další zemřeli na dehydrataci, ona osobně neměla velké šance, ale zázrakem to jaksi zvládla v jakési chladné jeskyni. Zato Stefan byl rozený zabiják a spoustu lidí zabil a ani nebyl spojený s nikým jiným. Nebylo divu že se pak Clove přes celý oběd trochu mračila. Nandal jsem si pizzu a potom špagety, bylo to výborné jídlo, říkal jsem si že bude fajn, když budu mít nějaké tukové zásoby.
Pak jsme už zůstali sedět tam a mluvilo se o minulých ročnících. Bylo to nudné, ale aspoň čas běžel rychleji a nemusel jsem poslouchat monology, které vedla Clove.
Po delší době jsme byli v Kapitolu a rovnou nás ubytovali.
"Cato, myslím že strategii a takové kraviny probereme až zítra, jsme tu první. A navíc vypadáš ospale, zřejmě jsme tě řečmi unavili." Řekl Stefan.
"Možná trochu, večeřet nebudu, přejedl jsem se na obědě, jdu rovnou spát." Prohlásil jsem a šel jsem do svého pokoje. Veškerou mou pozornost okamžitě zaujala veliká postel se spoustou polštářů a prvotřídní vlastní koupelna. Nejdřív jsem si teda napustil horkou vanu a pak jsem už konečně lehl do postele. Byla to nejměkčí a nejúžasnější postel, na jaké jsem kdy spal, tedy spal jsem jen na jedné za svůj život, určitě to byla skvělá postel na rychlé usnutí. A taky že ano, jenom jsem zavřel oči, už jsem byl v říši snů. Dokonce mě ani nehonily noční můry, jako každou noc od doby, kdy jsem věděl že půjdu do her. Zdálo se mi o tom, že lítám na koštěti a očividně hraji nějakou hru. Byla tam spousta hráčů a čtyři míče. V životě jsem takovou hru neviděl. Když na mě někdo, zřejmě protivník, odpálil jeden z míčů, s trhnutím jsem se probudil.
"Co to krucinál mělo bejt za kravinu?" Zeptal jsem se sám sebe a oblékl jsem se.
Pak jsem šel do jídelny, už tam seděl Stefan s Rabbicou a o něčem zaníceně diskutovali.
"Áá, dobré ráno Cato." Zašveholila Friskie a kývla rukou ke stolu, ať se jdu najíst.
"Dobré ráno." Zahuhlal jsem a sedl jsem si naproti Stefana.
"Nazdar šampione." Pozdravil mě přátelsky Stefan a nabral si další porci nudlového salátu. Kývl jsem na něj a naložil jsem si na talíř chléb s jakýmsi máslem.
"Tady s Rabbicou jsme se bavili o tom, že by bylo fajn aby jste měli spojenectví s jedničkou a čtyřkou, případně někoho pouze naoko nabrat a pak se ho zbavit až to nebude čekat." Předložil Stefan a čekal na moji odpověď.
"Tak fajn." Řekl jsem neutrálně a dál se věnoval jídlu.

Dobrá, ukamenujte mě za změny (všeho možného) :D Ale snad se líbí, i když se tam zatím nic moc neděje.
Joo a asi jsem pitomá, ale jak se kruci říká těm Stefanovi, Rabbice (i Haymtchovi a dalším), říká se jim trenéři? Mi to přijde divné, trenéři.. :D
No nic, zatím zase adiós :)