Zapomenutý [Pozastaveno]

1. Kapitola

   Konečně do Ternského království dorazila zima a sní dlouho očekávaná svatba korunního prince Luxe s dcerou paní Rudého Přístavu, Linou. Ternský král dlouho usiloval o připojení Rudého Přístavu ke království, kvůli svému bohatství. Nikdy by jej ale nenapadlo, že se právě jeho syn zamiluje do budoucí paní Přístavu.

   ,,Proč zrovna já? Proč zrovna mě museli kněží poslat do hlavního města? Když jsem vstupoval do svatyně, těšil jsem se, že z ní už nikdy neodejdu a teď to to! Jako by se princ nemohl ženit před měsícem, kdy ještě nenasněžilo." Říkal si pro sebe muž vyslaný ze severní Svatyně s darem pro budoucí manželé. Už od začátku cesty se potýká jen s nepříjemnostmi. Musel opustit teplo Svatyně, málem ztratil dar a také mohl už být dávno v hlavním městě, kdyby mu neutekl kůň. Něco zahlédl v koutku oka na zasněženém kopci. Nebo se mu to jen zdálo? Zdejší krajiny obývají mnohé stvoření. Od králíků přes vlky a medvědy k vlkodlakům, sněžným obrům a jiným smrtelně nebezpečným stvořením. Vzpomenul si na vyprávění kněze Adolfa: ,,Jednou jsem se vracel z hlavního města, když jsem je potkal. Cestovali jsme v osmi členné skupině. Já a sedm bratří. Všichni nám říkali, že zdejší tvorové neutočí na skupiny, prý mají z nich strach. Hned první den na cestě nás určitě něco sledovalo. Všichni měli ten nepříjemný pocit. Nikoho jsme však nezahlédli. Čtvrtý den ale bratr Leo zmizel. Po několika hodin pátraní jsme to vzdali a utábořili se. Ten den večer se ale vrátil. Teda jen část. Scházel mu kus pravého boku. Zbytkem prosvítali drobné modré vlákna. Dokonce se sebou přivedl pár desítek nových přátel s podobným vzhledem. Přežili jsme jenom dva ze skupiny. Po návratu do svatyně nám zakázali vypravit družinu s cílem pomstít naše bratry. Ještě že se tak stalo. Po několika týdnech k nám dorazila zpráva o tažení elfského regimentu  proti těm stvůrám. Žádný z elfů nepřežil. Dodnes nikdo neví, odkud se vzali, nebo co je stvořilo. Jasná je jen jediná věc. Někam zmizeli, neboť je od té doby nikdo neviděl." Adolf rád tímto příběhem strašil sirotky ve svatyni. Ze vzpomínání jej vyrušilo slabé štěknutí. Zastavil, aby mohl poslouchat, jestli se něco neblíží. Chvíli ni neslyšel, ale pak zaslechl slabé krůčky sněhem. Ze zad sundal luk a napnul do něj šíp. Muž nebyl strašpytel, spíše naopak. Kdo by se však nebál sám v zimě uprostřed strašidelné krajiny? Po dlouhých vteřinách napětí si oddych, když se ze závěje vynořila malí lištička. ,,Ani nevíš jak si mě vyděsila maličká." řekl jí muž. Liška jen natočila hlavu na stranu a prohlížela si jeho luk. ,,Všichni by se mi smáli, kdyby věděli že mě vystrašila liška." Řekl si už jen pro sebe, když schovával luk zpátky na záda. Dřepl si na zem, natáhl ruku směrem k lišče, aby k němu přišla blíž. Lištička se dvakrát nerozmýšlela a cupkala blíže. Adolf mu kdysi říkal o velmi společenský sněžných liškách, které zde žijí. Vždy si je přál potkat a teď se to vyplnilo.
   Odkdy mají lišky červené oči? Stalo se to tak rychle. V jednu chvíli předním stojí liška bíla jako sníh a v druhé cítí ostrou bolest v levém rameni, doprovázenou dopadem zády na zem. Automaticky pravou rukou uchopil lišku za hřbet, ve snaze ji odtrhnout. Naneštěstí držela pevně. Měl hodně divný pocit, jako by něco z lišky přetékalo do něj. ,,Fox!! pusť ho!!" křičel blížící se jezdec už zdálky. Liška se zarazila a zároveň povolila stisk natolik, že ji napadený muž mohl odtrhnout a odhodit. Ne však dostatečně daleko. Brzo byla zpět připravena znovu se zakousnout. To už však jezdec dorazil a sesedal z koně. ,,Fox zůstaň!" liška vycenila na jezdce zuby, ale uposlechla. ,, Nathane!!" klekl si k němu a prohlížel si jeho zranění. Nathan ho určitě zná, ale nemůže pořádně zaostřit na jezdcův obličej. Určitě pochází ze svatyně. Nosí totiž jejich oděv. Kroužkovou košili na ní bílý varkoč s černý křížem a přes ramena bílý plášť. Kdo to je? Nevypadalo to sním dobře. Od kousnutí se mu žílami šíří jed. Jed démona, kterým liška zřejmě byla. Jezdci zbývala jediná možnost. Natáhl ruce nad ránu a pronesl několik slov v neznámém jazyce. Z ruk mu vystoupila zlatá záře. Léčitelská magie, nebyl o tom pochyb. ,,To by mělo stačit," pronesl po chvíli když sklonil ruce. ,,Jestli nám po cestě zemře, stáhnu tě z kůže" Dodal když už nakládal Nathana na koně.