In love with you (L.H.)

Kapitola 4

Proboha vim, že dlouho nebyl díl a strašně moc se omlouvám, ale došly nám nápady. Doufám že se díl bude líbit. :3

*************************************

Po týdnu:

Sedíme na letišti a čekáme na odlet. OMG, já se tak těším! Už za pár hodin začne můj nový život...

Ohlédla jsem se na Jess která seděla vedle mně a byla na mobilu. Já jsem si četla. Najednou do mě Jess začala strkat.,,Ruth, pojď už ohlásili náš let." Zvedla jsem se a šla za Jess a její rodinou. Ach, taky bych takovou chtěla. No rodinu sice mít asi nikdy nebudu, ale novej život jo. A možná, opravdu jen možná najdu i svojí mámu. Sice mě tam nechala s tim kreténem, ale teď bych jí odpustila snad i vraždu. Ještě si jí neřekla že zůstáváš v Austrálii. Teď sedím v letadle, nalepená na okýnku, nikdy jsem letadlem neletěla.,,Těšíš se?" zeptala se Jess. ,,Štrašně moc" řeklajsem až moc natěšeně. Sakra snad to nepoznala. Jen se na mě podívala s pozvednutým obočím, ale nic neřekla. Už je to tady zbohem Tome, zbohem Ameriko, i když sem se možná jěště někdy podívám. Zbohem starý život staré já. Vše zlé, se jednou v dobré obrátí. Jo to říkávala máma. Asi po hodiněmě přestalo zírání z okna bavit a usoudila jsem že když si zdřímnu, tak mi čas rychleji uteče. Pustila jsem si hudbu do sluchátek a přemýšlela nad vším co se stalo a ned tím co se teprve stane. Vzpomínala jsem na mámu jak jsme se spolu smály, když jsem si odřela koleno a začala plakat tak ta byla pro mě, až najednou tam nebyla.

flashback

,,Mamí, mamí" křičela jsem na ní ,,kam jdeš?" Povzdechla si ,,zlatíčko..." odmlčela se ,,neboj, já se vrátim" zašeptala. Jen jsem tam tak stála a koukala na ní.,,Aha" vypadlo ze mě po chvíli mlčení. Jen se na mě usmála. Tak jsem jí úsmě vrátila.,,CO TU JEŠĚ DELÁŠ" zařval Tom, když se tam najednou zjevil.,,Běž nahoru" řekla mamka rázně. Jen jsem přikývla a vyběhla schody. Jen jsem za sebou zavřela dveře, slyšela jsem zespoda křik. Nesnášim kdyžse hádají. A pak bylo ticho... Šla jsem dolu a tam seděl Tom. ,,Odešla...." 

end of flashback

A už se nevrátila. Čekla jsem, dlouho, ale už nepřišla a pak nastalo peklo. Ve škole, doma. Dost to stačí, přemešlej nad tim co bude, ne nad tim co bylo. Máš pravdu, teď už bude jen dobře. Nakonec jsem usnula.

-------------------------------------------------------------

,,Ruth, vstávej" začal se mnou někdo třepat ,,jsme tady." ,,Ještě 5 minut..." ,,No mě je to jedno já tě tu klidně nechám" odpověděl onen hlas.,,Už jsem vzůru" narovnala jsem se blesvou rychlostí, díky čenuž jsem zjistila, že onen hlas je Jess, která se mi teď strašně směje.,, Ha ha ha, móc vtipný" schválně jsem protáhla o. To zapříčinilo, že se Jess začala smát ještě víc. Zalep jí tu pusu, protože někdo, například já, se tu snaží spát. Zavrčelo moje, momentálně dost podrážděné, podvědomí. Máš snad izolepu. Jistěže, já totiž normálně nosim dvě, tři pokapsách, ale dneska jí nemám. Ty máš zase náladu. Asi jem to řekla nahlas, protože Jess se (v ramci mezí) válela smíchy. jen jsem protočila očima a radši se podívaa z okýnka. Mraky. Nemohlo, by si být prosímtě alespoň chvíli zticha? Počkej.... ne, nemohlo. Pane bože proč já. Ano jsem bůh to, ti došlo brzo. ,,Haló, Země volá Ruth, je tam někdo" začala se mi před obličejem míhat Jessina ruka. Nevnímala jsem jí a tak mi začla klepat na čelo.,,Já tam narozdíl od tebe něco mám" jízlivě jsem se ušklíbla.,,Hele,nech si toho jo?"A už je to tady. Přistáváme. No nepovídej, vážně?  Konec, od teďka se s tbou nebavim. Fajn jak chceš. Musela jsem se tvářit dost komicky, protože Jess, už otážně nedávala. Jen pro představu posledních 5 minut křičí: Dost prosím přestaň už a podobně. Řve tady na celý letatlo je to příšerný. Dala jsem jí ruku přes pusua řekla. ,,Ticho Jess jsou tu lidi. ,,No jo plosimtě" zažvatlala. Dál už jsem jí radši nevnímala.