BOYS ARE BOYS

Kapitola 4

Jen jsme tak seděli a jedli. Ani jsme spolu nemluvili. Házeli jsme po sobě pohledy. Všude kolem nás jsem slyšela nepříjemné šepotaní.
,,Panebože, jen sedím v jídelně na zemi vedle nejoblíbenějšího kluka na škole...to je toho" řekla jsem si pro sebe. Musela jsem se uchechtnout. Ne, že by byl pro mě Nash nějaká obří výhra... ale oblíbený je určitě z mnoha důvodů.
Nash se na mě podíval, co mě rozesmálo. Já jsem zrudla... a on mi věnoval úsměv, ,který jasně mluvil za celou situaci. Je to jenom kluk.
Po chvíli stoupnul, zvedl ruku na pozrav a já na něj jak největší boss kyvla. Nash se znovu zasmál.

A jejda. Zdržela jsem se až moc dlouho na obědě. Odnesla jsem tác zpátky a valila na odpolední vyučování. Ještě že máme výtvarku. A jak jsem v tom spěchu utíkala ze schodů dolů ,vrazila jsem do člověk. Nesl barvy a papíry ve velké krabic.
,,Co blbneš??".Byl to Hayes.
,,Noo..."
,,Hlavně pojď, než ji dojde že si tu 5minut nebyla."
Vyšli jsme na školní zahradu vedle školy. Spolužáci už byli posedaní na místech a před sebou měli papír. Čekali jen na nás→ na barvy. A tak jsem jen tak pro efekt vzala dvě barvy z krabice v rychlosti do rukou. Naštěstí si učitelka ničeho nevšimla. Vzala jsem si výkres atd. a šla si sednout pod strom. Naproti němu byla lavička. Tu jsem se rozhodla dneska kreslit. Málo kdo si uvědomuje ,že je to jedna z posledních stojících laviček, od založení školy. Bylo vtipné pozorovat všechny jak si vybírají objekt pro krebu.
Nejblíž u mě byl Rebeca, která se rozhodla kreslit strom pod kterým  jsem zrovna seděla. Usmála jsem se na ní ,, Mám ti nějak zapozovat?:-)"
,,Nene,dobrý. Chovej se jako bych tu nebyla" řekla Rebeca s úsměvem.
Svět kolem jsem nevnímal. V sluchátkach mi hrála hudba. Kolem chodili studenti. Najednou jsem uslyšela smích. Trochu jsem sebou cukla.
Byl to Nash s Cameronem. Jako vždy na sebe strhavali veškerou pozornost. Kráčeli po chodníku kolem mé lavičky. Nash mě zpozoroval a s velkým úsměvem na mě zamával. Já na něj s ušklebkem kývla. Cameron se zatvářil rozpačitě. Podrbal se na hlavě a zpomalil. Nash se na něj otočil aby se podíval co se stalo. Cameron vykročil za mnou. Vzpomněla jsem si na incident s moji svačinu.
,,Ahoj " řekl nejistě. Vzhledla jsem od výkresu a usmála se ,,ahoj". Sedl si vedle mě. Podíval se co kreslím.,, Hej to je fakt hustý. Jsi dobrá." Řekl mi a srovnával si kresbu s realitou. Jenže mu tam zaclaněl čekající Nash. Cameron se na mě podíval. ,,Chci se ti omluvit za ten dnešek. Nevím co to do mě vjelo. Přece jen si mám nosit svačinu sám že.." uchechtl se ,, přeci jen se nechováš jako ostatní holky že školy. I Nash si to myslí:-). Ještě jednou se omlouvám. Hraju že jsem pán všeho" Podíval se do země.,, Omluva se přijímá" řekla jsem trochu rozesmátě.

Chystala jsem se kreslit dál...jenže tam stal Nash. Začala jsem se natahovat abych přes něj viděla. Cameron se tomu smál a tak začal mávat na Nashe ať jde stranou. Přidala jsem se k němu ale chudák Nash nás vůbec nechápal. Viděl jen dvě sedící postavy pod stromem rozhazující rukama. Začal se strašně smát. Tak to Cameron vzdal. Vstal a šel k němu.
Najednou oba začali dělat různé pózy. Sedali si elegantně na lavičku, vykopaváli různě nohy jak baletky a vystrkovali na mě zadky ¦D. Byli jak dva šašci. Pořád jsem se musela smát. ,,Hmm Wendy, vypadá to že to dneska neudělaš:D" zavolala na mě Rebeca. ,,Jono" odpověděla jsem ve smíchu.
Najednou se tam objevila učitelka a začala se s klukama dohadovat co si jako myslí že dělají, že tu rozptylují žáky při tvorbě. Snažili se vypadat vážně, že si to berou k srdci. Ale moc jim to nešlo. Učitelka je poslal pryč ale stihli mi ještě zamávat.