Naštvaně jsem si povzdychla, házejíc kuličku papíru do odpadního koše. Zhluboka jsem se nadechla, snažíc se popadnout dech. Dýchej, zhluboka, jen dýchej, řekla jsem si, tlačíc nový a nový kyslík do mých stáhlých plic. Nemůže to být tak těžké. Pokroutila jsem hlavou a s posledním nádechem zaměřila svůj pohled na prázdný list čistě bílého papíru. Do dlouhých prstů jsem chytila své drahé pero z obchodu jménem Parker, speciálně koupené pro mou osobnost. Nikdy jsem nechápala, čím jsem si zasloužila takovou pozornost, ale nechala jsem to být, stejně jako další kuličku zmuchlaného papíru, která po mém rozhořčení opět dopadla na hromádku ostatních bílých kuliček do koše.
Přemýšlej. Přistihla jsem se, jak uvažuji nad tím, že s tím skončím a prostě si půjdu lehnout. Konec konců, co jsem vymyslela za ty dlouhé tři hodiny, co jsem seděla na židli a neustále se snažila vymyslet aspoň pár slov, které by začaly celý ten příběh. Neměla jsem inspiraci a absolutně jsem nevěděla, kde ji hledat.
Fascinovaně jsem si prohlédla plný koš bílých kuliček. Jak mě dokázaly zradit..
Povzdychla jsem si, s bolestí ve spáncích jsem se zvedla z nepohodlného křesla a přešla k posteli, na kterou jsem se spokojeně svalila. Vypustila jsem dlouhý, trhavý výdech.
Dnes to nepůjde, pomyslela jsem si.
Přitáhla jsem si do jemných dlaní polštář a zhluboka se nadechla předtím, než jsem začala křičet. Cítila jsem, jak mě to vše vyčerpává.. Přemýšlení, neustálé přemýšlení a snažení se pro nic. Proč jsem to dělala? Byla jsem jediná, které tohle přišlo tak nesmyslné a hloupé?
„Faye," vydechla má unavená matka.
Zmateně jsem se otočila ke dveřím svého pokoje, věnujíc pohled své ospalé matce obmotané huňatou hnědou dekou, kvůli zimě, která vládla v bytě.
„Omlouvám se," zamumlala jsem, ponořujíc hlavu zpět do polštáře.
„Nemohu na nic přijít, přijde mi to hloupé. Jak všichni mají ty skvělé nápady, sakra!" zamručela jsem, naštvaně mačkajíc roh měkkého polštářku.
„Zlato, víš, že na nic nepřijdeš, když tu jen tak budeš sedět. Nejlepší nápady přichází vždy v tu nejvíce nečekanou chvíli," postel se prohnula pod její vahou.
„Tak co mám podle tebe dělat?" zeptala jsem se, hledíc do upřímných očí, které mne propalovaly.
„Víš.. Spisovatele tvoří zkušenosti ze života. Tak je jdi získat."
---------
Well, tohle opravdu nebyl můj plán, ale tenhle nápad mi leží ve složce už rok a je to jeden z nápadů, který se mi sakra líbí! :D
Soo, jsem se rozhodla, že i přes to, že nevím, jak často budou vycházet části, tak to zveřejním a to proto, že jsem zvědavá, jaký názor na to máte vy! :)
