Moc Malíčků

2.

Petr vešel do dveří. Přišel domů pozdě, ale neměl z toho žádné výčitky, protože mu matka vždycky všechno odpustila, nevěděl proč, což mu všichni vrstevníci záviděli.<br><br>

,,Zlato! Konečně jsi doma! Říkala jsem ti přece, abys byl doma v pět..." ,,A proč bych měl? Není k tpmu jedinej důvod! Tma není... Prostě nic. ,,No to ne, ale... " ,, Nic neříkej! Tvoje argumenty jsou neopodstatněný a stejně je nepochopím. Už je mi patnáct, nemusím tě bezvýhradně poslouchat! " ,, Dobře. Tak nic. " <br><br>

Petr snědl svou večeři v podobě pár brambor a mléka a šel spát.<br><br>

Margaret mezitím přemýšlela o tom, co jí řekl. <i>Ano, má pravdu! Je mu už patnáct. A to je čas, aby se zhostil svého údělu. Musí nás spasit před Doranem! Zítra pozvu Terezu, aby Petra zasvětila do úkolu.</i><br><br>

Další den ráno Margaret odešla do města. Petrovi neřekla důvod, ale uvítal to. Aspoň se mohl věnovat přípravě příštího srazu s kamarády. Vzal si kus pergamenu a začal si čmárat poznámky.<br><br>

- Jít prozkoumat nejvzdálenější okraj lesa<br>
- Navštívit krčmu U korbelu<br>
- navštívit nevěstinec<br><br>

Z plánování ho vytrhly matka s Terezou, které přišly.<br><br>

Terezu Petr znal a měl rád. Koneckonců prý právě ona ho pomohla mámě odrodit. Vyšel jim naproti. ,, Terezo! Zdravím tě. Čemu vděčíme za tvou návštěvu?"<br><br>

Tereza ale nebyla usměvavá a milá jako normálně. Teď se tvářila neobvykle vážně. ,, Počkej, hned se to dozvíš. " To Petra zmátlo, takže jen pokývl hlavou a následoval ty dvě dovnitř.<br><br>

Margaret pozavírala dveře a okna. K jednomu si stoupla a začala vyhlížet ven. Tereza Petrovi pokynula, aby si s ní sednul ke stolu v kuchyni a potichu mu řekla:<br><br>

„ Petře, už ti je patnáct. Takže už jsi dostatečně starý na to, aby ses zhostil svého údělu, který ti předurčuje proroctví. Neřekly jsme ti o něm, aby ses zbytečně nestresoval. Teď je ale čas, abys naplnil svůj osud a zabil Dorana. "<br><br>

Petr se překvapeně nadechl. To pro něk byl velký šok. <i> Já? Zabít Dorana?! Ona se zbláznila! Jak bych to mohl dokázat?</i><br><br>

„ Ale... Jak? Proč si myslíte, že zrovna já bych to měl dokázat?" Na tohle měla Tereza připravenou odpověď. ,, Protože ty jsi jediný na světě, kromě Dorana, kdo má všechny čtyři malíčky. Máš stejnou moc jako on. A ta je vskutku obrovská. Při tvém narození jsme zajistily, aby ty tvé zůstaly zachovány, abys mohl zabít Dorana a zbavit svět jeho krutovlády." <br><br>

„ Aha... Tak proto. Proto jsem byl nucen mít vždy zahalené ruce... Ale jakou moc? Já ji neumím používat, ani nevím, že ji mám! "<br><br>

,, Proto s tebou půjde mistr Theodor. Ten tě vše naučí. Je to pamětník, který se vše naučil a je plně schopen tě připravit. Ještě dnes k němu půjdeš do učení. Je to domluvené." <br><br>

V Petrovi se vzedmula vlna hněvu. Jak mohli takhle rozhodnout za něj?! Pak se trochu zklidnil a řekl: ,, A co když to nechci udělat? "