Zapomenutý [Pozastaveno]

2.Kapitola

   Velká bílá kamenná brána s množstvím stráží v bílé zbroji s černým křížem. Za ní tyčící se obří svatyně celá z mramoru a skla. Pamatuje si jaký to byl úžasný pohled, když ho jako dítě poprvé do svatyně přivedli. Do místa kde dostal své jméno, Nathan. Našli ho toulat se nedaleko svatyně. Dehydrovaného, hladového a bez vzpomínek.
   Nathan se konečně probudil. Sen o jeho příchodu do svatyně neměl už hodně dlouhou dobu. Prudká bolest procházející celým tělem, hned zahnala všechny myšlenky na sen. Celé levé rameno měl v obvazech. Neměl tušení kdo jej ošetřil, ani jak se sem dostal. Určitě za to mohl tajemný jezdec. Kde to ale je? Opatrně se posadil, aby si mohl místnost lépe prohlédnout. Pokoj ve kterém ležel, nebyl bůhví jak veliký. Nenacházel se zde ani žádný nábytek. Pohledem se zastavil u svých nohou. Vlasy mu málem zbělaly hrůzou, když ji uviděl. Malou sněžnou lišku ležící mu u nohou. Dobře si pamatoval její zuby zakousnuté v rameni. Dveře se otevřely a do místnosti vstoupil jezdec se ženou v rudých šatech. Teď už jezdce poznával. Krátké černé vlasy, zakulacený obličej osazený zelenýma očima, kněz Rafael, jeden z mužů, kteří ho vychovávali ve svatyni. ,,Rád tě znovu vidím Nathane." ,,Já tebe taky Rafaeli." Dodal Nathan než znovu spočinul pohledem na teď už probouzející lišce. Rafael se jen nad jeho vyděšeném výrazu zasmál. ,,Fox odvolej ji, nechceš přeci děsit našeho hosta." Vtom se liška přeměnila na bílý dým, který pomalu vstoupil do těla ženy. Rudé šaty jen zvýrazňovaly její bílou kůži. Nejvíce Nathana na ní však zaujaly stejné oči jako ty lišky a po pas dlouhé bílé vlasy. Určitě to byla nějaký druh démona. Co tu ale dělá z knězem? Rafael ji pokynul ať odejde. ,,Vím že si zraněný, ale byl si sem z nějakého důvodu poslán. Nechám ti přinést oblečení na večerní hostinu i tvé..." ,,Co je zač Rafaeli?" skočil mu do řeči Nathan. ,,Fox? Ona je potomkem démona a člověka. Jak si viděl, dokáže vytvářet a ovládat zvířata s rudýma očima. Buď rád, že si potkal jen lišku a ne něco většího. Také je jednou z mých podřízených" ,,Proč mě tedy napadla?" ,,Prý si tě spletla se s někým kdo má podobný pach jako ty. Určitě jí to hluboce mrzí, i když to nedává najevo." ,,S kým?" ,,To bohužel neřekla... Rád bych si teď s tebou ještě povídal, naneštěstí mám ještě nějakou misi." V očích se mu zablýskalo. ,,Takže tě přijdu vyzvednout před hostinou a promluvíme si tam. Jo? " Nathan kývl hlavou na znamení souhlasu. Když Rafael vycházel z pokoje, zastavil se na prahu a dodal ,,Jinak vítej hlavním městě Nathane."
   Kněz Rafael působí u královského dvora nejen jako prostředník mezi Severní svatyní a králem, ale je i členem královy osobní jednotky.

   ,,Určitě nechceš vědět o jakou misi šlo?" zeptal se Rafael, když s Nathanem mířili do sálu, kde se konala oslava. Oba měli vysoké kožené boty, černé kalhoty a na sametově bílých košilích typické varkoče se znakem svatyně. U pasu se jim houpaly meče. ,,Ne" odsekl Nathan, ,,Dokážu si to představit." ,,Příště musíš jít se mnou..." ,,Špehovat do lázní? Ne děkuji." Rafael se zatvářil dotčeně a Nathan protočil očima. Nato že byl Rafael kněz měl až moc rád ženy. Jeho přátelé mu někdy říkali ,,zvrhlý kněz." Přišli pře dveře sálu. ,,Nathane hlavně nezapomeň před kým budeš stát, ať svatyni neuděláš ostudu." Kázal Nathana Rafael. Otevřely se před nimi dveře a oni vstoupili dovnitř. Dřevěná podlaha kontrastovala s bílými stěnami zdobenými palastry a pozlacenými reliéfy z historie Ternského království. Sál osvětlovaly dva obrovské skleněné lustry a množství svící na zdech. Stoly nechali uspořádat okolo stěn, tak aby uprostřed vznikl prostor na tančení. Stůl pro novomanželé a jejich rodiny umístili na druhé straně sálu přímo proti vchodovým dveřím. Rafael se od Nathana oddělil, aby mohl jít pozdravit pár známých šlechticů, i když převážná část z nich byly šlechtičny. Nathan pak sám předstoupil před novomanžele. Poklekl a podal plavovlasému princi obyčejnou dřevěnou truhličku. Stříbrovlasý strážce za ním se chtěl pustit do Nathana co to má být za drzost. Lux jej však pokynem ruky zastavil. Po otevření krabičky strážce ztuhl a princ jen žasl. Uvnitř byla spousta mistrovsky opracovaných safírů, ale ne jen tak obyčejných. Těmto se říkalo ,,ledové safíry," jelikož pocházely ze severních ledových jeskyní. Na rozdíl od obyčejných safíru tyhle dokázaly absorbovat trochu many, díky čemu mohly zářit v noci. Také díky jejich vzácnosti byly poměrně cenné.
Nathan konečně splnil svůj úkol a těšil se na návrat do svatyně. Bohužel mu Rafael předal dopis s pečetí svatyně. Dostal nové rozkazy. Odteď je převelen do hlavního města, jako Rafaelův podřízený. ,,Taková smůla." Říkal si, když stál opřený o jeden z palastrů. Když si dopis přečetl Rafael mu řekl,, Budu se těšit na naší spolupráci," přitom ho se širokým úsměvem poplácal na zdravém rameni. ,,Určitě jej bude chtít zatáhnout na jednu z jeho misí." Při té myšlence Nathana zamrazilo. Aniž by si to uvědomoval sledovalo ho několik párů očí. Jedny patřily Fox. Nemohla si pomoc, jeho pach byl příliš podobný osobě kterou kdysi potkala. Osobě která zabila její matku a vyhladila celou vesnici. Celý život po něm pátrá a teď ho možná našla, ale je příliš mladý. Ale existuje několik způsobů, jak vypadat pořád mlád. Kromě Fox ho také pozoroval stříbrovlasý strážce, kapitán Hinata. Něco se mu na Nathanovi nezdálo.
Rafael:
   Uklonil jsem se baronce abych ji poděkoval za tanec. Konečně si můžu odpočinou od věčného tančení. Dorazím ke stolu s jídlem a vezmu si kousek uzeného vepřového. ,,Aaaaaaa" zakřičí jedna z dam. Ve vchodových dveří leží na zemi zakrvácený voják. Jen pár kroků za ním kráčí oni. Stvoření z Adolfových vyprávění, nemrtví posetí modře svítícími vlákny. Strážci se vrhají ke dveřím, aby jim zabránili ve vstupu. Já i kapitán běžíme ke králi. Nathana jsem ztratil někde v davu. Fox stojí na místě, připravena zasáhnout, kdyby nemrtví prošli přes strážce. U nohou jí sedí šest bílých vlků. ,,Jak se sem mohli dostat ?" Rozčiluje se princ Lux. Okna se začnou tříštit. Skrz ně dovnitř v padne tucet vojáků v kožené zbrojí a modrých kápích. Teď když všichni strážci, kromě mě a kapitána Hinaty, zadržují nemrtvé u vchodu, je král hodně nechráněný. Šest z nich napadnou foxiiní vlci. Zbytek jde přímo na nás. Vyblokuji úder mečem jednoho útočníka, druhého kopnutím do břich srazím k zemi. Kapitán Hinata prozatím vykrývá údery dalších dvou. Princ Lux zaměstnává pátého. Šestý... krev mě ztuhne v žilách. Šestý drží před sebou nataženou magickou hůl s rudý krystalem na konci. Míří přímo na krále, přitom odříkává zaklínadlo. Vlci, kteří porazili už své protivníky, běží na něj. Jsou však pomalí, nestihnou to včas. Před krystalem začíná růst ohnivá koule. Všechno je najednou zpomalené. Chtěl bych vběhnou mezi mága a krále. Naneštěstí mi to jeho společník nedovolí. Vzduchem letící meč přesekne hůl, přičemž ohnivá koule vybuchuje. Když mág dopadne mrtvý na zem, čas jako by se vrátil do normální rychlosti. O kousek dál Nathan padá na koleno, držíc se za rameno. Musel meč hodit oběma rukama, aby dosáhl dostatečné síly na přeražení hole. Nejspíše si přitom roztrhl stehy. Kapitán propíchne jednoho útočníka, na druhého se vrhne jeden z vlků. Lux také zasadí smrtelnou ránu svému oponentovi. Ten jehož jsem shodil na zem, dostali vlci. Posledního zasáhnu do hrudi a on okamžitě umírá.