Znáte ten pocit když se ráno probudíte na budík a chcete ho vyhodit z okna?? Já teda jo dokonce když jsem byla malá tak jsem ho i z okna vyhodila. Takže docela sranda ale mamka se stašně zlobila protože tatu nemám a vždycky když si na něj vzpomenu chce se mi brečet ale má to jednu výhodu když umřel byly mi dva roky takže jsem ho vlastně neznala. Jenom pro ty co to nechápou víc bolestný pro mě je když umře člověk kterého hodně znám i když je to otec bolelo by to víc kdybych ho dlouho znala. Byla jsem s kamarádama holkou Maruškou a klukem Benem (Benjaminem) hráli na schovku schovala jsem se za barák a viděla krásného kluka vystoupila jsem z úkrytu abych se s ním mohla seznámit ale on něco hrabal v tašce a mě si nevšiml tak jsme do sebe narazily a já uviděla jeho krásné modré oči a okouzlující úsměv ...
Doufám že se kapitola líbila pusté do komentářů jestli se líbila popřípadě co by jste změnily
