JEDNODÍLOVKY ✔️

Emma&Harry - Harry Styles

Bála jsem se mu podívat do očí. Bála jsem se mu říct i pitomé ahoj. Každý den jsem procházela kolem pekařství, kde pracoval a dívala se na něho přes sklo, jak se svým typickým úsměvem obsluhuje zákazníky. Byla jsem dokonce i srab v tom, že jsem do toho pekařství nikdy nechodila. Ne, když tam byl on. Chodili jsme na stejnou školu, ale já ho obcházela obloukem, protože kdybych byla jenom pár metrů od něho, nohy mám zničeho nic jako z kamene a vážně další svoje trapasy už zažít nechci.
"Ahoj Emmo," pozdravila mě Barbara, která v pekařství pracuje a zároveň je to i moje sousedka. Proto mě zná. Sakra!
"Ehm... Dobrý den," řekla jsem nervózně a stydlivě se zasmála. "Jak se máte?"
"Mám se skvěle, děkuju. Koukáš zase na Harryho?" Harry... Tak nádherné jméno! Pro něj typické! Už jenom slyším slovo Harry a jsem v sedmém nebi. On je prostě... dokonalej! Miluju ho! Ale bohužel to nesmím dávat poznat z venku. Proto asi každý večer sednu k notebooku značky Apple (na který jsem si vydělávala celý prázdniny dvěma brigádama) a psala o nás různé povídky jako nějaká bláznivá puberťačka. I když... Šestnáct let... To jsem stále puberťačka, že? Už mám zase ty svoje "dospělácké" kecy.
"Ne. Jen... jsem procházela okolo a přemýšlela... jestli nemám na něco chuť, ale... hubnu, takže... asi příště," řekla jsem a uculila se. Lepší výmluvu si Emmo vymyslet nemůžeš? Jseš fakt blbá!
"A proč hubneš, holka?! Vždyť vážíš 30 kilo i s postelí, ne?" Zasmála se a já pokrčila rameny.
"Mám 55 kilo. To je moc," řekla jsem se smíchem. "Necítím se ve svém těle," řekla jsem a znovu pokrčila rameny.
"Protože nemáš chlapce. Dívka ve tvém věku už normálně randí," řekla a znovu se zasmála. Trapas! Neměla si sem lézt, Emmo! Zapomeň už na toho kluka! Slintají po něm víc holek! A ty bohužel máš šanci nulovou!
"Promiňte... Asi bych měla jít domů," řekla jsem a rychle se otočila na patě. Hold mám v lásce smůlu a vždycky měla.

HARRY VIEW
Dneska jsem zase pracoval v pekařství. Zbožňuju to tu. Jsou tu fajn lidi a docela si i vydělám. Takže jsem rád, když si můžu koupit nový boty nebo hadry, protože věřte mi... s matkou je to hrozný! Ta kdyby mohla, tak doteď mi kupuje trička s Donnaldem. A to fakt nechci! Mám svůj styl oblečení a moje máma mi ho brát nebude! I přesto, že v tom prý vypadám jako nějakej bad boy. No, to určitě, mami. Nauč se používat slova.
Když jsem obsluhoval paní Osment, všiml jsem si, že z venku mě pozoruje Emma. Tu holku znám ze školy a Barbara párkrát o ní mluví jako o hodné sousedce, která jí párkrát pomůže na zahradě nebo s nákupem. I já si jí párkrát všimnul ve škole, ale jsem srab jí oslovit. Jsou totiž dva typy holek:
1. Ty co se nechají oblbnout hned
2. A ty, na které musím jinak
A u té dvojky mám vždycky problém, protože každá dívka se dá sbalit jinak. Ne, že by mi šlo o šuk nebo tak něco... Nejsem Trevor o jednoho ročníku výš... Ale na vážný vztahy taky ještě zrovna moc nejsem. A u Emmy právě vím, že ta bude na ten vážný vztah. Proto se jí možná i "trochu" vyhýbám. Možná za pár let.
"Ahoj Harry. Dobrý den," přišla po chvilce do pekařství Barbara, když s Emmou dokecala a já se na ní usmál.
"Ahoj Barbaro," řekl jsem a schoval peníze do kasy. Opřel jsem se o linku a sledoval ticho v pekařství. Od sedmi do jedenácti je tu vždycky blázinec. Ale jakmile je před dvanáctou, je tu klid.
"Dívala se zase na tebe Emma," přišla po pár minutách Barbara, už taktéž v pracovním hábitu jako mám já. "Měl by si jí pozvat na rande," řekla a mrkla.
"Barbaro," zakňučel jsem. "Já s ní ale nechci chodit,"
"Proč? Je to fajn holka," řekla nechápavě a já protočil očima.
"Ale není to můj typ,"
"Zklamal si mě, Harry," řekla nakonec Barbara a do pekařství přišla maminka s holčičkou, kterou si už pravděpodobně vyzvedla ze školky.

O PĚT LET POZDĚJI, POHLED EMMY:
"Ahoj Barbaro," řekla jsem s úsměvem, když jsem přišla do pekařství pro něco dobrého do práce. Doteď si pamatuju, jak jsem před pěti lety vždycky stála venku a pozorovala toho roztomilého kudrnatého chlapce, z kterého teď vyrostl dospělí muž, který se věnuje zpívání a má slavnou skupinu. A ani za těch pět let jsme se ani nezkamarádili nebo tak něco. A víte co? Mě tohle už dávno přešlo. Stejně... Už nejsem ta zamilovaná puberťačka, ale 21ti letá slečna, která pracuje v ochodě se značkovým oblečením a je zároveň i bez lásky. Pokud se mě právě ptáte na vysokou nebo tak něco, tak vysokou dělám na dálku, protože z Holmes Chapel jsem se stěhovat nechtěla a zatím vysokou zvládám skvěle, takže možná za rok už budu moci být manažerka nějaký firmy. Možná.
"Ahoj Emmo," usmála se na mě Barbara. "Zase koláčky a jeden máslovej chlebíček?"
"Jako vždycky," řekla jsem se zářivým úsměvem a z kabelky jsem už lovila svojí modrou peněženku značky Channel.
"Dobře. Tak počkej... Koláčky mám ještě vzadu," řekla a odešla. Vydechla jsem a rozhlédla se po pekařství. Za těch pět let se pekařství taky dost změnilo. Dříve tu nebyla žádná židle nebo něco takovýho a teď je tu malej vysoký stolek se čtyřmi vysokými židlemi, na kterých teď seděl... Harry?!
"Harry?" Vydala jsem ze sebe překvapeně.
"Ahoj," usmál se. "To je dost, že sis mě všimla. Seš jediná, kdo si mě jako první nevšiml,"
"Ty si mě pamatuješ?" Zeptala jsem se a nadzvedla obočí.
"Emma... Jasně, že pamatuju," řekl a usmál se. "Vždycky jsi na mě koukala venku," řekl a zasmál se. Moje tváře zčervenaly.
"Byla jsem zamilovaná puberťačka," řekla jsem se smíchem.
"Jo a já pako, co nechtěl mít vážný vztah," řekl a Barbara se vrátila k pultu. Rychle jsem jí podala peníze a se svojí sváčou jsem se vytratila. "Emmo!" Slyším Harryho hlas za sebou. Otočila jsem se na něho. "Ehm... Tady máš moje číslo," řekl a podal mi papírek se svým číslem. "Prosím, zavolej mi po práci," řekl a já nakonec s úsměvem přikývla.
"Zavolám,"

Pozn. autora:
Ahoj! Dneska mě napadlo napsat krátkou jednodílovku s Harrym :) Doufám, že se líbí :) Popřípadě dejte voite nebo i komentář :) Budu ráda a i ráda si přečtu váš názor.
Ahoj!