Začala jsem na ní vrhat otázky a tázavé pohledy ale ona jenom seděla a tupě zírala na obraz na zdi. Byla to její holčička a její manžel. Seděli tam a tvářili se šťastně. Zeptala jsem se na co a proč ta dívenka umřela. Teta posmutněla. Po chvíli mi řekla že na leukemii. Řekla jsem že mě to mrzí a chystala se k odchodu. Když v tom mě teta zastavila. Řekla jen nebav se s ní. Pak uvolnila ruce abych mohla odejít. Odešla jsem do svého pokoje a přemýšlela.
