Život Vlčice

Část 1. Jak to začalo

Jednoho temného dne jsem se narodila, bylo to za úplňku. Měla jsem jenom matku, ale žádné sourozence. Žila jsem ve velké a mocné smečce a měla zde jen jednu kamarádku.
Byly jsme ještě vlčata a hráli si. Časem se pohádaly a porvaly, ale to bylo v pořádku.

Za nějakou tu dobu jsme vyrostly a vůdce naší smečky zestárnul. Potřebovali jsme nového vůdce a tak začali soubuje. Mohli soupeřit jenom vlci, ale proč ne i vlčice? Chtěla jsem si taky zkusit, jaké to je být v čele.
Šla jsem za vůdcem a zeptala se ho, proč nemůžu být vůdkyní. ,,Je to tak už po staletí a vlčice se musí starat o vlčata." Tak tohle mě celkem naštvalo. Tak jsem se rozhodla to zkusit na Rozali a ta na mě vyvalila oči s názorem: ,,Zbláznila jsi se?! Co je tohle za nápad!" Trochu mě tím zaskočila, protože se vždy podporujeme.

Nějak mě to zajímalo čím dál víc a zeptala se na to matky. Ta mě odehnala a byla naštvaná. To jí něco kouslo nebo co? Beze slov odešla pryč a já byla sama doma.

Už bylo pozdě večer, tak jsem šla spát.

Ráno, když jsem se jen válela, jsem dostala nápad. Co takhle ukázat, že i vlčice jsou silnější než vlci a hodí se na vůdce víc? Řekla jsem to Rozali, ta už byla v klidu a souhlasila. Napadly jsme pár vlků, ale bylo to vyrovnané. Týden jsme to zkoušeli a pořád nic.
,,Asi budeme muset začít trénovat." řekla jsem.
Za deset dní už jsme byly silnější a Rozali zkusila zaútočit. Pozorovala jsem její boj a vyhrála ho. Zkusila jsem to taky a porazila soupeře. Tak to pokračovalo až do těch nejlepších bojovníků.

Soupeřila jsem s Talukem, který byl hodně silný. Kousla jsem ho do ucha a on se svinul bolestí. Zasmála jsem se, ale on toho využil a odkopl mě. Já se rozběhla a srazila ho k zemi. Rvali jsme se asi půl hodiny a já se neudržela a zabila ho. Rozali také útočila, ale přestala, když uslišela vytí smrti.
Chtěla jsem utéct, ale Rozali mě zastavila a řekla: ,,Jestli chceš odejít, tak jedině se mnou. To já tě v tom podpořila." ,,NE, jdu sama!" Začali jsme se hádat, ale přestali jsme, když k nám přišel vůdce.

Nevěřil tomu, že jsem zabila parťáka a ještě k tomu sama. Obviňoval nás obě, ale já Rozali bránila. Bohužel to nepomohlo. Vůdce dal pokyn, ať všichni rozhodnou co s námi. Dal jim čas do zítřka a my šly domů se vyspat.

•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•×•

Nevím jestli se to chytne, Tak pište komentáře a hodnoťe. :)

Jestli tam jsou chyby, tak se omlouvám. :) :)

Je to celkem krátké, ale já to moc nechci roztahovat.

°°°°°°°°°°°°°°°°°Lenka Altofová°°°°Laila Wolf°°°°°°°°°°°°°°°°