We know... || Drarry ✓

31.kapitola

Mladík se trošku roztřeseně posadil do křesla a zahleděl se na své dlaně složené v klíně. Také se třásly. Nebylo to tolika vidět, ale Thomas to věděl. Měl špatný pocit. Ze všeho. Ze svého setkání s Jamesem a následně i z toho, jak se Draco sesypal. Nikdy ho neviděl se takhle zhroutit, a že už několikrát mu hodně brnkal na nervy. Něco opravdu nebylo v pořádku.

Začínalo teprve teď docházet, že někdo po něm opravdu jde a je to vážné, protože jeho otec je z toho úplně mimo. Thomas měl ale stejné otázky jako on. Proč zrovna on? A proč s tím nic nedělá ministerstvo kouzel?

Nechápal to. Doufal jen, že mu něco vysvětlí Harry.

Thomas zvedl hlavu, když jeho tmavovlasý otec vešel zpátky do pokoje a tiše za sebou zavřel dveře od Dracovy ložnice. „Spí," řekl jen tiše a následně se posadil naproti Thomasovi na pohovku.

Poté jedním pohybem prstu si přivolal hrnek se svým čajem a celý ho vypil. Měl v něm totiž trošku rumu.

Thomas už ale nedokázal dál jen mlčet. „Vysvětlíš mi to?" zeptal se tiše.

Harry po něm hodil pohledem, než odložil svůj hrnek na stůl. „Ano, až ty mi vysvětlíš, proč si alespoň mě neřekl, že se v noci hodláš zdejchnout."

Thomas sebou lehce škubnul. „Já vlastně... Do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli tam opravdu půjdu..." přiznal tiše. „Spíš by mě ale zajímalo, jak ses to dozvěděl ty."

Tmavovlasý muž se jen pousmál a nechal do Thomasova klína spadnout složený list pergamenu. „To je Pobertův plánek, určitě si o něm už slyšel," povytáhl obočí a pomocí své magie nechal Thomase nahlédnout dovnitř.

Blondýn pomalu plánek rozložil, jako by snad Harrymu nevěřil a rozšířily se mu zorničky. Na papíře se začaly postupně objevovat celé Bradavice. Chodby, tajné skrýše, různé uličky, o kterých většina studentů neměla ani tušení.

Thomas naprázdno otevřel pusu.

„Pomocí tohohle jsem si tě našel a poté na astronomickou věž seslal více ochranných kouzel, i když jsou chráněné mou magií celé Bradavice. Dracovi totiž ani tenhle fakt nestačí..." povzdechl si tiše Harry. Sám to ale i tak chápal.

Thomas lehce nevěřícně potřásl hlavou. „To je úžasné. Ale i tak musím souhlasit s tátou. Uvnitř Bradavic je komplic z řad studentů, takže... Prakticky nejsem ani teď v bezpečí."

Harry přikývl. „Já vím. Ale ani jeden student není schopný tě zabít nebo zbavit magie. Na to potřebuje silného a mocného kouzelníka, nejlépe svého rodiče nebo člena rodiny."

„Jasně..." zamumlal tiše Thomas a našel si na plánku Jamesovo jméno. Jak pochopil, zrovna i on seděl se svými rodiči zřejmě na snídani.

„Byl jsi s Jamesem?"

Thomas sebou pod Harryho slovy cuknul a lehce zčervenal. „Když to víš, tak se mě na to neptej," zamumlal. Radši ani nezvedal k Harrymu pohled. Poté zmateně zamrkal, když se chodby začaly ztrácet, plánek se mu vyškubl z rukou, složil se a přelétl na své místo na stolku u krbu. Thomas se zamračil. „Nechceš mi teď říct, proč mě chce někdo zabít?"

Harry si přehodil lehce nohu přes nohu. „Není to tak těžké na to přijít. Zabil jsem Voldemorta, ale spoustu jeho příznivců je stále tady a nechycená. Ty jsi moje dítě, to znamená, že si zdědil stejnou moc plus Dracovu moc, takže ovládáš opravdu silnou magii. Silnější, než mám já. Můžeš umět všechno, co budeš chtít a toho se oni bojí. Voldemort je sice mrtvý, ale to neznamená, že se někdo nemůže ujmout jeho místa a pokračovat v tom, co Temný pán načal."

„Proto mě chtějí zabít?"

„Z mého úhlu pohledu jim nejde tak úplně o tvou smrt, ale o tvou magii," svraštil Harry obočí.

„Nechápu," zavrtěl Thomas hlavou.

„Je to jednoduché. Tvoje smrt je jejich poslední možnost. První možnost je, že tě nějakým způsobem přetáhnou na svou stranu. Stačí jim k tomu kletba imperius, které se se svými zkušenostmi zatím nedokážeš vzepřít.

Druhá možnost je, že tě prostě o tvou magii oberou a udělají z tebe motáka. Myslím, že i o to se zatím nejvíce snažili. Každé kouzlo bylo na tebe mířeno tak, aby ti ublížilo nebo tě uspalo, ale ne usmrtilo.

A třetí a poslední možnost je, že tě zabíjí a tím se tě zbaví. Sice nebudou mít tvou magii ani tebe, ale ani je nebude nikdo s tak silnou magií ohrožovat. Tahle fáze podle mě pomalu nastává, protože se jim zatím nic nepovedlo.

Musíš být hodně na pozoru Thomasi, protože tohle už není sranda a Draco se bojí právem. To, co se tenkrát provedli jemu, to mělo taky patřit tobě. Umíral by si, ale jim by to stačilo, aby z tebe magii vytáhli. Zaútočili na něho jen proto, že k nim stál zády a oni si mysleli, že seš to ty. Jste si hodně s Dracem podobní.

Už chápeš, proč Draco tolik vyvádí?"

Thomas sklopil hlavu ještě níž. Nebral tohle do této chvíle vůbec vážně, ale teď už to pochopil. Sranda to byla, než začalo jít o život. „J-já... omlouvám se."

Harry se pousmál. „Pojď sem," řekl tiše a počkal, dokud se Thomas nezvedne a nesedne si vedle něho. Poté ho objal stejně, jako před pár minutami objímal Draca.

A Thomas se nebránil. Jen se víc schoulil po Harryho boku a zavřel oči. Nechtěl, aby se někomu znovu něco stalo kvůli němu. Co když ti, co po něm jdou, začnou rozšiřovat svůj okruh a ublíží i Jamesovi. Thomas pevně semkl víčka při vzpomínce, jak z Jamesových zad vytahoval sklo. To také mělo patřit jen jemu.

Harryho dlaně se rozpohybovaly po Thomasových zádech. „Drž se mě a všechno bude dobrý, slibuju, jasné?"

Thomas jen mlčky přikývl a zabořil hlavu do Harryho hrudi. Byl to přeci táta taky. Měl by se k němu tak začít chovat.

„Je mi líto, že jsem tě nestihl nic naučit z bezhůlkové ani neverbální magie..." zašeptal tiše Harry a prohrábl se Thomasovými vlasy.

Chlapec v jeho náručí ale podivně ztuhl. „Tohle mi ale slíbil i někdo jiný. Jak víš, že-"

Thomase přerušil mohutný otřes hradu a následné rozhučení se sirény. Moc dobře věděl, co to znamená, ale i tak se zeptal. „Co se děje?"

Harry se napjal. „Někdonezvaný pronikl do hradu, to jsou má kouzla," rychle se postavil. „Musíme doVelké síně, dělej!"

_______________________

Zdravím!

Rozhodla jsem Vám se dát novou kapitolu a hned na začátek říkám, že nevím, kdy bude další, protože škola. Já vím, že to asi říká každý. Ale! Po pravdě, mám tu kapitolu další napsanou, ale rozhodla jsem se jí celou překopat, protože jsem jí psala ve... vzteku a nejsem s dějem v ní spokojená. Takže tak. ;)

Jinak moc děkuji všem za podporu, protože ty Vaše komentáře opravdu miluju a asi mi sice neuvěříte, jak se u nich směju, ale je to pravda. Ne jednou jsem kvůli vám brečela smíchy. :D Takže DĚKUJI. :3

A jen tak pro info. We know, neplašte prosím Vás, se pomalu blíží ke konci. Chtěla bych to zvládnout do čtyřiceti kapitol, uvidím. Informace pro Vás je ale ta, že místo WK bude zřejmě vycházet Larry povídka For Blue Eyes. Úvod je na mém profilu a podle ohlasů bude prolog. :)

Tak to je vše asi. Držím pěsti ve škole. ;)

PisálekMaty