Zapomenutý [Pozastaveno]

4. Kapitola

Nathan:
   Po dnešních událostech jsem raději zůstal zalezlý ve stanu. Spousta lidí se mě totiž snažila zabít pohledem. Nebýt Rafaela, skončil bych hůř než jen ze zlomenou rukou. Kdo by mohl tušit, že tak roztomilá dívenka může za to vše? Nejraději bych se sám na místě oběsil. Musím ale svoji chybu napravit. Hned zítra půjdu tu dívku hledat. Nějakou zlomeninou se přeci nenechám zastavit. Jen doufám, že už nezmizela za horami.
   Něco hřejivého mi tlačí na spodní část břicha. Mírně pootevřu oči, ale brzo je znovu zavřu. Jak já bych ještě spal. ,,Dobré ráno." řekne radostně ženský hlas doprovázený šustěním. ,,Dobré ráno." Odpovím ospale. Pootevřu oči, abych mohl zjistit kdo mě to budí.  Modré šaty, černé rovné vlasy pod ramena, modré oči a rty v širokém úsměvu. Tak bych ji popsal. Doslova jsem zůstal zírat, jak vyoraná myš. Neschopný nic udělat. Naklonila drobnou hlavu na stranu, ,,Sušenku?" Strčila mi před obličej sáček. Když jsem se konečně vzpamatoval, shodil jsem ji ze sebe a co nejrychleji vstal, až se mi zatočila hlava. ,,Co tu..." ,,Si zlý!" Přerušila mě. ,,Teď jsou rozsypané. Si mohl říct že nemáš rád sušenky." Řekla smutně. Vypadala jako normální dítě. Zatnul jsem ruku v pěst. Vždyť ona je všechny zabila Nathane! Natáhl jsem se pro meč, ale těsně předním jsem ruku zastavil. Všechen předchozí smutek se ji z tváře vytratil. Teď mě sleduje jako dravec svoji kořist. Co teď uděláš? Jestli ho vezmeš , je z tebe mrtvý muž! Zhluboka jsem polkl a stáhl ruku zpět k tělu. Na tváři vykouzlila široký úsměv. ,,Málem bych zapomněla, na vypij to!" Podává mi lahvičku s odpudivou barvou. Odkud ji vzala? Nervozně ji přijmu a otevřu. Hnus, prostě hnus. Myslím že vyhodím obsah žaludku. Neuvěřitelně to páchne. To mám vypít? To snad nemyslí vážně. Hodím po ní znechucený výraz. Ona se však stále nevině usmívá. Nejsi přece srab Nathane! Přesně! Rychle vypiji obsah lahvičky. Nechutná to až tak zle. Cítím po tom podivné šimrání v končetinách. Z úst mi unikne hlasitý výkřik, když se mi pravá ruka zkroutí do nepřirozené polohy. Do levého ramene, jako by mě někdo vrazil rozežhavené železo.

Fox:
   Někdo hlasitě vykřikne. Vyběhnu ze stanu. Vidím jak všichni běží k Nathanově stanu s Rafaelem v čela. Jsou těsně u něj, když ta holka ze včerejška vyjde ven. Jde zní dost strach. Rafael po ní skočí, ale odletí několik metrů. Co to sakra je? Místo dívky tam stojí černá postava v dlouhé kápi. V jedné ruce třímá štít a v druhé nebezpečně vypadající palcát. Kdyby měla místo toho kosu, vypadala by jako smrtka. Začne utíkat pryč a kapitán s vojáky ji pronásledují. Na nic nečekám běžím k Nathanovi. Leží bezvládně na zemi. Začínají mě pálit oči. Co se to se mnou děje. Zprudka se posadí, čímž mě vyděsí k smrti. Se zájmem si prohlíží svou předtím zlomenou ruku. Je jako nová. Vyskočí na nohy, ale zakymácí se. Nevím jak jsem se k němu dostala. Podepírám ho aby nespadl, přitom si hledíme do očí.

Nathan:
   Dlouho dobu se nikdo nevracel. V táboře jsem zůstal jen s Fox a Rafaelem. Kapitán se zbytkem ještě pronásledovali tu holku. Proč mi ale vyléčila má zranění a pak na ostatní zaútočila? To nedává smysl. Přiložím pár větví do ohně aby nepohasl. Fox se stará o zraněného Rafaela. Mě tu nechali samotného. Vybaví se mi jak mě zachytila ve stanu, abych nespadl. Byla ke mě tak blízko. Stačilo jen... Zatřepu hlavou. Na co to sakra myslím? Někdo mi skočí na záda a obejme mě kolem krku. Málem dostanu infarkt. ,,Vidím že lektvar zabral." řekne mile. Když ona je tady tak kde je kapitán? ,,Co si provedla s kapitánem?" zeptám se nejistě. ,,S kým?" To si země dělá snad srandu. Se třesu ji ze sebe. ,,S tím chlapem co tě pronásledoval?" Dělá že přemýšlí. ,,Myslíš toho mrzutého pána?" Přikývnu. Usměje se. Ladným krokem se přesune přede mne ,,Snědla jsem ho." Prohlásí vítězoslavně. Ztuhnu,, Můžeš to prosím zopakovat? Nějak jsem špatně rozuměl." ,,Potom všem běhání jsem měla hlad, tak jsem si z něj několikrát odkousla." Vytřeštím na ní oči. To nemyslí vážně. Ona je vážně divná! ,,Mám tě," zakřičí a vyplázne na mě jazyk. ,,Ten mrzout leží pár metrů odsud." Oddechnu si. No i když představa že by ho snědla není až zas tak špatná. ,,Měli by jste odsud co nejdříve odejít, brzo dorazí Nekromanti. Také si doporučuji dávat pozor na toho elfského ghoula." ,,Počkej, jakého ghoula?" Z tváře ji zmizí úsměv. ,,Zničila všechnu zábavu. Nejspíše už brzo ráno ulovila jednoho z vašich vojáků a odtáhla ho daleko do lesa. Náhodou jsem na ní narazila, když jste mě pronásledovali. Nenažraná bestie. Vrhla se na vojáky co byli v tu chvíli za mnou. Jediný kdo z nich přežil byl tma ten mrzout. Určitě bude mit něco společné s vyvražděním vesnice." Teď mi už vážně nic nedává smyl. Kdo tedy vyvraždil tu vesnici když né ona? Nakloní se blíž k mému uchu. ,,Měl by ses vrátit do svatyně a držet se dál od toho co přichází. Když narazíš na  Feles, uteč!." Zní docela dost vážně. Odtáhne se. Chci něco říct ale umlčí mě prstem na rtech. Usměje se a odběhne do temnoty lesa. ,,Hádám že jsem se v ní trochu mýlili." Jak dlouho tu už Rafael s Fox stojí? ,,Taky si říkám?" Rafael se posadí k ohni. ,,Mel by si sem dotáhnout kapitána, ať nám tam nezmrzne." Proč bych ho sem měl dotáhnout? Klidně si tam může zmrznout. Mě chybět nebude. ,,Nathane!" Povzdechnu si. ,,No jo... Už jdu."